Mína se dívala z okna kočáru a pozorovala okolní krajinu, já jsem zase pozoroval jí jak se dívá ven a naskytl se mi přímo nádherný pohled na ní a na její překrásné tělo.
Byla tak krásná když se dívala z toho okna kočáru že jsem v tu chvíli v duchu proklínal svého mrtvého přítele i boha že mi připravily takovou zkoušku, v duchu jsem proklínal i sám sebe protože ona byla opravdu výjimečná a nesmírně krásná. A kdybych se teď nedej bože neovládal tak nevím jak by to dopadlo.
Proč zrovna mě musel bůh přinést do cesty takovouhle zkoušku, proč zrovna já musím potkat takovou lásku které se nemůžu ani dotknout. Protože Mína i kdybych chtěl stejně nemůže být moje protože já jsem si jí nepřivezl pro sebe i když bych jí teď ze všeho nejraději pro sebe měl a nikomu jinému bych jí nedal.
Ale věděl jsem že takhle to nejde, já jsem teď jen pro Mínu opatrovník a takhle to i zůstane. Nemůžu se s ní přeci oženit když nemá být má, a když se mám o ní jen postarat a pak jí nechat ať si vybere koho si vezme.
Ale bůh ví jak to můj nebohý umírající přítel myslel, co když jí chtěl opravdu pro mě a co když se s ní mám oženit já abych se o ní tak postaral.
Nesmysl hodil jsem tuhle myšlenku za hlavu, tohle by můj přítel určitě nikdy nechtěl potom když věděl jak jsem miloval jeho ženu která se nakonec stala jeho. Ale proč musel opatrovníkem své dcery určit zrovna mě, ach kdyby věděl jak mě tím trestá protože ona byla opravdu celá jak její matka a to mě už teprve nenechávalo chladným.
Byla krásná, míla a měla všechno po ní určitě všechno tím jsem si byl jistý.
,,Ach bože proč si mi jen seslal takovouto zkoušku," proklínal jsem zase boha v duchu a najednou jako by mě vyslyšel nebo možná spíš neposlechl, protože kočár najednou prudce zastavil a Mína se tak kupodivu ocitla přímo přimáčkla na mě a já jsem cítil ten pocit který ve mě proudil najednou ještě víc.
Protože teď se tento pocit stal o něco intenzivnější.
Seděla chvíli na mě, ale hned po tom prudce vstala a posadila se zase na své místo a já jsem nic dalšího nemohl udělat protože jsem stejně ani nic udělat nechtěl.
Protože jsem jí nechtěl způsobit bolest.
Vystoupil jsem tedy z kočáru a šel jsem se podívat proč kočí tak najednou prudce zastavil.
,,Co se děje Viléme?," zeptal jsem se svého kočího a dlouze jsem se na něj podíval.
,,Nic pane jen se mi trochu splašily koně, protože přes cestu přebíhaly vlci," odpoví Vilém a můj pohled mi oplatí.
,,Dobře Viléme tak tedy pokračujme," přikázal jsem a nasedl jsem zase zpátky za Mínou do kočáru která se nenápadně dívala ven.
Poté se zase kočár rozjel a my jsme tak zase mohli pokračovat v cestě na mé panství které bylo už jen kousek za rohem.
ČTEŠ
Dívka z Kláštera
RomantikMína byla dívka která po smrti svých rodičů vyrůstala v klášteře, jenže když jí bylo sedmnáct let tak si pro ní přijel jeden muž který byl nejlepším přítelem jejího zesnulého otce a který se má o ní teď postarat aby splnil svůj slib který dal před s...
