Ztracený v životě

6.kapitola

"Mrzí mě to co se ti stalo„
"Kvůli tomu jsi smutný?„
"Jo..vlastně s celýho života jsem smutnej„
"Celýho života?„
"Jo..víš..nepamatuju si pomalu nic z doby když jsem byl mladej..ani jak-„
"Jak vypadali tvoji rodiče..ani pomalu jak jsi vypadal ty..bez fotek by jsi to nevěděl vůbec„
"To víš jak?„
"Nepamatuju si ani kousek z mýho dětství..kdybych neměla fotku z rodinou tak nevím jak jsem vypadala ani jak vypadala moje rodina..táta,máma,já ani brácha„
"Brácha?„
"Zemřel když nás vzala Hydra..nechtěl poslechnout rozkazy tak ho zabili„
"To je mi hrozně líto Liz„ obejme mě pevně. Zabořím hlavu do jeho ramene a rozbrečím se.

Z Buckyho pohledu

"To bude dobrý..jsem tady s tebou„ uklidňoval jsem ji.
"Proč jsi neutekl z Hydry když si byl na misích?„ zašeptá a posadí se naproti mě.
"Nemohl jsem tě tam nechat..byla jsi asi 12ti letá holka a..kdybych tě tam nechal samotnou tak bych si to v životě neodpustil„
"Ale trpěl jsi déle než si musel„
"Ale kvůli tobě„
"Proč ti na mě tak záleželo?„
"Byla jsi tak roztomilá a nevinná holčička že jsem se nemohl koukat na to jak trpíš„
"Ty si byl ten voják na misi který mi pomohl utéct?„ usměju se na souhlas "mrzí mě že si musel trpět„

"Trpěl jsem pro to abych tě zachránil. Nemohl jsem tě vidět trpět také byla jsi malá na to aby jsi to unesla„
"A podívej se co se mnou udělali„
"Jak to myslíš?„
"Je od tebe hezké že jsi mě zachránil a jsem ti za to neskutečně vděčná až na to že jsem do teď nevěděla že si to byl ty kdo mě zachránil ale to co ve mě je za moc a vzpomínky které na to mám si už odstranit nemohl„
"Kdybych mohl vrátit čas postaral bych se aby jsi měla ten nejhezčí život na světě a aby jsi nikdy nemusela být v Hydře„
"Ale potom bych nepotkala tebe„
"Bylo by to lepší„

Z mého pohledu

"Proč tohle říkáš?„ pohladila jsem ho po tváři.
"Protože je to pravda„

"Ukázal jsi mi cestu z temnoty„ nechápavě pozvedl obočí.
"Když jsi přišel do AT a Steve mi tě představil nebyla jsem tak zla kvůli tomu že bych tě neměla ráda nebo si mi něco udělal ale byla jsem naštvaná na Steva protože moc dobře ví že se nerada seznamuju s lidma„ vysvětlila jsem mu.
"A co to má společného s tím že jsem ti ukázal cestu z temnoty?„
"Než si přijel do AT tak jsem se s nikým nebavila a na ty Stárkovo párty jsem nechodila ale potom co jsi tam přijel a já se ti omluvila za moje chování tak jsem se cítila že jsem našla znovu smysl žít„ jen se usmál a bylo vidět že ho to zahřálo u srdce.

"No nic půjdu něco uvařit k obědu. Co máš rád?„
"Vlastně si ani nevzpomínám co je moje oblíbené jídlo„

"Ty si na tom se vzpomínkami hodně špatně. Nechceš abych to zkusila najít v tvojí paměti?„
"Ty něco takovýho umíš?„
"Jo umím naučila jsem se to během toho co jsem byla na základně Avengers. Tak co?„

"Můžeš to zkusit ale nemá to cenu s takovou maličkostí„
"Můžu ti ukázat i vzpomínky na život před Hydrou, co ty na to?„
"Radši ne. Nejsem na to připravený„
"Dobře„ položila jsem mu ruce na spánky a zavřela oči. Uvolnil se..asi mu to bylo příjemné. Začala jsem prohrabávat všechny ty vzpomínky,které byli hluboko v temnotě. Našla jsem tam i vzpomínku na život před Hydrou ale raději jsem se jí vyhnula.. nechtěl ji vidět tak jsem to respektovala. Vyhnula jsem se jí také kvůli tomu že to co jsem viděla já za vzpomínky viděl i on. Našla jsem to seděl v nějaké restauraci s ženou. Byla to jeho matka..poznala jsem to když řekla "Bucky ať ti ta sklenička neupadne„ vyndala jsem ji tak zvaně na povrch.

"Hotovo„ otevřela jsem oči a usmála se. V té vzpomínce jedl boloňské špagety.
"Děkuju„ oplatil mi úsměv.
"Za málo„ zvedla jsem se a šla uvařit oběd. Když jsem dodělala boloňské špagety tak jsem nandala na talíř oboum porci,podala Jamesovi misku a sedla si se svojí porcí na gauč.

"Liz?„
"Jo?„
"Nemůžeš si taky takhle vyhrabat vzpomínky z mysli?„
"Sama sobě to udělat nemůžu„
"A co když to udělá Wanda?„
"Už to zkoušela ale nepovedlo se jí to. Mám až moc vymazanou paměť že některé ty vzpomínky se prostě vytratili. A už je nejde vrátit zpět„
"Ou..aha..to mě mrzí„
"Proč jsi se vůbec ptal?„
"Myslel jsem si že by sis mohla vzpomenout na mě„ smutně se usměje.
"Mě stačí že jsem s tebou teď„ usměju se na zpět. James z toho nevypadá moc šťastně. Potom co dojíme odnesu talíře a sednu si zpátky na své místo.
"Půjdu se projít„
"Sám?„
"Jo chci si pročistit hlavu„
"Dobře ale dávej na sebe pozor„
"Přijdu za tak půl hodiny„
"Dobře„

Z Buckyho pohledu

Vyšel jsem z chaty se projít po cestě u lesa. Už teď jsem věděl že z toho oznámení že půjdu sám u lesa nebyla Liz moc šťastná. Ale chtěl jsem být chvíli sám se sebou. Šel jsem podél lesa asi 15 minut. Pak jsem uviděl lavičku tak jsem si tam sedl. Koukl jsem se na svoje zápěstní. Mám to udělat? Kašlu na to když to udělám tak se nic nestane. Ale ublížím sobě i Liz. Ale když se to nedozví tak se nic nestane ne?
Vzal jsem do ruky kapesní nůž a začalo to znova...... Sebepoškozování.

Byl jsem zpátky v Hydře schoulený v rohu celý s pořezaným zápěstím. Když jednou začnete po delší době se k tomu vrátíte zpět. Klepala se mi ruka z toho jak jsem byl na dně. Vůbec jsem nevěděl co dělám ale věděl jsem že už tady sedím dobrých 20 minut. Věděl jsem že už musím zpátky do chaty aby mě Liz nehledala a neviděla mě s pořezaným zápěstím.

Došel jsem zpátky do chaty,sundal jsi kabát a sedl si na gauč kde už čekala Liz.
"Kde jsi byl tak dlouho?„
"Byl jsem se projít tady po cestě„