Far Away [CZ]

10.Kapitola: Dvoučlená oslava

Linda
Když jsem uviděla Lucy jak se vynořuje zpoza rohu vypadala poněkud zlomeně. V mojí hlavě se míhalo asi tisíc otázek a myšlenek. "Nenápadně" jsem si dala ruce za záda a čekala, až přijde ke mě. Ale ona se na mě ani nepodívala. Objala mě ale byla jako bez duše. Sedla si na lavičku.

"Takže.. Ehm.. Hodně štěstí zdrá-ví, hodně ště-stí naše Lucinko-o. Hodně-ě štěstí-í zdráávíí." Začala jsem falešně zpívat. V jejím obličeji jsem konečně zpozorovala pozitivní emoce. Radost, překvapení... No a začnou pobavenost z mého 'zpěvu'. Předala jsem jí malý muffin s ještě menší svíčkou zabodnutou navrchu a několikrát jsem škrtla zapalovačem, než se mi ji podařilo zapálit.

"Chtěla jsem tě nejdřív dotáhnout do nemocnice a oslavit to i s Tomim ale volal mi a říkal, že tam jsou jeho rodiče .. Tak jsem si říkala, že si uděláme menší oslavu jen my dvě." Při těch slovech jsem jí předala malý dárek.

Na její tváři se objevil úsměv. Konečně se mo podařilo jí rozveselit.

"Něco si přej." Usmála jsem se na ni.

Lucie
Ať jsou tyhle narozeniny nejlepší ze všech.

Když se podívala do dárkové tašky, byl tam rámeček s fotkou. Ovšem, je to sice trochu kliše ale i tak se mi do koutku oka dostala slzička. Musela jsem ji utřít a jen doufat, že si toho Linda nevšimla.

Linda
Na té fotce jsem já s Tomim. On leží na nemocniční posteli a já držím foťák. Já dělám zřejmě ten nejhloupější obličej v celé historii lidstva a Tomi se jen pobaveně usmívá. Je to v úplně obyčejném rámečku.

"A s Tomim to oslavíme zítra. Jo říkal, že ho taky možná pustí dřív z nemocnice. Jako nebude to zítra, to stoprocentně ne ale prej tak necelej týden když se bude dobře zotavovat." Ale asi mě ani nevnímala. Jen se nezištný kousek víc usmála a dívala se na tu fotku.

Všimla jsem si, že už se nebarví a tolik nemaluje. Vlastně skoro vůbec. Nevadilo mi to. Ostatně já už taky ne, málokdy si nad nařasené řasy dám vůbec oční linku. Možná, že už je čas dospět. Ostatně, jí už je teď patnáct a mě bude patnáct za necelý měsíc. Asi už jsme na to prostě starý a divila bych se, kdyby o tom občas neuvažovali i ostatní členové naší rozpadlé party. Prostě už musíme myslet na budouctnost. Chtěla jsem se jí na to zeptat. Na druhou stranu mi taky přišlo zvláštnï, že se ještě nedotkla svého muffinu. Jen na něj koukala jako kdyby to byla nějaká zvláštní věc z úplně jiné dimenze. Měla zvednuté obočí a nakonec uhnula pohledem když si všimla, že ji sleduju. Nesměle se usmála.

"No... Ale dnešní plán platí že?"
"Jistě že platí. Až si sníš svůj muffin." Zasmála jsem se ale jí i ten nesmělý úsměv z tváře zmizel. Nejistě ho snědla. Nechápala jsem proč ale vypadalo to, jako by se do toho nutila a zároveň s tou nuceností sama bojovala.

Nakonec jsme si sedly a sepisovaly místa, kam jako parta chodily nebo kde to měl Zac rád. Byl to seznam asi o patnácti místech na všech nejrůznějších koncích Prahy. Bylo půl jedenácte a my měly projít prakticky celou Prahu. Naštěstí máme k dispozici dvě stovky. Vždycky si schovávám v kasičce dvoustovku pro krizové účely. Sice nedostávám kapesné ale například k narozeninám nedostávám dárky ale peníze. V mnoha ohledech je to lepší ale na druhou stranu mi připadá, že mě moje matka nezná tak dobře na to, aby mi sama něco malého dala. Sakra i kdyby to byla hloupá klíčenka... Ale nemůžu si stěžovat. Pořát jsem na tom mnohokrát líp než spoustu jiných lidí.

Na prvním místě je samozřej ono sídliště, na kterém se to všechno stalo. Byla tam nějaká partička ale nikdo od nás. Prošly jsme to sídliště projistotu celé. Všude bylo úplně mrtvo. Dál byl břeh u Vltavy.

Zastavily jsme se tak sto metrů před tím břehem. Seděly tam dvě osoby. Holka a kluk vedle sebe. Natěsnaní a líbali se. Nebylo jim moc vidět do obličeje. Připadala jsem si jako nějaký inkognito. S Lucy jsme ale mysleli stoprocentně na to samý. Neměly černé vlasy ale taková barva se rychle smyje. Ta holka byla blond a ten kluk brunet. Když se nám konečně naskytl pohled na jejich tváře byla to chvíle, kdy se na nás oba naráz podívali.

Rozhodla jsem se dělat kratší kapitoly protože upřímě, mě by taky nebavilo číst takhle dlouhý díly :D každopádně zkuste hádat, kdo to asi je? Myslíte, že je to Luc s Fíbí nebo se ukáže, že je to jen nějaký jiný zamilovaný pár? Jinak se omlouvám, že většina postav postupně začíná s tím jejicn stylem sekat ale ostatně to patří do děje.
A taky se omlouvám za gramatické chyby. Sice si to po napsání vždycky ještě tak dvakrát nebo třikrát projdu ale i tak tam něco zůstane.
Jinak jsou tu kulatiny mého asi vůbec prvního příběhu xD
Nedávno jsem si po sobě přečetla první kapitolu. Bože.. Co jsem to jenom psala za s****y? -.- :D Vážně se za sebe omlouvám ale jsem líná celej příběh nějak upravovat kvůli jedný kapitole, ale určitě s tím něco udělám. Zatím pa.
Ps: slibuju, že s dějem nebudu přesahovat 750 slov..:)

*Kapitoly 1.-7. byly mírně poupraveny 2.5.2015