Dívka z Kláštera

10. Nový domov

Chtěla bych vám moc poděkovat, jsem ráda že se vám můj příběh líbí a budu ráda pokud mu zůstanete věrní i nadále.

Abych pravdu řekla vůbec jsem v to ani nedoufala že si ho někteří z vás oblíbí a teď když vidím že tomu tak je tak mě to hřeje nesmírně u srdce a mám z toho opravdu ohromnou radosti, protože tímhle jste mě opravdu strašně moc potěšily a musím se přiznat že některé mé knihy opravdu vznikají někdy i z blbých nebo málo promyšlených nápadů.

,,Protože všechny své knihy mám tak říkajíc v hlavě takže je nemám tak úplně naplánované a rozepsané, takže spíš improvizuju a kdykoliv mě něco napadne tak to hned píšu."

A jak říkám mám to všechno prostě v hlavě takže má hlava je opravdu plná nápadu ať už na ty knihy co mám nebo i na další a v tomto smyslu opravdu improvizuji. Protože žádnou z mých knihy nemám tak úplně dopsanou takže každá je ještě stále v takovém mém tvůrčím procesu který se rodí v mé hlavě a který mi dodává nápady a inspiraci pro tvorbu.

A pokud mi ještě nadále zachováte přízeň tak budu nesmírně ráda a pokud zachováte přízeň i této knize tak mě to bude ohromně těšit, protože tahle kniha mě to se musím přiznat opravdu nesmírně baví a těším se vždy z toho co mě k ní napadne a co k ní ještě napíšu.

Děkuju :)

Vaše kresji0007❤ 

---------------------------------------------------------

Ale kdo ví možná že ne, stejně bych jí nemohl nikdy mít i když jsem jí tak moc chtěl a tak moc jsem po ní od prvního okamžiku začal toužit a doslova jsem po ní prahl.

Ale i přesto jsem věděl že ona nikdy nebude moje, protože nikdy by moje být nemohla.

I když to bylo teď mé jediné přání, protože bych si nedokázal představit že bych jí ztratil. Protože jen takovou ženu toužím mít po svém boku a chci aby byla se mnou už navždy.

Ale i když moje nebude tak se jí nikdy nezvadám, protože to co jsem k ní pocítil je láska ta kterou jsem už tak dlouho necítil a která mě teď při každém pohledu na ní doslova spaluje. 

Na další myšlenky už mi nezbyl čas, protože se před nám možná až příliš rychle vynořilo z lesu mé panství a já i když jsem chtěl něco dalšího ještě říct tak už jsem to nestačil. Po chvíli jsem se podíval znovu na Mínu a řekl jsem ,,Tohle je mé panství můj domov který teď bude i vaším domovem a který vás stejně jako lidé kteří tam žijí zahrne svou laskavou péčí a láskou."

 Řekl jsem a přitom jsem se na Mínu vesele usmál a ona mi můj úsměv s velkou láskou oplatila.

,,Je krásné a vypadá nádherně," řekla a přitom se trochu podívala ven z okna.

,,A to počkejte a vyjdete ven z kočáru," dodal jsem a přitom se mi na tváři zase opět objevil úsměv který snad ona v mé blízkosti ještě víc rozzářila.

Za chvíli kočár zastavil a my jsme se tak ocitli před mým panství a já jsem viděl na Míně že se už samou nedočkavostí těší ven z kočáru, a tak jsem jsem jednou rukou otevřel dveře a pomohl jsme opatrně Míně z kočáru vystoupit.

Venku před mým panstvím už čekali sloužící i má sestra se svým manželem a dětmi, protože snad každý byl zvědavý a chtěl nového člena našeho panství konečně i náležitě přivítat.

Jako první šla k Míně má sestra která jí pozdravila a pak jí srdečně objala.

,,Vítejte na panství Hornatých skal má drahá, já jsem Henrieta Kroncern a jsem Hendrichova sestra," řekla ta žena která hned šla ke mě a pak jsem skončila v jejím milém a láskyplném objetí.   

 ,,Těší mě já jsem Mína Knolová a ode dnešního dne bude pro mě potěšením bydlet s vámi," odpovím když mě pustí ze svého objetí a potom se na ní vesele usměju a vidím na ní i na ostatních že jsou štěstím bez sebe a najednou mám poněkud obavy z toho jestli si nemyslí že si mě zdejší pan panství přivezl jako svou nevěstu.

Protože takhle to není já jsem a vždycky budu jen jeho schovanka.