Tajemství spoutané růžemi

8. VEČERNÍ POLONAHÉ PROCHÁZKY PO TERASE

Už asi deset minut se tu piplám s těmi čočkami a vůbec mi to nejde. Jsem na záchodech, které jsou určený jen vedení. Naštěstí je to samostatná místnůstka, ne jako někde, že je oddělený jeden záchod a je spojený s toaletami veřejnými. Na zdi přede mnou visí velké zrcadlo, do kterého už nějakou dobu koukám.
,,Do hajzlu," zanadávala jsem procítěně a mrskla čočku do koše opodál. Sedla jsem si na pult zády k umyvadlu a zavřela na chvíli oči. Ani trochu jsem nechtěla bejt na fotkách s Marvinem. Myslím, že ta práce v reklamní agentuře bude mnohem těžší než jsem předpokládala.

,,Čau, potřebuješ pomoc?" ozvalo se někde blízko mě. Otevřela jsem oči a uviděla Dustina. Stál kousek ode mě a usmíval se. ,,Co tady děláš? Tady jsou dámské záchody," řekla jsem a ukázala prstem na dveře kousek ode mě.

,,Myslím si, že jsem tu správně. Může sem přijít jen tvá matka a my tu přece neděláme nic špatného. No tak, podej mi tu čočku a já ti ukážu jak si ji nandat." Nejdřív si opáchl ruce, usušil si je do papírových utěrek, pak ke mně natáhl ruku a přistoupil blíž. Já seskočila z pultu a rozhodla se vyndat novou čočku. ,,Fajn, ale jestli mi ublížíš tak si mě nepřej," řekla jsem s náznakem vtipu a podala mu ji. On se nad tím jen pousmál a přistoupil ještě o kousek blíž, na což já kousek couvla. Opřela jsem se o chladný povrch pultu a on mě k němu ještě - nejspíš kdybych se náhodou rozhodla zdrhnout - přišpendlil svými boky. Nevěděla jsem jestli mi je to nepříjemné nebo ne, ale rozhodla jsem se to teď neřešit. Podíval se mi do očí a řekl: ,,Nejdřív si ukazováčkem a prostředníčkem přidržíš víčka," řekl a udělal přesně to co říkal. Ukazováčkem mi držel vrchní víčko a prostředníčkem spodní.

Právě teď jsem musela vypadat jak největší magor.
,, a potom si tu čočku pomalu dáš na oko," pokračoval a při tom znovu udělat to, co řekl. Pustil mi víčka a já zavřela oko.
,,Co teď?" optala jsem se.
,,Teď se podívej nahoru, pak dolu a pak zkus zamrkat. Nemělo by tě tam nic tlačit."
Pomalu jsem otevřela oko a podívala se nahoru přesněji někam na strop. Potom dolů a pak jsem zamrkala. Překvapivě to bylo v pohodě.
,,Nic mě netlačí," řekla jsem s úsměvem a podívala se na něj.

,,Fajn tak teď sama zkus druhé oko," řekl. Popadl mě kolem pasu a otočil směrem k umyvadlu. Nadechla jsem se a zopakovala vše tak jak to před chvílí udělal Dustin.

,,Povedlo se mi to," vypískla jsem nadšeně a skočila mu kolem krku. Dustin byl spočátku překvapený, ale pak mě též chytil a přimáčkl k sobě. ,,To je skvělý, ale ještě se je musíš naučit sundavat," zasmál se a odtáhl. Také jsem se ho pustila a otočila se k němu zpátky čelem.

,,Jasně, tak mi ukaž jak na to."

Jakmile jsem se je naučila i sundavat přesunula jsem se zpět do své tedy do naší společné kanceláře. Matka už tak nebyla a to mě přimělo podívat se na hodiny, které visely nade dveřmi. Ještě mi zbývalo pět minut takže jsem si jen zkontrolovala mobil a pak zamířila na místo, kde se bude fotit. Byla tu matka, Dustin, Marvin taky Vanessa a několik úplně nových tváří. Rozhlížela jsem se kolem sebe blížíc se k nim. Vzadu u stolu to musela být nejspíš Lili. Marvin seděl na křesle před zrcadlem a dívka s blonďatými vlasy se nad ním skláněla a upravovala mu vlasy. Matka s Vanessou mluvili s fotografem a já bych právě teď dala cokoliv za to, kdyby tu teď se mnou mohla být Rachel s Nancy a s Nickem.

Povzdychla jsem si. Chystala jsem se vkročit k matce a Vanesse když jsem zahlédla a podezřele povědomou kštici. Přiblížila jsem se a poznala...Nancy. Zalapala jsem po vzduchu a užasle otevřela pusu. Za ní stála Rachel s Nickem, kteří se nejspíš o něčem dohadovali. Nic jiného bych u nich nečekala. Zasmála jsem se nad tím a všechny tři vtáhla do medvědího objetí. ,,Co tady sakra děláte? Jak jste se sem dostali?" zeptala jsem se nevěřícně. ,,Přijeli jsme za tebou," řekla Rachel a začala se odtahovat. Pustili jsme se a já se po nich znovu podívala. ,,Volala nám tvoje máma. Jestli bychom nechtěli přijít," vysvětlila mi Nancy a zazubila se na mě.
,,Tak jsme tady," přivětil Nick.
,,Vážně?" rozhlédla jsem se po matce. Koukala sem a smála se. Usmála jsem se na ni zpátky a rozhodla se ji za to později moc poděkovat.
,,To je skvělé. Zrovna jsem na to myslela," pokračovala jsem.

Z boku ke mě přistoupila matka a chytla mě kolem paže. ,,Madeline je úžasné, že tví přátelé už přišli, ale teď už pojď. Zavedu tě k Lili, která tě upraví a tvé přátele usadím tak, aby na to celé viděli," usmála se na mé přátele matka. Všichni tři souhlasili a já už jsem kráčela k Lili, která zrovna vybírala nějaké oblečení.
,,Ahoj Madeline já jsem Lili, zdejší stylistka. Budu tě malovat a oblékat. Teď už si, ale sedni ať společně uděláme vlasy. Už nemáme moc času.," mluvila ke mě Lili jako bychom se znali věčně.

,,Dobře," přikývla jsem jen. Sedla jsem si do křesla, ve kterém před chvíli seděl Marvin a už jsem jen zahlédla, jak matka vede mé přátele k připravenému sezení.

❁❁❁

Když mi Lili udělala vlasy a všechny potřebné věci s obličejem vrhli jsme se na oblečení. Díky tomu, že první fotka je jakoby po nočním spánku nezabrala nám kosmetika moc času, který se nám hodil právě teď.

Zjistila jsem, že na první fotce bude Marvin jen v teplácích.

Bez trička.

A já na sobě budu mít pánskou košili.

Ano sakra, přesně o tom hlasoval náš úžasný tým plný bláznů. Musela jsem se do toho obléct a ukázat se jim. Rozhodli, že to vypadá prý dobře a že mě to nebude odhalovat tolik, jako kdybych na sobě měla nějakou noční košili. Aspoň s tím jsem mohla souhlasila. Košile byla s dlouhým rukávem, ale ta délka už nebyla tak v pohodě. Košile mi totiž sahala do půli stehen. Tak jako moje tričko na spaní. Stejně mi to přišlo příliš intimní, měla jsem pod tím přece jenom spodní prádlo a krátké kraťasy. Vážně krátké. Nesměly být vidět, ale sloužili pro můj větší klid.

Náš tým se skládal ze spousty kreativců pod vedením Charlotte a také tady byli nějací lidé přes grafiku a počítače. Bylo nás tu dost, ale ten základní tým, který nesměl nikde chybět se skládal ze Charlotty (okaté černovlásky se zelenýma očima), Adama (blonďatého, modrookého a především milého chlapce), Juliet (brunetky s kaštanovýma očima), Lesleyho (bruneta, který nám bude zajišťovat spousta zábavy) a Melisy, kterou jsem ještě ani neviděla.

Také jsem zjistila, že budu mít vlasy sčesané do rozcuchaného drdolu zatímco Marvin bude mít udělaný rozespalý rozcuch, který mu sakra slušel.

Nevěřím tomu, ale tahle budova je obrovská. Nechápu, že tu máme vlastní prostory pro natáčení a focení. Tohle jsem jako malá nikdy neviděla, vždy jsem byla jen v matčiný kanceláři.

Myšlenky mi létaly hlavou sem a tam až do té chvíle než na ně zavolala matka, že už se jde fotit. Ještě jednou jsem se na sebe podívala do zrcadla a povzdychla si.
,,Posraná košile," zanadávala jsem si pro sebe. Kolem mě zrovna procházel Marvin, který to musel slyšet když jen suše utrousil: ,,No tak nedělej se. Ty si na to přece zvyklá ne? Když se po večerech procházíš polonahá po terase."
A pak se zastavil. Sarkasticky jsem se na něj usmála a popošla blíž k němu.
,, Zaprvý nechodím tam polonahá a i kdyby jo tak je to sakra moje věc. Terasa je moje. Nemůžu za to, že na mě civí můj bláznivý soused," řekla jsem chladně a chtěla odejít, ale k mým uším dolehl jeho otrávný a zároveň tak znělý hlas.

Sakra!!
Ne, jenom otravný!!

,,Je zvláštní, že sis všimla jen mě, ale to, že na tebe klidně mohl vidět někdo z vedlejšího baráku už tolik nevnímáš. Jo a moc si nefandi, není na tobě nic výjimečného, jsi jen další naivní holka, kterou bych mohl mít lusknutím prstu."

To si ze mě snad dělá srandu. Uvidíme, kdo komu co dokáže. Jestli si myslí, že si houkne a bude mít vše na co jen pomyslí, tak se šeredně plete.

,,Zkus to a uvidíme, kdo je tady naivní," řekla jsem rozčíleně a odešla.

Tak další kapitolu jsem se rozhodla vydat ještě dneska. Doufám, že se vám líbila a jsem moc vděčná za každého, kdo téhle a každé mé kapitole věnoval svůj čas. Také budu ráda za každý hlas a zpětnou vazbu.❤