Far Away [CZ]

12.Kapitola: Vzdát se minulosti

Lucie

"Tak co, viděl jsi je?" Nevzdávala jsem se své otázky.

"No zrovna odcházeli když jsme sem přišli." Promnula jsem si obličej.

"A před jakou dobou jste sem přišly?"

"Asi před dvěma hodinama." Rusell nechápal, proč se na to ptám a tak jsem to radši nechala být. Ostatně, jestli jsou to už dvě hodiny, tak už jsou nejspíš kilometry a kilometry odsud. Sakra. Prošvihli jsme je. Při představě, že kdbychom sem šli jako na první místo a ještě by jsme je zastihli, se mi sevřel žaludek. Rusell by asi trochu mimo z těch otázek.No, bylo to spíš tou trávou.

"Jo mimochodem, tohle je Laura." Ozvala se snad poprvý Ixka.

"Potkali jsme jí teprve nedávno, tak pro ni ještě nemáme žádnou přezdívku." Doplnila to Saga.

Laura nesměle seděla a na malou chvilku se na mě podívala. Usmála jsem se na ni ale ona jen plaše sklonila zrak do země. Kolik jí může být? Dvanáct? Chudák holka sem prostě nepatří. Nechápu co tady dělá. Ale to už není moje věc.

"Hele večer se hraje ve starý stanici metra, v tý co už se nepoužívá. Jdete s náma?" Bylo to od Calvina hezké že nás pozval a já bych moc ráda šla ale chtěli jsme najít naše přátele. Nebo snad bývalé přátele? Proč je vlastně hledáme? Kdyby o nás stály, našli by si nás. Možná je čas to vzdát a počkat, kdy sami projeví nějaký zájem. Několikrát jsem jim volala a nikdo z nich to nezvedl. Několikrát jsem ji psala SMS. Žádná odezva. Na FB.. Taky nic. Poprvý za tu dobu mě napadlo, že už o nás možná nestojí. Posmutněla jsem.

"Půjdeme moc rádi." Přijala jsem to. Nebylo fér že jsem se na to nejdříve nezeptala Lindy ale já jsem to nepřijala kvůli tomu, že bych tam chtěla jít. Spíš jen tak na truc. Jenže to není žádná omluva.

Podívala jsem se na Lindu. Probodávala mě pohledem. Asi pořát věří, že má cenu je hledat.

"My už musíme jít, uvidíme se v osm u metra?" Rusell přikývl.

"Nechtěli jsme náhodou hledat Zaca s Lucem a Fíbí?" Divila se Linda se zvýšeným hlasem.

"Lindo je čas to vzdát. Kdyby o nás stáli, najdou si nás." Pronesla jsem klidně a zatlačila slzu. Nebylo jednoduché si to připustit. Nebylo jednoduché vzdát se lidí, co mě jako jediní provázeli několika lety mé minulosti. Ale malý plamínek naděje ve mě pořát plápolá. Snad mě podle něho najdou. Snad se vrátí. Snad se to všechno vysvětlí. Snad bude všechno jako dřív... Snad...

"Jo.. Víš... Je mi to líto. Nechtěla jsem..." Omluvila se. Asi byla jeden z důvodů, proč se naše cesty rozdělili. Uvažovala jsem, co bych mohla udělat jinak. Co kdbych tam Toma s Lindou nechala na tom sídlišti a běžela s nimi? Co kdybych šla mezi nimi tak, aby se se Zacem nemohli pohádat? Co kdybych Lindu nezavedla mezi nás? Co kdybych na začátku roku vyšla dřív z domu a stihla si sednout s Tomim do jedné lavice? Co kdybych se s Lindou nikdy neseznámila? Nejspíš bych teď seděla se zdravým Tomim, zamilovaným Lucem a Fíbí a zvláštním Zacem na břehu řeky. Povídali by jsme si o nové písničce Fall Out Boy nebo by jsme pomlouvali učitelky, které zvýhodňují ostatní děti. Tomi by se svěřil, že doma není spokojený a my by jsme ho utěšili a řekli mu, že jsme tu pro něj. Luc s Fíbí by byli pořát zapletení do sbe a Zac by nejspíš poznamena, aby si pronajali pokoj v levném motelu u dálnice. Všichni by jsme se tomu určitě zasmáli a Zac by nám potom vyprávěl, jak jsou některé čtrnáctky a patnáctky naivní. Možná by jsme je litovaly nebo byli znechucení ale alespoň bychom byli všichni spolu

Místo toho nyní s Lindou směřujeme k řece a panuje mezi námi trapné ticho.

"Mohli by jsme zajít na párek v rohlíku, co říkáš? Zvu tě." Usmála se na mě ve snaze navodit pozitivnější náladu. Úsměv jsem jí oplatila a přikývla.

Celkem nudná kapitolka :/ ale slibuji, že v příští části už bude daleko víc akce.

Tak co myslíte? Jak to bude dál? Je tohle opravdu konec starých dobrých časů a nebo se ještě sejdou? Jak to bude s Laurou? Co vlastně dělá mezi těmi lidmi? Co se asi stane na punkovém koncertě? To se dozvíte pokud si přečtete další část >:3 Muahahah :'D

Děkuji vám všem za hlasy a ohlasy :)

Pro zatím se loučí Vaše Cloe :)