Tajemství spoutané růžemi

14. LÉK NA ŠPATNOU NÁLADU

Z pohledu Madeline

Byla jsem v nervech už když jsem pila dnešní ranní kávu. Seděla jsem v chlupatém červeném županu na terase a vdechovala vlhký studený vzduch po včerejším dešti. Prsty jsem nervózně klepala do hrnečku a horkými rty se opírala o jeho okraj. Princ se mezitím, co já zírala do blba, přiblížil k mým noha. Byl čas na ranní procházku a já na ni skoro zapomněla. Povzdechla jsem si a vrátila se zpátky dovnitř bytu. Převlékla jsem se do nějakého oblečení, popadla vodítko a Prince a vyrazila ven.

Z pohledu Marvina

Ležel jsem ve své posteli a přemýšlel nad tím, co jsem to zase udělat za blbost. Proklínal jsem svou hlavu za to, že si dělala doslova co ji napadlo. Když včera Madeline odešla, polštář a deku, kterou jsem ji půjčil, jsem hodil na svou postel a teď když tu ležím, cítím tu její zpropadenou sladkou vůni všude okolo sebe. Věděl jsem, že toho budu litovat. Už včera, když jsem ji spatřil ležet v mé houpací síti, jsem věděl, že si zadělávám na pěkný průšvih, když ji tam nechám spát.

V hlavě mi svítila červená kontrolka, ale nedokázal jsem si pomoct. To jak jsem se včera večer cítil se můžu snažit maskovat, nemusím to vyslovovat nahlas, ale uvnitř sebe jsem si to přiznat musel. Po dlouhé době jsem se necítil tak sám. Ta prázdnota na chvíli odešla a já se  po dlouhé době cítil klidně. Pokaždé, co jsem si toto přiznal, jsem sebou roztřeseně škubl. Nenáviděl jsem ji za to. 
Nesnášel jsem, co ve mně vyvolávala za pocity.

Vztekle jsem se přetočil na břicho a zabořil nos do toho zpropadeného polštáře. Zabručel jsem slastí a chvíli si jen užíval ten moment. Pak jsem se prudce zvedl z postele a povlečení z polštáře společně s dekou hodil do pračky. Rychle jsem se osprchoval, nasnídal a vydal se k autu. Jakmile dnes skončím v práci musím zajet na chatu, kterou mi odkázal Richard.

Z pohledu Madeline

Když jsme přišli domů šla jsem se pomalu chystat. Dnes jsem do práce šla až později. Nejdříve mě čekalo nepříjemné setkání, kterému jsem se dlouho vyhýbala. Převlékla jsem se, namalovala a pak už nasedla do svého auta připravena na cestu. Párkrát jsem se zhluboka nadechla než jsem nastartovala a vyjela z garáží. Asi za půl hodiny jsem byla ve městě, kde jsem se měla setkat se svým strejdou. Otcova bratra jsme se se sestrou nikdy moc nevídaly. Párkrát na narozeninových oslavách babičky nebo dědy, jinak jsme společně nepřicházeli do styku. Otec vždy říkal, že je to zlý člověk a že se s nim nemáme bavit. Teď, když mu je 35 a můj otec je mrtvý, jsem se odvážila s ním setkat a pobavit se s ním o jeho a otcově dětství. Znova jsem se zhluboka nadechla a vylezla z auta. Prošla jsem malebným náměstím až k útulné kavárně, kde jsme se měli setkat. Když jsem tam vešla, už seděl u jednoho stolku v rohu.
,,Ahoj strejdo," zdvořile jsem ho pozdravila a lehce se usmála.
,,Ahoj Madeline," řekl s pohledem zabodnutým v mé tváři. Posadila jsem se naproti němu s trochou zmatku. Nevěděla jsem, co mám čekala a bylo mi nepříjemně. Jediné co jsem opravdu chtěla, bylo aby to brzo skončilo.

Z pohledu Marvina

Byl jsem zrovna v kanceláři a pročítal smlouvy, když Madeline vztekle vletěla do své kanceláře. Dveře mezi oběma kancelářemi byly otevřené, a tak jsem na ni perfektně viděl. Pohledem rychle přelétla mě a když si všimla Melisy, která seděla naproti mně, naštvaně zabručela. Nejspíš se chystala zase odejít stejnými dveřmi, ale tam ji musel překvapit Dustin, který zrovna vcházel. Co se dělo dál netuším, protože zrovna zazvonil telefon, který Melisa hbitě vzala.

Z pohledu Madeline

Byla jsem vytočená k nepříčetnosti. Vůbec nepřidávalo, když jsem zahlédla Melisu a když jsem se ve dveřích srazila s Dustinem, myslela jsem, že ho buď praštím nebo pěkně seřvu. Ale protože vůbec nemohl za to, co se stalo, rozhodla jsem se kolem něj jen nasupeně proklouznout. Jenomže on mě chytl za loket a jemně přišpendlil na místě. Podíval se mi do očí a zeptal se: ,,Mad, stalo se něco?" jemně mě držel za ruce a zkoumal můj obličej.

To mě ještě víc rozzuřilo. Jeho milý obličej mě nutil měknout a to jsem nechtěla. Chtěla jsem se vyžít ve své zlobě. Rozbít vše, co mi přijde pod ruku a seřvat každého, kdo mi bude stát v cestě. Najednou jsem si uvědomila, že jsem nejsem naštvaná jen kvůli tomu, co se stalo dneska, ale že na mě dopadá všechno to napětí za poslední dobu. Pořád mě trpělivě sledoval a čekal.
,,Nech mě projít nebo tě praštím," pohrozila jsem mu.
,,Jestli ti to pomůže, klidně mě prašť," řekl naprosto vážně. A tak jsem ho praštila. ,,A pak mě můžeš praštit ještě tolikrát, kolikrát budeš chtít. Tvoje malé pěstičky mi stejně neublíží," najednou celý zářil. Usmíval se a radostně na mě vypínal hruď. Tak jsem ho praštila znovu a znovu až jsem se po chvíli vážně cítila lépe. Ruce jsem spustila podél těla a shlížela na něj. Najednou jsem nevěděla, jak bych měla reagovat. Právě jsem ho zbila. I když jsem mu vážně svýma malýma rukama nic neudělala, praštila jsem ho a ne jednou.
,,Promiň a děkuju. Bylo by fér, kdybych ti teď řekla, že to máš u mě, takže máš to u mě," lehce jsem se usmála a vydala se ke svému pracovnímu stolu. Dustin se přesunul do své kanceláře a nejspíš se dal do práce.

Přesně tak, Madeline. To bys taky měla udělat. Konečně začít pracovat.

Jenomže se snadněji říká než dělá, takže i přes to, jak moc jsem se snažila, jsem skoro nic neudělala. Když jsme pak přišla domů, byla jsem úplně mrtvá. Přivítala jsem se Princem a unaveně si sedla na parapet okna. Pak jsem uviděla takovou blbost, že jsem si myslela, že jsem se zbláznila. Na terase mého souseda, byl Dustin, který se snažil přelézt plůtek, který vedl na tu mou. Usmála jsem se a vylezla na terasu.

,,Co tu děláš, Dustine?" zeptala jsem s nakrčeným obočím. Hned jak se Dustin dostal na mou terasu, Princ k němu přiběhl a začal okolo něj poskakovat.

,,Přišel jsem tě vytáhnout ven. Sbal si plavky, pohodlné oblečení, pyžamo a teple se obleč. Zítra máš v práci volno, zařídil jsem to. Čekáme na tebe dole u auta," vysypal na mě Dustin a už byl na cestě zpátky. Ještě se rychle ohlédl směrem ke mně a řekl: ,,Jo a toho svého malého kamarádíčka vem s sebou," usmál se a zmizel ve vedlejším bytě.

Nová kapitola venku. Vím, že tentokrát po příšerně dlouhé době, ale budu se snažit to napravit. Budu ráda za každého kdo si tuto kapitolu přečte a za každou zpětnou vazbu. ❤
( Příště se můžete těšit na nový pohled)