Ztracený v životě

7.kapitola

Usmála se. Když se ale koukla na mojí ruku smích ji opustil.
"Co to máš na ruce? Tebe něco poškrábalo?„
"Nevím„ doufal jsem že si toho nebude všímat dál ale zbytečně.
"Tak počkat to není od zvířete. To je od nože! Ty si se řezal!?„
"Liz promiň mi to..já jsem to nezvládl„
"Co si nezvládl?„
"Všechno„ zašeptám "Hydra a vzpomínky na to místo,vzpomínky na tebe když si byla malá a nevinná holčička„
"Já jsem tady s tebou neboj. Všechno bude dobré„ obejme mě.
"Nebude! Nikdy to nebude dobré!„ zvýším hlas. Lekne se a odsune se dal. Nahrnou se jí trochu slzy do očí.

"Promiň.. nechtěl jsem tě rozbrečet„
"Dobrý jenom jsem se..lekla toho jak si zařval„

Schovám si tvář do dlaní. Já jsem takovej kretén! Proč jsi jako zařval? Sis myslel že se nelekne? Jasný že se mě bojí! Jenom mi nechce ublížit.
"Bojíš se mě?„ mlčí "Aha takže jsem si to myslel správně„ zvednu se a odejdu.

Z mého pohledu

Jo bojím se ho. Nebo ne? Já nevím. Vždyť přece není nebezpečný! Ale je to Winter Soldier! Ne už je to James není Winter Soldier!
Rozběhnu se za Jamesem. Zastaví mě jeho ruka. Napřáhne ji směrem ke mě. Náznak toho abych za ním nechodila.

"Nebojím se tě!„
"Ale já sebe ano!„ otočí se ke mně "Pochop to že já se bojím sám sebe nevím kdy se ve mně znova probudí…ten voják„
"A ty pochop to že já se tebe nebojím!„
"Vidím ti to na očích…prosimtě nelži„
"Proč mi to nechceš věřit!?„
"Protože já se bojím sám sebe tak je kravina aby si se ty nebála mě!„
"A co když není!? Co když není kravina že se tě nebojím!?„
"A proč by neměla být!„

"Protože ty už nejsi ten voják z Hydry! Jsi James Buchahan Barnes! Seržant 107 pluku!„
"Býval jsem. Teď jsem jen troska co si ubližuje protože se nedokáže zabít„ prohlásí trochu tiším hlasem.
"Kdyby jsi byl troska tak by jsi mě nevzal na té louce. Kdyby jsi byl troska tak by jsi mě tam nechal samotnou bezvládnou duši v mrazu. Ale ty si mě sem vzal i potom co jsem tě mohla zabít„
"Protože jsem doufal že mě zabiješ„ zamumlá.
"Ty víš že bych to nikdy neudělala„ přistoupím blíž k němu ale on couvne.

"Možná to vím ale doufal jsem v to že to je jenom v mojí hlavě„
"Proč by jsi chtěl abych tě zabila?„

"Už nechci žít s tím že jsem zabil stovky lidí„ odejde dovnitř.
"Myslíš že já s tím chci žít?„
"Tak proč si to neukončila? Nemusela jsi už žít tohle peklo„
"Nemám na to! Nemůžu to jen tak ukončit„
"Proč ne?„

"Proč to nemůžeš ukončit ty? Proč si ještě na živu?„
"Protože mám tady Steva,tebe a celý Avengers. Nechci jim ublížit. A tobě obzvlášť„
"Tak mi řekni proč já jsem to ještě neukončila? Protože já mám akorát tebe„
"A avengers nemáš? Steva,Nat,Wandu?„
"Mám ale jediný kdo mi ukázal cestu jsi byl ty. Ty jsi mě vytáhl z temnoty pokoje. Dokud jsi se tam neobjevil tak jsem nechtěla pomalu nic jíst ani pít. Celý den jsem jenom proseděla na posteli nebo v rohu místnosti. Pokud ztratím tebe tak i smysl života„ jenom mlčel "zachránil jsi mi život a odešel. Nenechám tě odejít znovu protože už by ses nevrátil vůbec. Kdyby ses zabil tak by mi nezbývalo nic jiného než to udělat taky„

"Odešel?„
"Neukázal jsi se asi 7 let. A když už jsi se ukázal tak se chceš zabít„
"Nevíš jaké to je se chtít zabít!„
"Vím to moc dobře! Věděla jsem to od té doby co mi před očima zabili bratra! Od té doby netoužím po ničem jiném než, zemřít jakým koli způsobem!„

"Proč by ses ty chtěla zabít!? Vždyť máš teď skvělí život! Všichni z Avengers tě mají rádi! Nikdo se na tebe nekouká přes prsty! Všichni tě považuji za bezpečnou! Já bych hodil sklenicí o zem a byl bych v cele zpátky!„
"Nemám rodinu! Bratra zabili před mýma očima! Prarodiče umřeli na stáří! Rodiče zabili! Nemám nikoho! Ani tebe pokud se zabiješ!„ mlčel "Chceš něco říct!?„ pořád mlčel „Jestli něco chceš říct tak mluv!„
"Rodiče nezabil jen tak někdo„
"Cože?„
"Zabil….jsem je já„ mlčela jsem. Byla jsem v šoku "Promiň nechtěl jsem..je zabít. Měl jsem je nechat žít„
"Vlastně jsem i řada že jsou mrtví„
"Cože? Proč? Vždyť jsou to tvoje rodiče„

"Ty jsi měl hodný rodiče co?„
"Jo měl. Proč?„
"Tak potom asi nepochopíš to že když tě rodiče vyhodí s tím že už se o vás s bratrem nechtějí starat…ztratíš k nim lásku a úctu„

"Ne nepochopím. A nebudu se snažit říkat že to chápu. Protože ne…nechápu to. A ani nikdy nepochopím…protože už je nemám…protože už jsou na lepším místě. A mrzí mě že jsem se s nimi nemohl rozloučit. Ale vím že se mají líp. A mrzí mě že jsi neměla hodný rodiče„

"Nemusí tě to mrzet. Nemusíš mě litovat. Nechci aby jsi mě litoval nechci aby jsi říkal že tě to mrzí. Chci jenom aby jsi tady zůstal se mnou. Aby jsi se nezabíjel„

"To ti asi bohužel nemůžu slíbit„ sklopí hlavu a s rukama v kapsách chce odejít. Nenechá ho ale moje ruka která ho chytne za rameno.
"Nenechám tě zase si jít ublížit. Nenechám tě se tam vrátit a zase se řezat. Protože vím jaká bolest to je„
"Proč mě sakra nenecháte dělat si co chci! 70 let jsem si nechal poroučet od jiných abych zabíjel neviné! A když chci zabít viného tak mě nenecháte!„

"Už se prober konečně! Nejsi viný! Nechtěl jsi to udělat! Ovládali tě,Manipulovali s tebou,Využívali tě na vraždění!„
"Ale já jsem mohl říct že to neudělám!„
"Nemohl protože jsi věděl že to bude bolet a bude to ještě horší!„ on se jenom otočil.

Chvíli koukal do země a bylo hrobové ticho. Já už jsem to nevydržela a musela to ticho přelomit.
"Jamesi jsi v pohodě?„