Ztracený v životě

9.kapitola

Dojeli jsme před AT. Vyndáme si z kufru tašky a jdeme dovnitř. Všichni nás tam přivítají a my už odcházíme ke schodům do pokojů.
"Eliz pojď sem„ zavolá na mě Tony. Otočím se a jdu k němu.
"Co to máš tady na krku?„ ukáže na modřinu od Jamese.
"To nic není„ mávnu nad tím rukou.
"To je od ruky?„ koukne se na Jamese "To si ji udělal ty!?„ vrhne se na něj.
"Tony nech ho být!„ odtrhnu je od sebe "On za to nemůže!„
"Jak jako nemůže!? Vždyť tě mohl zabít!„
"Byl pod nátlakem emocí„ obejmu Jamese.
"Pod jakým nátlakem emocí?„
"To neřeš prostě za to nemůže„ odejdu s Jamesem do jeho pokoje.
"Vážně si to myslíš?„ koukne se na mě když vybaluju jeho věci do skříně.
"Co?„
"Že za to nemůžu„
"Byl jsi pod nátlakem emocí takže za to nemůžeš„
"A kdybych nebyl?„
"Tak za to stejné nemůžeš. A nemám ti to za zlé„
"A proč mi to nemáš za zlé?„ zvedne se.
"Protože za to nemůžeš. A už se mě víckrát neptej„
"Dobře„ usměje se a políbí mě.
"Já si půjdu vybalit„
"Dobře já půjdu stejně asi dolů„ pohladí mě po tváři. Rozejdeme se každý svým směrem a já už zavírám dveře od pokoje. Vybalím si a jdu za Jamesem dolů. Sedí na gauči a naproti němu nějaká nová holka. Sednu si vedle něj a položím hlavu na jeho rameno.
"Kdo je ta holka?„ zeptám se ho.
"Nevím ale furt na mě kouká a je mi to docela nepříjemný„ odpoví mi a koukne se na mě.
"Tak půjdeme k baru si sednout„ pobídnu ho. Zvedne se a já s ním. Ta holka na nás furt kouká a mě už se to prostě nelíbí.
"Vadí ti na nás něco!?„ okřiknu ji.
"Ne nevadí ale on je hezký„ ukáže na Jamese.
"Jak se jmenuješ!?„
"Sharon„
"Tak poslouchej Sharon on je můj takže si dej odstup„ kouknu se na ni vraždícím pohledem.
"To se ještě uvidí„ zamumlá si a otočí se na ostatní. I když jsem to slyšela tak to ignoruju protože věřím že by ji Jamese nechtěl. Jsme tam až do večera a potom jdeme spát. Ráno se probudím a jdu si jako vždy udělat snídani a kafe. Odnesu si to do pokoje a zapnu nějaké videa na YouTube. Jamese je s ostatníma dole a povídají si tam. Dojím snídani a jdu to odnést dolů. V kuchyni se otočím na Jamese a vidím jak...se líbají.

Nahrnou se mi slzy do očí.
"Jako vážně Jamesi!?„ okřiknu ho.
"Ne Liz to není tak jak to vypadá„ rozběhne se za mnou. Chci zavřít dveře ale Jamesova noha je zastaví.

"Liz prosím-„
"Vypadni nechci tě ani vidět!„
"Liz prosím. Nech mě ti to vysvětlit„
"A co chceš vysvětlovat!? Že si ji nepolíbíl schválně!?„
"Nechtěl jsem to udělat ona mě políbila sama! Nikdy bych to neudělal„
"Nech mě být Jamesi! Vypadni!„ zařvu na něj a on odejde. Vybrečím se do polštáře a furt nemůžu pochopit proč to udělal.

Od té doby uběhne zhruba týden a já nevycházím z pokoje. Skoro vůbec nepiju,nejím a s nikým nemluvím.

"Můžu dál Eliz?„ řekne nějaký mužský hlas na dveřmi.
"Ne„ odseknu ale dveře se stejně otevřou. Stojí v nich Tony.
"Řekla jsem ne! Vypadni!„
"Chci ti jenom něco ukázat„ sedne si vedle mě. Kouknu se na něj otráveně a on vytáhne telefon z kapsy.
"Co to je?„ sednu si.
"Záznamy kamer z toho dne„ když řekne toho hned vím o co jde.
"Chceš mi ukázat jak to James chtěl nebo co?„
"Ne je tam přesný opak„ udiveně se na něj podívám.

Záznam kamer

"Nesahej na mě Sharon!„
"Ty víš že to chceš! Nedělej že ne!„
"Nech mě být ty úchyle!„ okřikne ji.
Přijdu tam já. Vidím sebe jak dávám nádobí do myčky. Otočím se a uvidím to co jsem viděla v ten den.
"Jako vážně Jamesi!?„ uteču do pokoje a on za mnou. Po chvíli tam přijde a začne křičet na Sharon.
"Ty seš fakt úplná kráva! Proč si to udělala!?„

U nás

"Bože„ povzdichnu.
"Asi by ses mu měla jít omluvit„ řekne Tony a koukne se na mě.
"Musím za ním„ zvednu se a vyběhnu ze dveří. Doběhnu k Jamesovo pokoji a zaklepu. Otevře dveře.
"O seřvání nemám zájem„ zavírá dveře.
"Nejdu tě seřvat„ dám nohu do škvíry.
"Tak co tady děláš?„
"Promiň neměla jsem věřit všemu co vidím„
"Co?„
"Tony mi ukázal záznamy z kamer„
"Takže?„
"Ti odpouštím„
"Hele nevím jestli je to dobrý nápad se dát zase dohromady„
"Cože?„
"Promiň„
"Aha chápu zase jsem ta špatná„ otočím se a jdu do pokoje. Zavřu za sebou dveře a jdu na balkón. Jelikož tam už Tony není tak mám možnost to udělat...střecha . Mám udělaný balkón tak že přes něj jde jednoduše vylézt na střechu. Rozbrečím se. Postavím se na okraj střechy a chvíli přemýšlím jestli to vážně udělat. Po chvíli zavřu oči,roztáhnu paže a nakloním se.