Tajemství spoutané růžemi

4. ,,TO NECH NA MNĚ, KRÁSKO"

Co tu dělá zase ten muž z pohřbu? A proč s tím druhým čeká na mě a matku? Zblázním se.

,,Zdravím tě Jacku," pozdravila matka pana Rossiho a vletěla mu do náručí.
,,Ahoj Susan," oplatil jí pozdrav Jack a objal ji.
Pustil ji a pokračoval: ,, Zdravím i tebe Madeline. Tyhle dva muže nejspíš ještě neznáš, takže ti je v rychlosti představím. Tohle je Dustin," ukázal na vysokého muže, který posedával na koženém gauči. Měl hnědé oči i vlasy.

Vstal, podal mi ruku a já se zaváháním udělala to samé. Usmál se a řekl: ,,Rád tě poznávám Madeline." Sakra tohle byl snad vtip. Proč mi o nich mamka nic neřekla. Nemuselo by ti teď být tak divné.
Pustila jsem jeho ruku a usmála se na něj zpět.
,,Já tě taky ráda poznávám Dustine," řekla jsem a snažila se, aby to nevyznělo příliš nuceně.

Nevadilo mi to samotné seznámení. Jen jsem se teď cítila trochu rozpačitě. Nevěděla jsem jak se mám zachovat, když na nás všichni čučí. Jemu to zřejmě nevadilo.

,,A tohle je Marvin" ukázal na toho druhého muže, který měl narozdíl od svého - nejspíš bratra - černé vlasy, zelené oči a byl potetovaný.

Zase mě propaloval pohledem. Stejně jako na tom pohřbu. On se, ale nepostavil jako Dustin jen pokýval hlavou mým směrem a řekl: ,,Ahoj Madeline." Musela jsem uznat, že byli oba pohlední.

,Ahoj Marvine" usmála jsem se na něj a sedla si do volného křesla vedle útulného krbu. Sedla jsem si sem vždy, když jsem tu byla. Občas sem chodila matka povídat si a tak. A já občas přišla taky a hrála si s Anne a Nathanem. Rose by je milovala. Vždy chtěla mít hodně dětí. Holčičky i chlapečky.

,,Jsou to bratři a byly to dobří přátelé tvého otce. Tak a teď, když je už znáš začněme s tím proč jsme sem přišli" začal pan Rossi a sedl si vedle matky na gauč, která si mezitím stihla sednout vedle Dustina. Matka se jim nepředstavovala, tudíž je už musela znát. To snad ne.

,,Takže, vy kteří tu teď sedíte jste jediný dědici po Richardovi. V jeho poslední závěti stálo, že majetek zdědíte jen vy čtyři" řekne a na stůl před nás položí závět abychom se mohli podívat. Kdyby tu byla Rose, taky by dědila a bylo by nás pět.
,,Ale než začneme, po otci zůstaly nějaké dluhy. Chápu, že je nikdo z vás- "

,,Já si je vezmu" přerušil ho Marvin. Nestačím se divit. Můj otec měl tyhle dva muže za kamarády a měl dluhy. Jak to mohl přede mnou skrývat?

,,Počkat... můj otec měl dluhy? Proč si mi to nikdy neřekla mami?" zeptala jsem se překvapeně a pozvedla obočí.

,,Madeline nechtěli jsme tě do toho zatahovat. Vždycky říkal, že, když si je nadělal sám, taky to sám splatí." sklopila oči k podlaze a pak se na mě podívala se sklíčeností v obličeji. Viděla jsem, že ji to mrzí, tak jsem radši už nich nenamítala. Zvedla se a omluvila, že si odskočí.

,,Proč si je chceš vzít ty Marvine? A jak je chceš splatit?" řekla jsem směrem k muži sedícím naproti mě.

Jen se ušklíbl a zvedl. Došel až ke mně, sklonil se a pošeptal mi do ucha, tak abych to slyšela jen já: ,,To nech na mně krásko," narovnal se a otočil k Jackovi. ,,Potřebuju si zavolat, za chvíli se vrátím," řekl jakoby nic a odešel.

To si jen tak odešel?!

A co bylo to ,,To nech na mně krásko"?!

Drzoun

Po chvilce přišla matka, která se posadila zase zpátky na místo, kde seděla předtím.
,,Mami jsi v pořádku?" Otázala jsem se jemně.
,,Jo, jsem" řekla energeticky a usmála se tak, že jsem ji to vážně věřila. Doopravdy vypadala v pořádku. Asi si šla fakt jen odskočit.
,,Kam šel Marvin?" zeptala se.
,,Odešel, prý si musí zavolat" protočila jsem nad tím očima a pokračovala:,, No vidíš už ho tu máme," usmála jsem se sarkasticky. Dveře se otevřeli a v nich stál Marvin.
,,Už jsem tu, můžeme pokračovat," sedl si zase naproti mně a netečně se na mě podíval.

,,Tak, když tu zase všichni chvíli jsme tak bych vám řekl co jste udělili," začal Jack.
,,Takže teď se budeme bavit o firmě Bayer's Advertisement. Jde o reklamní agenturu. Susan a Madeline vy dědíte 30% akcií. Marvine a Dustine vy dědíte každý 20% akcií. Madeline ty máš ještě ten byt, ale předpokládám, že o něm už víš," domluvil a mně spadla brada.

Cože?!

Dobře otec měl tyhle dva za kamarády, měl dluhy, ale to, že mi dá 30% akcií ve své firmě jsem nečekala. Vždyť já o tom vůbec nic nevím. Co já vím o reklamách.
,,Marvine ty dědíš ještě chatu v horách. Víš proč," řekl a postavil se, aby nám dal podepsat dokumenty o tom, že přijímáme dědictví.
,,Děkujeme Jacku, měj se hezky," řekla matka a rozloučila se. Marvin a Dustin už byli pryč omluvili se, že něco mají a vyběhli odsud rychlostí blesku.
,,Měj se Jacku a pozdravuj malou Anne a Nathana" mávla jsem na něj a usmála se.
,,Budu," odpověděl Jack a já s matkou jsme se vydali domů.

Z pohledu Marvina

Už podruhé. Už podruhé jsem viděl tvář, která mi připomínala ženu, kterou jsem tak miloval.
Tak podobná, hnědé vlasy, s kterými jsem si tak rád hrál. Stejný nos, stejný výraz ve tváří, když se soustředila. Stejné tváře, ve kterých má krásné ďolíčky jako mívala Karen. Stejný krk, který jsem líbal mojí Karen. Milovala to. Stejné uši, stejné rty, které jsem tak miloval. Miloval jsem každý kousek jí samotné. Až na oči ty měla Madeline hnědé. Moje Karen je měla modré. Pokaždé když jsem se do nich podíval ztrácel jsem se v nich. Pamatuji si každý detail jejího těla.

Když jsem ji poprvé viděl na tom zpropadeném pohřbu. Podvědomě jsem doufal, že je to ona, že před čtyřmi lety nezemřela, a že má třeba kontaktní čočky a jenom zmizela a teď se vrátila.

Jenomže to ona nebyla, nebyla to moje Karen. Všechno se to vrátilo jako by to bylo včera co jsem se dozvěděl, že spáchala sebevraždu. Seděl jsem v bytě, kde jsem bydlel s Karen a jen tak náhodou přepl na zprávy. Zrovna tam byla nějaká sebevražda a já si pro sebe řekl, že nechápu jak to může někdo udělat. Nevěděl jsem, že mluvil o mé Karen, až když řekli její jméno.

Karen Robson

Karen Robson

Na místě činu bylo objeveno ještě jedno dívčí tělo, ale to mi bylo jedno. Zajímalo mě jen tělo mojí Karen, které bylo nalezeno na břehu nějaké posrané řeky. Skočila z mostu, z mostu, který byl pro nás oba tak důležitý. Bylo to místo, kde jsme se poprvé potkali.

Na mém nočním stolku mi nechala dopis na rozloučenou. Příčina toho debilního skoku z mostu mě zároveň zničila, ale nebylo nutné se zabíjet. Mohli jsme to vyřešit. Po její smrti už nic nedávalo smysl. Na nikom kromě bratra mi nezáleželo. Ani na matce, která se mi snažila pomoct. Opíjel jsem se dennodenně a zval si do bytu každou noc jinou dívku. Nikdy žádná nebyla jako Karen. Většinu času jsem hledal cokoli, co by bylo na těle cizí ženy stejného jako u mé Karen, a pak jsem byl pokaždé zklamán, když jsem nic stejného neobjevil.

Teď jsem se změnil, už nejsem jako dřív.
Býval jsem hodným klukem, ale to je pryč. Záleželo mi na tom, co kdo říká, teď je mi to už jedno. Ohlížel jsem se, jestli moje činy někomu ubližují, teď už mě to nezajímá. Vážil jsem si rad ostatních, teď mě nezajímají. Jsem jiný člověk. Teď když se rozhodnu, že něco chci, tak to dostanu. Nikdo mi nestojí v cestě. Je to jednodušší než se furt starat o to, co na to ostatní řeknou nebo co si budou myslet.
Teď se bohužel s Madeline budu muset vídat často, jelikož zdědila kus firmy stejně jako já a Dustin. Nebudu se jí vyhýbat. Nejsem tak ubohej abych se schovával. A když mě bude dovádět k šílenství....prostě se s ní vyspím a pak bude klid.

Omlouvám se, že teď trochu déle nevyšla kapitola. Byla jsem na chatě, kde nebyla WiFi ani signál, takže bych ji nemohla zveřejnit a taky jsem si potřebovala trochu odpočinout. Neměla jsem na psaní moc náladu, tak jsem to nechala být, že ji napíšu až se vrátím. I přes to doufám, že se vám kapitola líbí a budu ráda za zpětnou vazbu.❤