Far Away [CZ]

18.Kapitola: Nikdy jsem...

Lucy
Nechci se omlouvat ani doprošovat. Chci přijít ke svým přátelům včetně Lindy a bavit se s nimi. Chci slyšet smích; zdvořilostní, pobavený, skutečný... Jakýkoliv. Hlavně když bude jejich. Přála bych si se na ně podívat a vidět přitom kus ze sebe samé. Kéž bychom byli všichni.

Ale už je asi pozdě. Na všechno.

A proto když se mě Linda přišla zeptat,  jak se to tedy teď má, nedokázala jsem jí na to odpovědět.  A rozhodla jsem se pro něco radikálního, riskantního, sobeckého (jak vůči ní, tak vůči lidem z party) a vrcholně neohleduplného. Ale něco mi říkalo, že by to snad tentokrát mohlo dopadnout dobře.

Bylo to na odpolední cestě za Tomim. Za pár dní ho mají pustit.

Tom
"Je tu návštěva." Přišla mi oznámit sestřička a téměř v zápětí do pokoje vešla Lucy a Linda. Rozbušilo se mi srdce. Dlouho jsem je neviděl. Už se mi stýskalo. Lucy mě se smutným úsměvem pozdravila a opatrně mě objala, jako by měla strach, že by mi snad ještě mohla něco udělat.

Linda se však jako obvykle držela stranou.

"Co se děje?" Poznal jsem, že mi Lucy potřebuje něco říct.

"Já... No spíš my... Našli jsme Zaca." Vykulil jsem na ní pohled. Částněčně to pro mě už bylo uzavřený. Ale mělo to očividně ještě pokračovat.

"No..." To bylo jedinè, na co jsem se zmohl.

"Ptal se na tebe."

"To pochybuju." Ušklíbl jsem se. Na to nic neřekla. Asi jsem měl pravdu. A nejhorší je na tom to, že až se vrátím, nemůžu s nimi jít ven tak jako dřív. Jen tak z nudy. A ačkoli mi Zac nijak zvlášť nechybí, vadí mi, že bych měl opustit něco, co je z velké části mnou samotným. Kde jsou starý časy?

Linda
Po návštěvě Toma mě Lucy chtěla někam vzít, ale netuším kam. Slepě jsem jí následovala asi dvacet minut, když v tom jsme prudce zahnuli za roh a já ve vteřině stála tváří v tvář Zacovi. Díval se na mě bezvýrazně těma svýma chladnýma očima a já jen doufala, že je to náhoda. Pak jeden pěkně nenávistný pohled střelil také po Lucy a já začala uvažovat, o co tu jde. Z nedaleké samoobsluhy se s krabičkou cigaret a flaškou vodky vynořily Luc a Fíbí.

"Á Lucy už si doraz..." Její přívětivý tón a pohled zmrznul když mě spatřila. To mě doopravdy tak nenávidí? Nebo jsem si možná mylně myslela, že jsem "příjmacím řízením" už prošla, přitom je zatím v plném proudu? Doufám.

Lucy
Risk je risk.

Zatahala jsem Zaca za rukáv a vrhla na něj prosebný pohled. Byl o dvě hlavy vyšší a pětkrát silnější než já a přesto jsem věděla, že nad ním mám určitou moc. Nemyslím ani tak fyzickou jako spíš duševní. Dřív jsem byla jako jeho sestra. A sourozenci se hádají.

"Dobře." Uklidnil se a odvětil, jako kdyby věděl, co se mi honí hlavou. A ono to tak možná doopravdy bylo.

Podíval se na ni a falešně přívětivým pohledem. Jestli mu doopravdy něco nejde, je to herectví. Jeho gesto Luc zopakoval ale Fíbí v tom byla doopravdy upřímná. Ubjala ji se slovy "Vítej zpět."

Když jsme došli k řece a posedali si na kameny, bylo nějakou dobu hrobové ticho, než se vesele ozvala Fíbí s tím, že si zahrajeme hru Nikdy jsem...

"Hra spočívá v tom, že někdo řekně jakoukoliv příhodu, já nevím... Cokoliv. Třeba 'Nikdy jsem si neuprdla v autobuse před klukem, kterej se mi líbil a nesvedla to na chlapa, co seděl za mnou'. Pravidlo platí pro všechny tak, že pokud jste to udělali, pijete (včetně autora příhody) a pokud ne, nepijete. Samozřejmě úplně po pravdě." Odmlčela se, odšpuntovala vodku a dodala: "Lucu začínáš." Usmála se na něj a podala mu flašku.

"Nikdy jsem neseděl vedle svojí stávající holky v autobuse, když si zrovna uprdla a svedla to na chlapa, kterej byl za ní." Fíbí se zasmála a políbila ho. Bylo to docela roztomilý. Samozřejmě se musel napít jedinej Luc.

Řada přišla na Zaca. Usmíval se. Byl to snad jediný upřímný úsměv, který jsem u něj kdy viděla.  "Nikdy jsem si neobarvil vlasy na červeno." Podíval se na mě ale neposmíval se mi, vlastně se sám napil a poslal to dál. Další byla na řadě Linda "Nikdy jsem nepotkala Zaca s červenými vlasy." Všichni jsme se samozřejmě museli napít (až na samotnou Lindu). Zac se tomu vtípku taky zasmál. Pak přišla řada na mě. "Nikdy jsem nebyla ve stejný datum jako je dnes, ve stejnej rok asi před dvěma hodinama za Tomim, kterej mi řekl, že  neví, co bude dělat až ho za pár dní pustí z nemocnice." Všichni náhle zmlkly a já se napila. V tom mi vzal Luc z ruky flašku. Už toho moc nezbývalo a všichni, snad kromě Lindy, jsme byli trochu podnapilý.

"Nikdy jsem nepoužil hru Nikdy jsem... abych řekl své kamarádce, aby Tomimu vyřídila, že ho tu všichni moc rádi uvítáme, pokud tedy bude sám chtít." Napil se a pak poslal láhev Fíbí, která se bez váhání také napila. Poslala flašku Zacovi. Ten se díval před sebe a všichni ho napjatě sledovali. Dlouho váhal, ale nakonec se taky napil.

Tak a je tu osmnáctá kapitola :). Už začínám uvažovat, jak bych to měla uzavřít. Pokud by to byl happy end, pravděpodobně bych udělala druhou serii. Pokud ne, alespoň se můžete těšit na fylozofické poučení :D Každopádně mi hoďte do komentářů, co by se vám líbilo ;)

Loučí se Vaše Cloe.. :)