Byl večer a Mína si na sebe oblékala jedny z těch nových šatu které dostala a ve chvíli kdy už byla hotová tak se na její dveře ozvalo hlasité zaklepání. Otevřela ony dveře a na chodbě se objevila Henrieta a její manžel.
,,Míno chtěli jsme ti ještě něco dát," řekla a ve své ruce držela překrásný náhrdelník se zlatým křížkem.
,,Snad ti přinese štěstí," dodala ještě Henrieta a dala jí ho do dlaně.
,,Děkuji tohle je od vás velice hezké," odpověděla jsem a s radostí jsem od nich ten náhrdelník přijala.
,,Smím vám ho zavěsit na krk?," zeptal se najednou Henrich který se tam z nenadání objevil a já jsem jen s radostí přikývla.
,,Sluší vám," řekl když jsem se k němu zase otočila čelem a všichni tři tak na mě chvíli upíraly své pohledy. ,,Půjdeme," zeptal se mě Henrich a já jsem s radostí přijala jeho rámě.
,,Běž napřed sestro já s Mínou tam hned přijdu," řekl jsem své sestře když jsem se na ní otočil a ona tak tedy po chvíli odešla se svým manželem mezi naše hosty a nechala mě tam s Mínou chvíli o samotě.
,,Proč jste je poslal pryč?," zeptala jsem se a on se ke mě trochu mírně sklonil.
,,Protože jsem chtěl být s vámi chvíli sám a o samotě vám ještě něco říct," dodal a potom se na mě trochu něžně usmál.
,,Víte Míno vy jste změnila celý můj dosavadní život který jsem teď žil a já nikdy nedovolím aby se vám něco zlého stalo, rozumíte nikdy. Protože vy jste pro mě cennější než všechno zlato a drahokamy a i než můj celý dosavadní život," řekl a já jsem se při těchto slovech trochu začervenala.
Pane bože co to dělá on mi snad chce vyznat lásku, ale to přeci nemůže to nemůže. Vždyť přeci nemůže ke mě nic cítit a já k němu. To přeci nejde jsem jen jeho schovanka a tak to taky zůstane. Musí to tak zůstat, protože mezi námi nemůže být nic víc.
Říkám si sama pro sebe v duchu a pak mě zase z mého přemyšlení proberou jeho slova a to že se mu neustále dívám do očí.
,,Zkrátka Míno byl bych moc rád kdyby jste si co nejdříve zvykla na svůj nový domov a kdyby jste ke mohla chovat aspoň trochu důvěry," říkal mi do očí a přitom se mé srdce chvělo z toho že já už k němu určitou důvěru chovám a není jí rozhodně málo i když ho vlastně vůbec ani neznám.
Protože on mi ukázal zcela nový život a já mu věřím víc než kde komu jinému, protože teď už vím že je to správný člověk s dobrým srdcem který v sobě má i spoustu lásky kterou touží někomu jinému dát.
Ale nechápu proč si k tomu vybral zrovna mě, když ví že mě mít nikdy nemůže ale možná se pletu protože pokud ke mě něco cítí tak možná bych i já mohla cítit něco k němu.
Jak říká chce to jen důvěru a to abych mu věřila, ale tohle už odemě teď dávno má protože já už mu věřím celým svým srdcem stejně tak jako věřím i jeho slovům které mi teď tady říká.
ČTEŠ
Dívka z Kláštera
RomanceMína byla dívka která po smrti svých rodičů vyrůstala v klášteře, jenže když jí bylo sedmnáct let tak si pro ní přijel jeden muž který byl nejlepším přítelem jejího zesnulého otce a který se má o ní teď postarat aby splnil svůj slib který dal před s...
