Tajemství spoutané růžemi

9. FOCENÍ, ALKOHOL A ODHALENÍ

Vypadalo to tak, že mě vzal Marvin za slovo. Přeci nevynechá příležitost dokázat sobě, jak je úžasný a mně, jak jsem naivní.

Právě jsme fotili třetí fotku, při které já se zády opírala o pult vytvořené koupelny, on stál velice blízko mně a držel mi čočku u oka. Když mě jeho levá ruka nečekaně chytla okolo pasu. Snažila jsem se nějak vykroutit, jenomže v tu chvíli na nás zavolal fotograf, že mu tak máme ještě chvíli vydržet. Marvin se nad tím jen ušklíbl a já si povzdechla. Snažila jsem se vykouzlit ten nejlepší úsměv, který musel mířit přímo do jeho obličeje. Přitom bych ho nejradši právě teď kousla.

Usoudila jsem, že mu to vrátím později a teď jsem se soustředila na focení.

Když nás fotograf párkrát vyfotil v téhle póze přesunuli jsme se do další připravené místnosti, čímž byla kuchyně. Na téhle fotce jsem měla sedět na kuchyňským ostrůvku. Marvin měl být blízko mě a já mu měla nandávat čočku. Neřekli nám přesné detaily, tudíž jsem usoudila, že máme trošku improvizovat.

Když jsme byli připravení na focení, rozhodla jsem se to trošku předělat. Přitáhla jsem si Marvina blíž a položila jsem si jednu jeho ruku na stehno, které bylo odhalené kvůli košili a sedu, ve kterém jsem se nacházela. Tomu, že se nebránil bych se vůbec nedivila, jako spíš pak tomu, že jsem si v jedné vteřině v jeho očích všimla, že rozhodně nečekal takovou reakci.

On si snad vážně myslel, že se nebudu bránit?

Takže právě teď mi Marvin doslova stál mezi nohama a to byl pořád jen teplacích. Jeho ruka spočívala na mém stehně jako by se nic nedělo a já si nemohla pomoct. Chtěla jsem udělat víc, víc ho provokovat. Proto jsem ho pravou rukou chytla za tvář a to takovým způsobem, že můj palec spočíval na jeho tváři, ukazováček jsem měla u jeho ucha a ostatní prsty za uchem a na krku. Podívala jsem se mu do očí a uviděla tak něco, co jsem ještě neviděla. Rozhodně jsem to ani v nejmenším nečekala.

Jako by na sobě nedával nic znát. Jen lehce otevřel ústa, dál mě upřeně pozoroval a čekal, co udělám dál. Intenzita jeho pohledu mě přimněla ho udržovat co nejdéle. Palcem jsem ho hladila po jemném strništi a do druhé ruky jsem chytila čočku, kterou jsem přidržovala u jeho obličeje. Rukou, kterou jsem měla na jeho tváři jsem mu přejela po krku a zase ji vrátila tak, kde byla.

Marvin se nenechal odbýt, musel mít navrch. Ruka na mém stehně se pohla, sice jen kousíček, ale přece jenom se s ní malinko posunul víš. Celou dobu se mi díval do očí a pozoroval mou reakci. A stejně jako já mu palcem přejížděla po tváři, on mi svým palcem maloval kroužky na vnitřní straně mé obnažené nohy. Kůže mi po tom dotyku brněla a já prosila své tělo o jediné.

Nesmí mi naskočit husí kůže!!

Znova jsem mu přejela po krku a podívala se na něj. Hleděl na mě zadumaným pohledem a druhou rukou mi lehce přejel po noze přes trup až se dostal ke tváři. Pohrával si s pramínkem mým vlasů, který vypadl z drdolu a u toho mě klouby prstů lehce hladil po tváři. Pod jeho dotekem jsem se otřásla.

Cítil to a zkoušel, co vydržím. Nenáviděla jsem, jak mě ovládá a zároveň se toho nemohla nabažit. Kousl se do rtu a dál se věnoval mým vlasům a tváři.

,,Jak tohle děláte? Vy máte nějaké zkušenosti s modelingem? Vypadáte naprosto přirozeně," ozval se hlas fotografa. Oba jsme se probrali a Marvin se ujal slova.
,,Ne to nemáme, nebo ty snad jo Madeline?" řekl ochraptěle.

,,Ne,"odpověděla jsem jen a ohlédla se po účastnících focení. Vypadalo to, že to nebylo nijak divné. Jsou na to asi všichni zvyklí.

Otočila jsem se zpátky a dál se na něj dívala. Nechali jsme fotografa nafotit ty fotky.

❁❁❁

Po obědě s přáteli, kteří mě podrobili výslechu, co je mezi mnou a Marvinem jsem jim vysvětlila, že to nic neznamená a jenom jsme se vcítili do role. Holky se na mě podívaly pohledem - na to ti vážně neskočíme - jasně mi tím dali najevo, že o tom ještě povedeme konverzaci.

Rovnou jsem vyrazila do kanceláře.Matka už tak byla.

,,Ahoj Madeline, mluvila jsem s fotografem. Fotky se moc povedli. Opravdu jste vypadali přirozeně. Úžasně jste se s tím poprali," usmála se na mě matka usedajíc ke stolu.
,,Vážně? To jsem ráda. Myslíš, že bych je pak taky mohla vidět?"
Matka zapla svůj počítač a podívala se na mě.
,,Ano budeš je moct vidět, ale ne teď. Musí se to všechno ještě dodělat. Teď tě pošlu za Vanessou. Naučí tě něco o dokumentech. Za hodinu přijď znovu do kanceláře Marvina a Dustina. Musíme se domluvit na té zítřejší reklamě," domluvila matka, ani se na mě neohlédla.

,,Dobře mami, už jdu."
Zvedla jsem se od stolu, kam jsem si před vteřinou sedla. Vyšla jsem z kanceláře a šla najít Vanessu.

Z pohledu Marvina

Vešel jsem do kanceláře a šel si sednout na své obvyklé místo. Do sklenky jsem si nalil bourbon a k tomu hodil pár kostek ledu. Hodil jsem to do sebe na ex a k ledu, který ve skle zůstal jsem si rovnou dolil. Rozepl jsem si pár knoflíků na košili a povzdychl si. Nevěřím tomu, že jsem kývl na nějaké zblblé focení. Mohl jsem si nalhávat, že to dělám kvůli touze po dobrém příkladu šéfa ve firmě, ale dobře jsem věděl proč přesně to dělám.

Kvůli Madeline

Nemůžu si pomoct. Fascinuje mě její podoba. Zatraceně jako by kurva byly sestry nebo co. Je vůbec možné, aby si byly takto podobné?

Z myšlenek mě vyrušilo rozrazení dveří, které zapříčinil Dustin. Nasraně přešel kancelář a rovnou se zavřel na balkóně, který jsme tu měli společně s kanceláří Susan a Madeline.

Chvíli jsem se za ním jen díval a čekal až se uklidní. Když se vrátil dovnitř a usedl na pohovku naproti mě podíval jsem se na něj. Usoudil jsem, že to bude chtít chlast. Vytáhl jsem novou sklenku, naplnil ji a poslal mu ji po stole.

,,Víš, že bychom tady neměli chlastat?" řekl aniž by se na mě podíval.

,,Řekl bych, že je to výjimečná situace," napil jsem se ze svého a viděl, jak si bere svoji sklenku a natahuje si ji k rtům.

,,Jo to ti tak budu věřit a ta výjimečná situace je každý den že? V tvým případě," podíval se na mě. Vypadal jak kdyby ho přejel kamion.

,,Do toho mi nekecej bratříčku. Radši mi řekni, co se stalo?"

Jestli bylo něco, co pro mě znamenalo všechno, byl to můj bratr. Byli jsme tu pro sebe ať se dělo cokoliv. A musím říct, že poslední dobou tu byl víceon pro mě než já pro něj. Nikdy jsem nechtěl pomoc, odhánel jsem ho a on vždycky stejně zůstal. I když jsem ho kolikrát zmlátil a řval na něj ať mě nechá na pokoji. Musel jsem tu pro něj teď být.

,,Dnes jsem byl na hřbitově..." odmlčel se.

,,Taky jsem tam chtěl.. zajít, jen ještě nebyl čas."
O tomhle jsme se s Dustinem nikdy moc nebavili, musel vědět, že jsem tu s ním.
Chytil jsem ho za rameno a stiskl ho.
,,No... náhodou jsem tam objevil náhrobek a na něm bylo jméno dívky, kterou jsem musel opustit, když jsme odjížději kvůli tomu... incidentu do zahraničí," pokračoval.
,,Je to pět let. Vůbec jsem nevěděl, že je mrtvá, ani nevím co se stalo," hodil do sebe zbytek sklenky a poposedl si.
,,To byla ta s kterou si chodil?" zeptal jsem se nevěřícně.
,,Vždyť byla snad o rok nebo dva mladší? Jak, že se jmenovala?"

,,Jo byla mladší, bylo ji tenkrát šestnáct. A jmenovala se Rose."

Tak další kapitola je venku. Zase později, ale doufám, že se bude líbit a budu ráda za jakoukoli odezvu a zpětnou vazbu.❤