Tajemství spoutané růžemi

16. VAŘENÍ, KRADMÉ POHLEDY A ZRÁDNÝ PRINC

Jak jsme tak stáli v přízemí, viděl jsem Madeline, jak na tohle místo civí s otevřenou pusou. Neviděla nic z toho, co tohlo místo nabízelo a přesto už teď vypadala naprosto uchváceně.

Upřímně jsem se usmál. Marvin už odložil naše tašky v chodbě a odešel do zákoutí tohoto domu. Madeline se pořád otáčela a rozhlížela až se zeptala: ,,Tohle místo je neuvěřitelné. Myslíš, že bys mi to tu mohl trochu ukázat?"
Nebyl jsem překvapený její otázkou, dokonce jsem s ní počítal, ale rozhodl jsem se, že jí neukážu všechny uchvátnosti tohoto domu. Přiblížil jsem se k Madeline a pověděl: ,,Na rychlou prohlídku máme ještě trochu času," odpověděl jsem a už odkládal všechno nepotřebné. Nejdřív jsme svižně prošli první patro. Ukázal jsem jí ložnici na dnešní noc a dobře se ujistil, že dostala tu nejlepší. Pak, když jsme slezli znova do přízemí, ukázal jsem jí obývací pokoj a knihovnu, ze které měla značnou radost, než jsme skončili v kuchyni.

Ve chvíli, kdy jsme procházeli vstupní halou, jsem popadl tašku s jídlem, která teď už ležela na kuchyňském ostrůvku.

,,Je zvláštní, že tenhle pozemek vlastnil můj otec. Já si ho budu spojovat s vámi, protože tu pro mě nejsou žádné vzpomínky s otcem, ale vy dva takové vzpomínky máte." Madeline se opřela o ostrůvek uprostřed kuchyně a podívala se na mě.
,,Chápu tvou myšlenku. Myslím si, že tenhle pocit nezmizí. Nikdy neuvidíš svého otce živého sedět tady v kuchyni, jak popíjí kafe a posmívá se výmyslům z novin, ale když ti s bratrem povíme pár historek, budeš si moct udělat aspoň nějaký obrázek. Budeš si moct některé ty situace představit," díval jsem se na ni a začal u toho vybalovat jídlo z tašky. Upřímně mě mrzelo, že něco takového nezažila. Že nemá stejné vzpomínky na svého otce na tomto místě jako já s Marvinem.

,,Můžu ti pomoct s vařením?" Opláchla si ruce pod tekoucí vodou a přesunula se vedle mě. ,,A umís zacházet s pořádně ostrými noži?" zeptal jsem se se škádlivým podtónem. Přimhouřil jsem na ni oči a pozvedl jeden koutek rtů. Odrazil jsem se od ostrůvku, otočil se a vytáhl z police prkýnko. ,,Samozřejmě, že ano. Vařím už od malička," odpověděla Mad stejným způsobem. ,,O tom se ti můj otec nezmínil?" Pohodila rukama jako by to byla úplně jasná věc. ,,V tom případě ti můžu tuhle práci s klidem přenechat," položil jsem před ni prkýnko i s nožem, který byl opravdu ostrý, stejně jako všechny nože v téhle kuchyni. ,,Opláchni si tuhle zeleninu a pak ji nakrájej na velké čtverečky. Počkej, ukážu ti, jak velké," opláchl jsem papriku a chytře vykrojil vnitřek. Madeline se kousek posunula a já si stoupl místo ní. Ukrojil jsem ji pár ukázkových čtverečků a pak ji k tomu pustil. Sám jsem se dal do přípravy masa. Nakrájel jsem ho podle potřeby a připravil si domácí marinádu. Maso jsem do ní ponořil a chystal se celý tento pekáč odložit na kuchyňskou linku opodál, když jsem si všiml, jak ten ztracený nůž, v ruce Madeline, sklouzl po šlupce rajčete a řízl ji ošklivě do ukazováčku druhé ruky.

Madeline prudce vydechla, přešla ke dřezu a pustila si na to studenou vodu. Pekáč jsem odložil a přešel k ní. ,,Počkej, zalepím ti to," nejdřív jsem se jí na ten prst podíval, pak jsem se natáhl do jedné skříňky a vytáhl dezinfekci a náplasti.

Madeline se zasmála a ztišila hlas. ,,Budu se ti muset přiznat, že jsem jako malá neuměla ukrojit ani rovný krajíc chleba. Od mala jsem rozhodně nevařila," smála se. ,,Ale vypadá to, že ty jo. Zdá se, že jsi v kuchyni jako doma." Madeline se posadila na pult a já k ní přešel s připravenou náplastí. ,,To mi bylo hned jasné, Mad," ušklíbl jsem se na ni. Cítil jsem nutkání na ni vypláznout jazyk, ale neudělal jsem to. ,,Máš pravdu k vaření mě to táhlo už odmala," vzal jsem její malou ručku a přelepil ji ukazováček. Pak jsem zvedl pohled k jejímu obličeji a jen na ni mlčky hleděl.
V jejích hnědých očích jsem zahlédl pobavené jiskřičky, které jsem tam zahlédl poprvé. Volné prameny hnědých vlasů ji poletovalo kolem tváře a její rty se usmívaly do té doby, než si její hlava uvědomila, že na ně hledím. Najednou zvážněly, stejně jako její výraz ve tváři. Pozorně jsem si prohlédl celý její obličej, podíval se jí do očí až jsem znova skončil u jejích krásných rtů. Přistoupil jsem jen kousek blíž a zapřel se rukou vedle jejího boku o linku. Jemně jsem se k ní přiblížoval svým obličejem, až jsme navzájem ucítili horký dech toho druhého.