Tajemství spoutané růžemi

13. MOHLA BYCH SE TĚ DOTÝKAT, VZRUŠIT TĚ A PAK PROSTĚ ODEJÍT

Z pohledu Madeline

,,No tak, vstávej," pronesl jemný ženský hlas. ,,No tak, probuď se," naléhal.
,,Rose?" Hlas se mi tak třásl a chvěl, že jsem ho skoro nepoznávala. ,,Rychle jsi na mě zapomněla, sestřičko," nakrčila nos a dala si ruce v bok. Stála v kuchyni našeho starého domu. ,,To už ti nestojím ani za to, abys na mě někdy myslela?" Všude na lince a jídelním stole ležely okvětní lístky růží. ,,Tak to není," protestovala jsem roztřeseně. Rose přešla ke stolu, nabrala do své jemné dlaně, s dokonale nalakovanými nehty, pár krvavě rudých lístků a hodila je mým směrem. Pár těchto rudých kousků se mě dotklo a nepříjemně mě poškrábalo na tváři.

A najednou byla tma a během malinké chviličky jsem stála přede dveřmi do koupelny. Rychle jsem je rozrazila a našla svou sestru koupat se v krvavé lázni s rudými listy růží. Třásla jsem se a přivírala oči nad tím uvědoměním. Přišla jsem blíže k ní a když jsem se jí podívala do bledé tváře, otevřela oči a začala se zoufale smát. Pak nastala zase tma a nakonec zmizela úplně. Zmizela stejně rychle jako se objevila.

❁❁❁

S prudkým nádechem jsem otevřela oči a zaostřila. S neuvěřitelnou úlevou jsem si uvědomila, že to byl jen sen. Když jsem se lehce rozkoukala, uviděla jsem Marvina. Seděl nedaleko mě u stolu, nejspíš maloval, a Prince měl na klíně. Než si mě psík všiml, klidně ležel a Marvin ho čas od času pohladil.

Když si mě však všiml, podíval se mým směrem a začal vrtět ocáskem. Marvin si toho hned všiml. Bez jediného ohlédnutí mým směrem, ho pustil dolů a dál se věnoval svým tužkám a papíru. Princ vesele štěkl, přiběhl ke mně a rovnou mi vyskočil na klín. Až teď, jsem si všimla deky a polštáře, které mi nejspíš půjčil Marvin.

Když se nad tím tak zamyslím, je to celkem děsivá představa. Teď za to bude určitě něco chtít. Posadila jsem se a řekla: ,,Děkuju za polštář a deku. A..taky..se omluvám. Neměla jsem v plánu tu usnout."

Marvin přestal s táhlými pohyby tužky a chvíli jen zíral před sebe, než se posadil směrem ke mně. Ruce si zkřížil na pevné hrudi a své oči v zúženém stylu upřel ke mně.

,,Co tady děláš Maddie?" optal se klidně. Znovu mě naštvala jeho zdrobnělina, a tak jsem se vztekle zvedla, Princ jen tak tak přistál na zemi, aby si neublížil, a přešla blíž k němu. ,,Už jsem ti říkala, abys mi tak neříkal, sakra!" Byla jsem naštvaná. A to dost. Takhle mi v životě mohl říkat jen jeden člověk a on to rozhodně nebyl. Taky se postavil.
,,Nesnaž se odbíhat od tématu," řekl jako by nic. ,,Ještě jednou mi tak řekneš a -" přerušil mě a přistoupil až ke mě. Přes svůj hněv jsem si naší blízkosti všimla až teď. Bylo to jako by na mě někdo vylil kýbl ledové vody. Zhluboka jsem se nadechla. Byl moc blízko na to, abych se soustředila, natožpak, abych logicky přemýšlela. ,,A co, Maddie?" skoro zašeptal do mého ucha. Na pokožce obličeje jsem cítila jeho teplý dech a všude okolo mě byla jeho vůně. Zatraceně, ta jeho vůně mě doháněla k šílenství. A přesně za to, jsem ho nesnášela zase o kousíček víc. Ale i přes tento fakt jsem chtivě nasávala doušky kořeněné vůně.

Zatínala jsem čelist nad tím, co se mnou dělala a přesto si to užívala. Pak, jsem ale zachytila dotek jeho nosu, kterým mi přejel po krku, přes tvář až k mému vlastnímu nosu, kde se zastavil. ,,No tak, povídej, Maddie. Řekni mi, co mi provedeš," pokračoval šeptem a mou páteří projel mráz nad tím, jak mi dýchal přímo do tváře. Jeho dech jsem právě cítila přímo na svých rtech. Po celou dobu mi na každé místo, po kterých přejel nosem, dýchl. Naskakovala mi husí kůže a jen tak tak jsem udržela tichý sten. Jen jsem se kousla do spodního rtu a polkla. Ale jakoby by ho toto gestlo přinutilo dívat se mi na rty, místo očí, kam se nepřetržitě díval ještě před okamžikem.

Chvíli je jen hypnotizoval, pak svým palcem po mém spodním rtu přejel. Tentokrát jsem se neubránila zachvění, kterého si samozřejmě hned všiml. Koutky jeho rtů vzlétly nahoru a pak se také zlehka kousl do rtu.

Udělat to znovu. Tentokrát pod mou bradu přiložil své prsty kromě palce, kterým mi přejel po celých rtech hruběji a dychtivěji. Slyšela jsem, jak se prudce nadechl, když jsem naschvál vzdychla a pootevřela rty. Nechala jsem jeho palec vklouznout do mé pusy. Sevřela jsem ho, lekce ho kousla a poté se lehce odtáhla, čímž jsem dosáhla toho, že jeho nehybný palec vyklouzl ven.

Naklonila jsem se k jeho uchu a s dotykem svých rtů zašeptala: ,,Mohla bych se tě dotýkat, vzrušit tě a pak...prostě...odejít."
Zadržela jsem uchechtnutí a ještě řekla: ,, Je to 02:01, chytráku," naschvál silně jsem mu dýchla na ucho a pak se pár kroky dostala do bezpečné vzdálenosti usazujíc se na místě přesně naproti tomu jemu. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se nevěřícně usmál, když se pak usadil na svém místě. Právě naproti mně.

,,Přišla jsem se tě na něco zeptat," řekla jsem vítězoslavně. Ruce jsem si uvolněně položila na stůl i přes to, jak jsem si ještě před okamžikem přála, aby pokračoval. Nevěděl totiž, jak skvěle se umím přetvařovat a jakou mám nad sebou kontrolu. Podívala jsem se mu do očí a on to s úsměvem opětoval. S neuvěřením jsem hleděla do tváře muži, který se nikdy neusmíval a teď... sakra, vždyť on se upřímně smál. I jeho oči jako by na chvíli zajiskřily upřímnou radostí, nejspíš způsobenou jeho kreativní myslí, která jisto jistě už vymýšlela, jak se mi, co nejlépe pomstít.

Nejspíš se mu žádná jiná nebyla schopna postavit. Všechny mu skákaly do postele, nechaly se obdařit potěšením a ani jednu nenapadlo zamyslet se nad tím, jak arogantně se choval.

,,S chutí do toho," řekl provokativně a dál se šklebil. Lokty se opřel o stůl a přitom se lehce nahnul nad stůl, blíže ke mně. Neuhýbala jsem ani před jeho opakovanou blízkosti, ani před jeho zkoumavým pohledem. Byla to další provokace poslána mým směrem. ,,Proč ses rozhodl zaplatit všechny otcovy dluhy?" optala jsem se a už teď, když jsem viděla, jak jeho tvář najednou docela zvážněla, jsem věděla, že odpověď na tuhle otázku z něj dnes nejspíš nedostanu.

,,K čemu ti to bude, když to budeš vědět?" odpověděl na mou otázku otázkou.
,,Je to můj otec," když jsem si uvědomila, co jsem to právě řekla opravila jsem se: ,,Byl. Byl to můj otec."

Zatraceně na to si jen tak nezvyknu.

Marvin se posadil pohodlněji a spustil.
,,Víš přeci, že jsme byli přátelé," odmlčel se jakoby zvažoval slovo. Ta, která jako by byla vhodná pro něj mi prozradí a to co mu bude připadat moc odhalující, mi nezdělí. Samým očekáváním jsem se také jemně nahla přes stůl, blíže ke zdroji informací. ,,Byli jsme na tom domluvení už dopředu," řekl klidně neuvědomujíc si , že to vůbec nedávalo smysl. Nakrčila jsme nad tím obočí a zmateně řekla: ,,To nedává vůbec smysl. Zní to, jako by se dopředu vědělo, že zemře, a tak to přeci nebylo." Něco tu nesedělo.

,,Jsou věci, které zatím nevíš, květinko," řekl překvapivě jemně. Kde se to v něm sakra bralo? A kde vzal tu podělanou přezdívku a co mi sakra tají?

,,Nemysli si, že ti to budu říkat teď a taky. Tvůj otec měl dobrý důvod pro to, ti to neříkat," řekl jako by mi právě četl myšlenky. Ušklíbl se, když si uvědomil, že přesně to jsem si myslela.
,,Většinu těch věcí se stejně dozvíš a mám pro tebe překvapení. Budu to já, kdo ti je řekne. Ale všechno má svůj čas," odvyprávěl mi svůj monolog. Povzdychla jsem si a zvedla se. ,,Super pokec, sousede," řekla jsem sarkasticky a vydala se do svého bytu.

,,Pojď, Princi," mávla jsem na psa, který už mi byl v patách. Než jsem však zapadla do svého bytu, zaslechla jsem ještě jeho hlas: ,,Kdykoli, sousedko."

Další kapitola, ještě takhle před začátkem školního roku, venku. Jako vždy budu ráda za každé přečtení a zpětnou vazbu.