Tajemství spoutané růžemi

12. SMUTNĚNÍ A PSÍ ZÁCHRANA

Z pohledu Madeline

Ráno mě probudily paprsky prosakující skrze sklo mých velkých oken v ložnici. Jemně si prohrávaly s mou pokožkou zahřívajíc ji. Jako by mě hladily a vítaly v novém dni. S úsměvem, způsobeném příslibem krásného dne, jsem vstala z postele a chtěla otevřít dveře na terasu, když jsem si všimla, že dveře byly jen přibouchnuté.

Nezavírala jsem je náhodou snad včera večer, když jsem odcházela od Marvina?

Jen jsem nad tím pokroutila hlavou a dveře tedy otevřela. Vyvětrala jsem a poté se vydala připravit na další náročný pracovní den.

❁❁❁

Bohužel i přes to, že jsem se v noci, po návratu z vedlejší terasy, už nevzbudila, za což jsem byla samozřejmě vděčná, jsem byla hrozně unavená. Předchozí noci si vybíraly svou daň a já tak celý den chodila po firmě jako zombie. Vypila jsem už minimálně tři kávy a stejně jsem byla příšerně unavená. Jediné, co vím, že jsem dneska úspěšně zvládla bylo to, že jsme jakž takž natočili reklamu a s klienty zašli na oběd. Marvin s Dustinem si nejspíš všimli mé únavy a radosti z toho tu být, a tak to co nejrychleji ukončili.

A tak rychle, jak mě napadlo, že by tohle mohl být úžasný den, se to všechno sesypalo. Čekaly mě totiž hned dvě naprosto příšerná a nečekaná překvapení. Hned první jsem zažila ve firmě. Když jsem šla chodbou směrem ke své kanceláři, zahlédla jsem tu blonďatou kočku, co se plazila po Marvinovi v jeho bazénu. Měla jsem v plánu jít prostě dál a nevšímat si jí, ale když se před ní zastavil Dustin a řekl jí: ,,Melisso," myslela jsem si, že už jsem tak vyčerpaná únavou, že slyším totální kraviny.

Ona totiž byla tou Melissou, kterou jsem jako jedinou ještě z našeho týmu neviděla. Měla na sobě růžové šaty s výstřihem do V. Lodičky ve stejné barvě byly na tak vysokém podpadku, že já být na jejím místě, vylámu si všechny zuby a zlomím obě nohy. Vlasy měla sčesané do vysokého culíku a na rtech ne příliš nápaditou rtěnku.

Musela jsem uznat, že rozhodně nevypadala zle. Měla svůj styl a docela jí to slušelo, jenomže vnějším vzhledem si nejspíš kompenzovala to, co měla v hlavě.

Nebo spíš neměla.

I když to, že pracovala v naší firmě znamenalo, že úplně vymletá není. Jenomže výraz v její tváři byl arogantní, příliš sebevědomý. Ale to, co se mi na ní vůbec nelíbilo, byly její obrovské rty, které musely být čerstvě udělané. Neubránila jsem se smíchu. Vypadalo to, jako by jí tak dali omylem o pár injekcí víc. Stačil jeden pohled do její tváře a já věděla, ze my dvě kamarádky nebudeme.

Druhé překvapení, vsak bylo ještě horší a rozhodně mnohem více nečekané. Hned z práce jsem jela za paní Holyeovou, vyzvednout si Prince. Daly jsme si spolu kávu, dnes už mou pátou, poradila mi něco ohledně péče psů, ne však takové ty obecné věci, ale spíše ty, které jen tak nezjistíte. Pak, ale přešla řeč k jejím synům a když mi pak ukázala jejich fotku, oněměla jsem. Kdo jiný by na té fotce byl, než Marvin a Dustin. Paní Holyeová si samozřejmě všimla mého překvapení, a tak jsem ji vše pověděla a vysvětlila. Rozepře mezi mnou a Marvinem jsem, však raději vynechala. Paní Holyeová mi předala Prince a já se do něj okamžitě zamilovala. Tohle byl jediný krásný okamžik tohoto dne.

Když jsme s ním pak přišla domů, dala jsem mu do misky granule. Pak se i já navečeřila, oblékla se do pohodlného oblečení a vzala Prince na procházku. Nejdřív jsme to vzali městskou částí, a když jsme se dostali do té méně obydlené , kde byly už jen chaty a pole, našla jsem nejbližší lavičku s nejhezčím výhledem a posadila se na ni. Princ vyskočil za mnou nahoru. Sedl si vedle mě a svou malou hlavičku si položil na mou nohu. Chvíli jsem jen poslouchala okolní zvuky, když mi na mysli vytanuly události posledních dní. Začalo to smrtí mého otce a pak už se vše sypalo. Zdědila jsem akcie ve firmě, poznala Marvina a Dustina a také se přestěhovala. Můj život se během par dní změnil od základu a já najednou nevěděla, jestli jsem si takto představovala dospělost.