Tajemství spoutané růžemi

10. ,,NEBO CHCEŠ, ABYCH VZRUŠIL JÁ TEBE?"

Z pohledu Marvina

Bylo to divné, ale ať to bylo jakkoli měl jsem dost kontaktů na to, abych zjistil co se stalo.

,,Hmm, zkusím něco zjistil," přemýšlel jsem nahlas, načež Dustin utrousil: ,,Nevím, jak bys to udělal, ale jestli se ti to podaří budu ti vděčný," poplácal mě po rameni a já mu to hned oplatil. ,,Jasně," řekl jsem mu a pokračoval,, Ale teď už pojď musíme to tu připravit na meeting se Susan a Madeline," zvedl jsem se a přešel k velkému stolu, u kterého jsme seděli minule.
,,Už jdu," připojil se ke mně.

Když jsme vše připravili bylo asi půl čtvrté. Počkali jsme až se k nám připojí Madeline se Susan a poté se usadili jako minule ke stolu. Já naproti Madeline, vedle které seděl Dustin a do čela stolu si sedla jako vždy Susan.

❁❁❁

Byli jsme tu už asi dvacet minut. Susan pořád mluvila o zítřejší reklamě a já už ji nevnímal. Založil jsme si ruce na stole a podíval se na ostatní. Vypadalo to, že Dustina už to taky nebaví, ale přesto se dál snažil udržet pohled u plátna. Jen jsem si povzdychl a podíval se na Madeline. Zrovna se také ohlédla, ale rychle odvrátila zrak jako by se za to snad styděla. Lehce se nad tím zamračila a dál se křečovitě dívala na plátno před sebou.

Ušklíbl jsem se.

Chtěl jsem ji potrestat za to, co mi udělala ráno. A tak jsem ji začal pozorovat.

Věděl jsem, jak ji znervózňuje můj pohled. Ruce měla položené na stole zaťaté do pěstí, jako by mě chtěla každou chvíli uhodit.

Zatímco se snažila z téhle situace jakkoli vyklouznout, můj pohled klouzal po její tváři až ke krku. Přes klíční kosti a hrudník až na ruce.

Po tom, co udělala ráno bych ji přirazil ke zdi a ukázal ji, co se bude dít když mě bude nadále provokovat.

Levou nohou jsem se dotkl té její a stále na ni koukal. Lehce sebou cukla a konečně se na mě podívala. Významně jsem na ni kouknul, na důkaz toho, že si to rozhodně měla dříve rozmyslet než se rozhodla mě provokativně škádlit, a smyslně si olízl rty. Chtěl jsem ji tím pohledem připomenout, co mi ráno provedla a taky, co přesně se stalo. A též to, že jestli si myslí, že mě má v hrsti jen proto, že mě evidentně vzrušuje, tak se plete. Ji to taky ráno nenechalo chladnou, takže jsme si kvit.

Náš oční kontakt byl náhle vyrušen telefonem, který se mi rozsvítil na stole v příslibu dalšího vyrušení někým z mých lidí.
,,Musím to vzít, hned jsem zpátky," oznámil jsem chladně. Svižně jsem vstal, vzal si ten proklatý mobil a vyšel z kanceláře. Vlezl jsem do kanceláře Susan a Madeline a přistoupil k oknu, ze kterého jsem se rozhlédl ven. Zhluboka jsem se nadechl a přijal ten stále vyzvánějící telefon.
,, Proč mi zase voláš Ricku?" řekl jsem naštvaně.
,,Tak pardon šéfe, já volám kvůli té holce, o které jsem měl zjistit nějaké informace," odmlčel se a čekal.
,,No dobře, tak mluv proboha."
,,Nemůžu nic najít, je to všechno pečlivě skryté, jako by to dělal nějaký profík. Ale přece jenom se mi povedlo najít jednu věc," znova se odmlčel a čekal, že ho budu snad prosit, aby mi to řekl.
Po chvíli ticha jsem mu řekl: ,,Mám spoustu času, můžu na to čekat třeba celej den. Už jen tímhle ses připravil o výhody, které si měl slíbené," oznámil jsem mu fakt a promnul si čelo.
,,Fajn, tak já vám to řeknu. Zjistil jsem její příjmení, jmenuje se stejně jako Richard a jeho dcera."

,,Vážně?" zeptal jsem se pro jistotu.

,,Vážně šéfe, nemohu si dovolit vám lhát," řekl rozhodně.
,,Fajn. A o ty její smrti si nic nezjistil?"
,,Ne nezjistil, ale budu na tom pracovat. Mějte se šéfe," položil telefon a já se otočil k odchodu. Otevřel jsem dveře na chodbu a uviděl Madeline, jak od nich ustupuje a couvá.
Rychle jsem ji chytil za zápěstí a přitiskl ke zdi vedle dveří, které jsem před chvílí otevřel. Přišpendlil jsem se k ní svým tělem a ona
prudce vydechla. Znělo to jako zatraceně tichej vzdech a mně tak vytanuly na mysli hromady tak vábivých představ.