,,Jsou opravdu překrásné, jsou tak nádherné že jsem snad nikdy v životě krásnější šaty ani nevydělá. Děkuji," řeknu když si ty nádherné šaty které služka položí na mou postel prohlížím.
,,Jsou neskutečně krásné," dodám ještě a potom se na něj dlouhým pohledem podívám.
,,Jsem rád že se vám líbí, a udělala jste mi tím ohromnou radost ale spíš by jste za ně měla poděkovat mojí sestře to ona je pro vás vybírala s láskou stejně tak jako já," odpoví a já se při jeho slovech ani nevím proč lehce začervenám.
,,Ale měla bych za ně poděkovat i vám," řeknu na konec po chvíli a vesele se na něj podívám.
,,Mě stačí jako poděkování váš úsměv a to když vidím že máte radost a jste šťastná," odpoví a přitom se ke mě zase trochu přiblíží i když se před chvíli už chystal k odchodu. Natáhne ke mě ruku a najednou mě z ničeho nic pohladí po tváří.
,,Usmějte se na mě Míno jen tohle mi stačí," zašeptá a přitom se mi dlouze podívá do očí.
Já ho tedy ani nevím proč poslechnu a něžně se na něj svými rty usměju, chvíli se na mě jen tak dívá a vypadá jako by si užíval a vychutnával můj úsměv. Jenže po chvíli se ke mě trochu skloní a pak mě z nenadání začne líbat.
,,Co to mělo být," řeknu když se od něj hned odtrhnu a jen se na něj nechápavě podívám.
,,Já nevím," odpoví a přitom se na jeho tváří objeví nic neříkající pohled. Já rychle vyběhnu z pokoje pryč a snažím se to co stalo nějak vstřebat a on tak zůstane s úžasem v očích v mém pokoji sám.
Stal jsem sám v jejím pokoji a najednou jako bych nemohl nic udělat jen jsem tam tak stál a díval jsem se na zavřené dveře.
,,Co jsem to udělal, co jsem to proboha udělal," říkal jsem si sám pro sebe a přitom jsem stále nemohl uvěřit tomu co se před chvíli stalo. I přesto že jsem se vzpouzel tomu abych Mínu políbil tak jsem to právě teď udělal a najednou mi z toho bylo tak nějak hrozně, protože jsem jí nechtěl zranit.
,,Bože co jsem to za člověka a co si teď o mě Mína asi pomyslí," říkal jsem si sám pro sebe a přitom jsem se za to co jsem udělal proklínal.
Neměl jsem to udělat to ne neměl jsem, jenže už jsem nemohl tomu odolat a nemohl jsem to už vydržet, no prostě už jsem nemohl a tak jsem to musel udělat. No prostě musel protože už se tomu nedalo odolat a když se jsem jí pohladil po tváří a ona se pak na mě usmála, tak jsem si připadal jako by mě najednou svým úsměvem dráždila a sváděla, a prostě jsem to už nemohl vydržet i když jsem se snažil ze všech sil své touze odolat.
Ale stejně mi to nepomohlo, protože jsem toužil po tom její rty ochutnat. Toužil jsem po tom jí políbit a když se tak stalo, tak její rty chutnaly tak sladce že jsem se od ní nebýt jí vůbec nemohl odtrhnout.
Nevím proč jsem to udělal i když jsem to předtím udělat nechtěl a za každou cenu jsem se tomu bránil. Ale na najednou jako bych si nemohl poručit a prostě jsem jí musel políbit. Ano musel jsem to udělat, protože už se to prostě nedalo vydržet a chtěl jsem to udělat už v tom kočáře ale tam jsem se naštěstí ovládl.
Ale teď když jsem jí viděl tak jsem byl najednou tak bezradný a nechal jsem se touhou po ní doslova pohltit.
A splnilo se mi tak to po čem jsem už tak dlouho toužil a o čem bych si mohl nechat zdá jen ve snu, protože ona byla opravdu nádherná i když já si jí asi zřejmě vůbec nezasloužím.
ČTEŠ
Dívka z Kláštera
RomanceMína byla dívka která po smrti svých rodičů vyrůstala v klášteře, jenže když jí bylo sedmnáct let tak si pro ní přijel jeden muž který byl nejlepším přítelem jejího zesnulého otce a který se má o ní teď postarat aby splnil svůj slib který dal před s...
