Tajemství spoutané růžemi

2. ,,.....TÁTA UMŘEL"

Naposledy jsem se podívala na mobil a zjistila, že je už čtvrt na šest. Položila jsem mobil zpátky na noční stolek a šla se pomalu chystat. Vzala jsem si černé tílko a bílé džíny přes to červený svetr s výstřihem do V.

Už se venku začínala dělat zima a to je konec září. Minulé září bylo klidně ještě 26 stupňů.
Na krk jsem si pověsila přívěsek, který mám od Rose. Dostala jsem ho od ní k čtrnáctým narozeninám. Pak jsem se v koupelně trochu nalíčila a rty si přejela růžovou rtěnkou. Nakulmovala jsem si své hnědé vlasy a sepla horní plamínky, aby mi nepadaly do očí.

Vypadá to, že se snažím zapůsobit na Nicka?
Ne s Nickem jsme jen dobří přátelé a chci vypadat trochu lépe než poslední dny.

Když jsem všechno tohle "zkrášlování" zvládla, vzala jsem si kabelku a naházela do ní mobil, klíče a peněženku. Obula jsem se a napsala vzkaz mamce, že jdu za Rachel. Vydala jsem se od našeho rodinného domu rozhlížejíc se okolo sebe.

Zaměřila jsem se na stromy. Na jejich krásné koruny, které se začínají pomalu barvit do nejrůznějších barev.
Poblíž zahlédnu stříbrnou hladinu potůčku, který teče kousek od našeho domu. Miluju tohle místo, nelíbí se mi, že ho opouštím.

Asi za deset minut jsem celá natěšená stála před domem. Rychle zazvoním a Rachel po chvilce otevře.
,,Ahoj Madeline" přišla ke mně a obejmula mě. Objetí jí obětuju a také ji pozdravím: ,,Ahoj Rachel" povzdychla jsem si.
,,Pojď dál, každou chvílí tu bude. Psal, že už jede z letiště," zaradovala se. Vešli jsme dovnitř a já se zula. Pak jsme zamířili do kuchyně, usedli jsme na židle a začali si povídat.
,,Si se nějak upravila" zachmuří se Rachel a kývne hlavou k mým rtům. Rtěnku normálně nenosím, ale chtěla jsem zkusit něco nového.
,,Ne jen jsem se trochu namalovala a ta rtěnka nic neznamená. Chtěla jsem ji zkusit," snažím se obhájit. ,,Navíc proč bych se měla chtít předvádět před tvým bratrem?" zeptám se a doufám, že už to nebude dál rozebírat. ,,No jen, že rtěnku nikdy nenosíš, ale jestli to nic neznamená tak ti do toho nebudu kecat." pozvedne ruce do vzduchu na důkaz, že se vzdává.

,,Crrrrrr Crrrrrr" zazvoní zvonek a my nadskočíme leknutím.
,,Už je tady, pojďme otevřít" vyjekne Rachel.
Přispěchali jsme ke dveřím a rychle je otevřeli. Rázem jsem uviděla našeho blonďatého přítele s modrýma očima. ,,Ahojky holky" řekne s úsměvem od ucha k uchu. Nejdřív pustím Rachel, aby se mohli obejmout. Přeci jen je to její bratr. ,, Ahoj bráško" řekne Rachel a já vidím jakou má radost. A hned poté k němu přiběhnu já. Objemu ho a pevně ho držím ,, Strašně si nám chyběl" řeknu a pustím ho. ,,To vy mně taky. Strašně jste se změnily. Mandeline ty sis začala dávat rtěnku?"zeptá se Nick s pozdviženým obočím.
,,Ne tak úplně, jen jsem chtěla zkusit nějakou změnu"usměju se křečovitě. Ne kvůli té rtěnce, ale Nick neví, že je můj otec po smrti. Měl ho rád a dnes byl pohřeb. Kdyby přiletěl ráno nebo jen o den dřív, mohl by tam být taky.
,,Zrovna dneska"slyším jak si brblá ta zrzavá dívka vedle mě.

,,Vypadá to dobře. Měla bys ji nosit častěji" usměje se Nick a já se lehce začervenám.
Přemístili jsme se do obývacího pokoje, kde jsme se usadili na pohodlný černý gauč.
,,Tak jaká byla cesta? A jak si se měl? Po telefonu jsme si toho nikdy nestihli moc říct, takže teď tě pěkně vyzpovídáme," zakřenila se Rachel a já přikývla.
,,Cesta byla v pohodě, ale hrozně dlouhá. Těšil jsem se až budu na zemi," ušklíbl se Nick. Moje obočí teď nemohlo být výš. ,,Co se stalo, vždyť létání miluješ ne?" Musela jsem se zeptat co se najednou změnilo.

Létání miloval už jako malý. Už od dětství s Rachel a s jejich rodiči vždy létali na dovolené letadlem. S Nickem a Rachel se znám už od školky. Tehdy nás pokaždé hlídávala Rose a pak si s námi hrála na zahradě našeho domu. Zahrada toho domu, který teď opouštím. Nechávám tam všechny vzpomínky na ni a na dětství.
Chci začít znovu už mě to ubíjí vidět ji na každém místě toho domu. Každý pokoj, každý roh v něm a každý předmět nese vzpomínku na ni. Jakoby na ní ten dům nezapomněl. Jakoby nám ji chtěl stále připomínat abychom my nazapomněli. Jakoby v tom domě stále žila s námi. Je asi trochu sobecké, že se chci od tohohle odpoutat, ale mám pocit, že to teď přesně potřebuju.
,,Seděl za mnou nějakej malej kluk, kterej mi neustále kopal do sedačky . Řekl jsem mu, aby toho nechal a on začal kopat ještě víc, tak jsem to nechal být" protočil očima a zadíval se naším směrem.
,, A jak jste se měli vy?" zeptá se na oplátku a já hned vím, že na to se neměl ptát. Rachel je schopná mu to hned teď říct.
,,No moc dobře ne," No to jsem přesně čekala.

Skvěle Rachel

Bravo!

,, Jak to? Co se stalo?"To jsem vážně nepotřebovala.
,,Nic se neděje, jen trochu těžší období, nic co bychom nezvládli, že jo Rachel?" výhružně se na ni podívam a doufám, že to potvrdí. Nebo radši ne nebudu čekat až odpoví to by taky mohlo dopadnout ještě hůř. ,,Já uvařím kafe nebo čaj a Rachel mi určitě ráda pomůže, že jo? Co si dáš Nicku?" Zvednu se z gauče, tahajíc Rachel za mnou. ,,Čaj díky. Hele ale až si sednete tak mi řeknete co se děje jasný?" poukáže na to. Jasně, že jo. Má právo to vědět, ale je to moc brzo. Teď přijel nadšený a já mu mám hned zkazit náladu?
To mu nechci udělat.

Došli jsme do kuchyně a já dala vařit vodu. ,,Co to sakra bylo?" vyjedu po ní. ,,Chtěla jsem mu to přeci říct," díky Rachel bez tebe bych na to nepřišla. ,,No to mi došlo, ale proč teď? Nechci, abychom mu hned po příjezdu kazily náladu"
Snažím se to říct potichu, ale moc mi to nejde.
,,O to tu nejde, musí to vědět a má právo to vědět. Musíš mu to říct co nejdřív. Co když se to dozví prvně od někoho jiného?" kývne mým směrem.
,, Sakra, máš pravdu. Dobře já mu to řeknu" vyndám dva hrnečky na kávu a jeden na čaj. Rachel dá první hrnek pod kávovar a já zatím zaliju hrnek určený na čaj a dám tam pytlíček s ovocným čajem. Rachel už má taky hotovo takže to pobereme a zamíříme zpátky do obýváku.

,,Taky máš čaj" sestřička mu to dá na stolek a teď bych mu to asi měla říct, že?
,,Takže" začnu: ,,ten důvod proč jsme se v poslední době neměli dobře... Je to proto, protože.. táta umřel" dořeknu to a jsem ráda, že to mám za sebou. Nesnáším když to musím někomu říkat. ,,Cože" zakucká se Nick. ,,Děláte si srandu, že jo?" řekne s nadějí v hlase. Nechci mu ji vzít takže jsem jen sticha. ,,Bohužel je to pravda brácho." teď vážně děkuju Rachel, že to řekla za mě. Stejně je hrozné vidět jak najednou zesmutněl.
,,Byl to infarkt" ozvu se konečně i já.
,,Kdy?" zeptá se s obličejem v dlaních. ,,Jsou to tři týdny. Dneska byl pohřeb. My moc jsme tě tam chtěli, ale dnes ráno byl poslední možný termín. Promiň" řeknu se slzami na krajíčku.
,,Mohli jste mi říct a já mohl přiletět dřív," řekl jen.
,,My tě nechtěli rozrušovat. Já ti to ani teď nechtěla říkat, ale Rachel naléhala" řeknu, ale to už mi po tvářích stékají slzy.
,,Teď už neřešme jak to bylo a raději to nechme být" vloží se do toho Rachel
,,Fajn" řekne Nick a podívá se na hodiny. To mě donutí se též podívat.
Už je osm, budu muset jít. ,,Už budu muset jít tak se zatím mějte" řeknu utírajíc si tváře rukávem svetru. ,,počkej" řekne Nick zvedajíc se z pohovky současně se mnou. ,, Upřímnou soustrast" řekne a obejme mě. To jsem potřebovala. ,,Děkuju Nicku" řeknu upřímně a dám mu pusu na tvář. ,,kdyby si s čímkoli kdykoli potřebovala pomoct jsem tady" lehce se usměju a ukáže mi své roztomilé ďolíčky ve tvářích.
,,Budeš první u koho si řeknu o pomoc" usmála jsem se i já. ,,Dobře, s tím souhlasím" pustili jsme se a já už teď opravdu odešla. Rachel mezitím zmizela ani nevím kam.
,,Pozdravuj ode mě ségru, a řekni jí, že se jí ozvu prosím" řekla jsem a ještě naposledy jsem se ohlédla vycházejíc směr květinářství, kde mají otevřeno snad celou noc. Koupila jsem puget červeno-růžových růží a doma je dala do velké vázy.
Pak už jsem se jen osprchovala a ulehla do postele, kde jsem do minuty usla.