Far Away [CZ]

19.Kapitola: Ve víru tónů, ve víru extáze

Lucy

Nezáleží na tom, kolikrát jste byli ujištěni svými přáteli, že o nic nejde. Že to doopravdy chtějí. Že to bude v pořádku. Ale něco se stalo. Je to sice dlouho ale stalo se to. Nemůžete to smazat.

 Zacovo a Tomovo setkání to bude první po čtyřech týdnech. Po čtyřech týdnech a po té věci. Ale je to prostě buď a nebo. 

Když jsem přišla s Tomem k řece, i Linda už tu seděla a vedla jakýsi "rozhovor" s Fíbí - zřejmě o zvířecích zvucích. Ale když Luc naznačil Zacovi, aby se ohlídnul, zaskočilo mi srdce až někam hluboko pod zem. Trvalo to snad celou věčnost. Nejdelší dvě vteřiny v mém životě. I když si myslím, že Tom to tak silně neprožíval. Trvalo mi tři dny, než jsem ho přesvědčila, aby sem se mnou šel. A ani teď se k tomu moc neměl. 

Čekala jsem, že Zac pronese něco jako "Omlouvám se." a nebo alespoň k jeho poměrům "Sorry vole." ale neřekl nic. Postavil se, dal si ruce do kapes, zapálil si cigaretu a s jeho arogantní gestikulací jen pronesl: "Tak, jde se?" 

"Nevzpomínám si, že by jsme si něco domlouvali." Pronesla uštěpačně Fíbí ale Zac se na ní jen podíval a naznačil nám všem, abychom ho následovali. A zřejmě i Luc věděl, oč jde. Fíbí přišla Toma obejmout ale on jí objetí neopětoval. Bojoval sám se sebou. Očividně mu chyběla ale nedokázal jí odpustit ten útěk. 

Šli jsme dál a dál. Začala padat tma a mlha. Z dálky se ozývala siréna policejního auta. Byla to taková ta atmosféra filmů, které se odehrávají někde v sedmdesátých nebo osmdesátých letech kdesi v Americe. Nakonec jsme zamířili k jakýmsi počmáraným dveřím, které vyhlíželi docela zastarale a nebezpečně.

Za nimi se nacházelo schodiště. Nebylo to hezké; grafity, vypadaná omítka a jakási louže čehosi, co vypadalo jako moč. Zářivky problikávaly a nahlas bzučely. Už tady jsem slyšela dunění bass kytar a srdeční údery bicích. Na tváři se mi objevil úsměv. Neznala jsem tu kapelu, asi se jednalo o některou z těch alternativních punkových nebo rockových skupin, které sice nikdy neprorazí, ale i tak si jeho členové často (a rádi) dopřávají slasti drog, alkoholu a sexu. 

Na zdi u dveří, které zřejmě vedly ke konzertu byl napůl stržený plakát "Dnes vystupují DEATHSHIT!"

To jméno musel vymýšlet někdo, kdo rozhodně neumí moc dobře anglicky a ani s google překladačem. To jako "Smrt H****m?!" Teď už jsem si byla jistá, že jde o jednu z těchto skupin. Ale hudba nebyla špatná. V každé větě se sice objevovaly výrazy jako "chcípni ty děvko" a jim podobné ale tak jako tak to byla pravda. O tom svinstvu a tak...

Linda

Usadily jsme se v jednom polorozpadlém boxu. Byl tu Rusell s Ixkou a na první pohled bylo jasné, že to asi nebudou jen přátelé. Posedaly jsme si k nim a za pár okamžiků k nám dorazila i Saga s Calvinem. Bylo až k neuvěření, kolik se nás sem vešlo a když už jsme byli opravdu hodně natěsnaní, Rusell a Celvin si podaly židly. Rusell seděl přímo naproti mě. Civěl na mě svýma prázdnýma, sfetovanýma očima. Skoro jsem ho nepoznávala. Z toho vysmátého Rusella s jointem v ruce se stal feťák tvrdejch drog... S lidma to dělá hnusný věci.

Zac s Lucem nám donesly lahvové pivo. Nechutnalo mi a tak jsem jen sem tam upíjela, abych nedala nic znát. DeathShit pořát zvyšovali tempo. Měla jsem takový divný pocit. Chtěla jsem tancovat. Chtěla jsem se ztratit v davu. Nechtěla jsem jen sedět. Točila se mi hlava. Utekla jsem na dámské záchodky. Doslova utekla. Opřela jsem se o zítku, která byla pod (hodně) špinavým zrcadlem a zírala na sebe. A skoro jsem se lekla. Nemohla jsem se poznat. Měla jsem podezřele roztažené zorničky a oči mi neustále těkaly z místa na místo. Připomínalo mi to jednu drogu. Myslím, že se tomu říká Extáze? Nikdy jsem ji nezkoušela a ani jsem to neměla v plánu. Ale hádám, že mi ji Zac nebo Luc v ohromné myšlence pobavení hodily do pití. Sakra. Sice jsem jen usrkávala ale po půl hodině usrkávání už mi nezbyla ani ta láhev. Stále jsem na tom ale byla dost dobře. Kluci za sebou většinou už měli třetí láhev té břečky a ostatní holky druhé. 

Zac

Když Linda odešla, Luc se opřel a povýšeně pronesl: "Vole, tady někdo ještě nikdy neměl Éčko." Podiveně jsem se na něj podíval. "Vždyť je jí čtrnáct, nemůžeš jí sfetovat!" Trochu jsem se rozčílil a je pravda, že to třetí pivo mi taky moc dobře neudělalo.

"Klid! Nechci jí nic udělat. K čemu čtrnáctka když mám Fíbí." Bradou kývnul na Fíbí, která stála u baru a objednávala pití. "Jen jsem chtěl, aby si to taky trochu užila. Poslední dobou je hrozně napjatá." Měl pravdu. Byla z toho všeho, co se děje trochu překvapená. Budiž Éčko...

Linda

Co je to se mnou. Mám pocit štěstí. Hrozně moc. Ale nedokážu pochopit zdroj. Jsem tak zmatená. Vyšla jsem rychle ze záchodků a nepozorovaně vklouzla do davu. 

Než jsem se vzpamatovala, stál přede mnou Rusell, držel mě až nepříjemně pevně za paže a tiskl mě ke zdi. Z dechu mu byl cítit alkohol a bylo zřetelně cítit, co měl předevčírem k obědu...

Omlouvám se, že píšu tak pozdě. Mám toho hodně :(

Vaše Cloe