Dívka z Kláštera

3. Věřím vám

Staly jsme tam jen a dívaly se udiveně chvíli na sebe já jsem byla ještě stále taková vyděšená, ale ctihodný otec Benedikt který promluvil mě nakonec uklidnil.

,,Tak dcero je na čase se rozloučit," řekl a dlouze se na mě podíval.

,,Budeš mám chybět a doufám že na nás budeš v dobrém vzpomínat, neboj se teď se budeš mít dobře a nich zlého ti nehrozí nemusíš se bát a vzpomeň si někdy na nás v modlitbách," dodá ještě a pak se na mě usměje a s úsměvem mě obejme.

,,Nebojte otče vzpomenu si na vás i na všechny v tomto klášteře, dali jste mi lásku a patřičné vychování a já na vás nikdy nezapomenu to vám slibuji a vždy když se budu modlit nebo si číst v Bibli tak si na vás vždy vzpomenu," řeknu a potom otce Benedikta taky obejmu a vesele se na něj usměju.

,,Budeš nám tu nesmírně chybět Míno, ale vím že tvé místo je jinde a nechci ti v tom bránit. Musíš se starat o odkaz tvých rodičů kteří ti dali lásku a život, ale pokud se tam nebudeš cítit dobře tak se k nám můžeš kdykoliv vrátit. Dveře k nám máš vždycky otevřené," dodá ještě otec Benedikt a pak už se chystá pomalu k odchodu.

,,Děkuji vám otče i všem ostatní a doufám že vám budu vaši lásku moct někdy oplatit a nikdy na vás nezapomenu, protože ve svých modlitbách si vždy na vás a na ctihodné sestry s láskou vzpomenu," odpovím a vesele se ještě na otce Benedikta podívám.

Potom už se otočím zase zpátky na onoho muže který zatím otevřel dveře od kočáru do kterého společně po chvíli oba nasedneme a mě tak čeká cesta do mého nového domova na který se už i trošku zvědavě těším, protože jsem zvědavá jak to sídlo kde teď budu bydlet asi vypadá.

Pohodlně se usadím na sedačku v kočáře a jen tak mlčky se dívám ven z okna, po chvíli se odhodlám a promluvím na toho neznámého muže.

,,Znal jste dobře mého otce?," zeptám se a dlouze na něj pohlédnu.

,,Ano znal jsem ho velmi dobře byl to můj nejlepší přítel a znal jsem ho už od dětství, vyrůstaly jsme spolu a byli jsme dva kluci ze sousedství. Protože naše sídla našich rodičů byli od sebe jen kousek a tak jsme spolu jako malý kluci mohli být každý den. Takže jsem vašeho otce znal opravdu velmi dobře a jeho slib který jsem mu dal tímto teď s vší úctou k němu splním," odpověděl jsem a s úsměvem jsem jí pohlédl do očí které jí teď i trochu jako by zářily.

,,Je opravdu hezké že jste měl k mému otci takovou úctu a že jste si ho tak nesmírně vážil," řeknu ještě a trochu se na něj usměju.

,,To ano váš otec byl opravdu šlechetný muž který mi nesmírně věřil a který si vážil i mě jako svého nejlepšího přítele. A nemusíte se mě bát já vám nic zlého neudělám, postarám se o vás přesně tak jak jsem mu slíbil. Tak ze mě nemusíte mít strach já vám nikdy neublížím nejsem takový jako někteří," řekl a já jsem poznala že z jeho slov opravdu mluví pravda.

 A že to není žádný násilník kterého bych se měla bát, protože jeho slovům a všemu co říkal jsem najednou věřila a tak ze mě začal pomalu opadávat můj strach.