Ztracený v životě

11.kapitola

Posadí mě na sebe a začne mě líbat na krk. Jeho ruce sjedou od boku k mému zadku. Ukápne mi slza.
"Co se děje? Bolí tě to?„ začne se starostlivě vyptávat.
"Ne nic„
"To vidím. No tak. Zůstane to jenom mezi námi„
"Jako menší mě znásilnili„
"Promiň...to jsme nevěděl„ odtáhne ode mě ruce.

"Ne dobrý neomlouvej se. Nevěděl si to„ položím mu hlavu na rameno. Omotá mi ruce kolem boků. Spustí se mi slzy. On to zjevně pozná a začne mě hladit po zádech.
"Dobrý jsem tady s tebou„ v tu chvíli kdy to dořekl někdo zaklepal. Vešel Steve.
"Ahoj neruším?„
"Ne co si potřeboval?„ zeptá se James za mě.
"V 9 je večírek tak jestli budete chtít tak přijďte„
"Jo kdyžtak přijdeme„ Steve kývl a zavřel dveře.
"Budeš chtít tam jít?„
"Nevím asi jo„
"Dobře začíná za hodinu. Tak se na něco zatím koukneme?„
"Hm„ řeknu ale furt se od něj neodtáhnu.
"Mám takovej pocit že se takhle na film koukat nebudeš„ usměje se a já se nad tím pousměju taky. Sednu si vedle něj a položím mu hlavu na rameno. Potom něco pustí a koukáme se. Připravíme se na večírek a sejdeme k ostatním dolů. Hrajeme flašku a padne na mě.

"Takžee...dej pusu Buckymu. To pro tebe nebude problém předpokládám„ řekla Nat a jen jsem kývla a otočila se k němu. Sedla jsem si na něj a políbila ho on polibek prodloužil a odtáhl se ode mě. Posadila jsem se zpátky vedle něj a usmála se na něj. Zahlédla jsem Pietra jak mě propaluje pohledem. Už jsem byla ospalá tak jsem řekla Jamesovi že půjdu už spát. Ten kývl a řekl že se ještě chvíli bude bavit dole.

Jsem v pokoji a najednou tam vlítne Pietro. Zamkne dveře a já se na něj vyděšeně podívám.
"Co tady chceš!?„ zakřičím ale on mi zakryje pusu a zajede mi rukou pod triko. Snažím se křičet ale s rukou přes pusu to moc nejde. Sundá mi tepláky a rozepne si kalhoty. Je tam jenom v boxerckách. Začnu brečet ale nikdo to neslyší.

Pohled Buckyho

Sedím s ostatníma dole a už jsem docela unavený. Řeknu Stevovi že si půjdu lehnout a odejdu. U dveří slyším pláč. Liz pláče. Chci otevřít dveře ale nejde to tak je vyrazím.
"Hej co to jako děláš!?„ chytnu ho za rameno a otočím. Vrazím mu jednu a on spadne na zem. Přiběhnu k Liz a zvednu ji ze země.

Z mého pohledu

Přijde tam Jamese a odtrhne ho ode mě. Zvedne mě a já se rozbrečím ještě víc.
"Liz co se tady stalo?„
"On...on mě chtěl znásilnit„ rozbrečím se. James mě obejme a podá mi kalhoty. Mezitím tam přiběhne Wanda s Nat.
"Co se tady proboha stalo!?„ vykřiknou obě naráz.
"Chtěl ji znásilnit„ řekne James na moji obranu.
"Děláš si prdel!? Ty seš takovej kretén Pietro!„
"Nech mě být! Ona to sama chtěla!„ začne křičet.
"Drž budu ty kryple! Ona by v životě nespala s někým jako jsi ty!„ chytne ho pod krkem James svou kovovou rukou.
"Jamesi nech ho! Pusť ho!„ odtrhnu ho od něj. Holky Pietra odtáhnou do jiného pokoje a já tam zůstanu sama s Jamesem.
"Co to do tebe vjelo!?„ okřiknu ho.
"Neměl tě znásilňovat!„ když zakřičí tak se mi nahrnou slzy do očí.
"Ne...promiň nechtěl jsem křičet. Promiň. Nebreč prosím„ přitáhne si mě blíž a políbí na čelo.
"Nebreč prosím...promiň neměl jsem křičet„
"Dobrý jenom když na mě někdo křičí tak se rozbrečím„
"Promiň ale nevím co to do mě vjelo„ klekne si přede mě.

Z pohledu Buckyho

"Neuděláš to co on že ne?„ zeptá se s slzami v očích.
"Co? Ne když nebudeš chtít tak se s tebou nikdy nevyspím. Bylo by to proti tvý vůli a to by bylo znásilnění. V životě bych neznásilnil žádnou holku„ pohladím ji po tváři a stoupnu si.
"Vážně?„
"Ano. Když nebudeš chtít tak tě do sexu nutit nebudu„ sevřu ji v obětí a vyhoupnu si ji do klína. Přiloží mi ruce na hruď a dá mi hlavu na rameno.

Pochvíli tam přijde Wanda s Nat.
"Hele Pietro zítra ráno odjede takže se nemusíš bát Eliz„ koukne se na mě jak ji držím v obětí.
"Jste tak roztomilý„ řekne Nat. Já se nad tím jenom pousměju.
"Hele mi už půjdeme spát tak se mějte„ otočila se a vzala Nat za ruku. Společně vyšli z dveří a zavřeli je za sebou.
"Půjdu se vykoupat„
"Dobře„ položím ji nohama na zem a ona odejde.

Z mého pohledu

Jdu se vysprchovat. Učešu si vlasy obleču do pižama a jdu za Jamesem. Ten je tam opřený o futra a čeká na mě až přijdu. Společně si jdeme lehnout a usneme.
Probudím se a snažím se nahmatat rukou Jamese ale není tam vyskočím na nohy a seběhnu dolů v pižamu.

"Ahoj Wando neviděla jsi Jamese?„
"Jo odjel naléhavě na misi se Stevem a Samem. Vrátí se dnes večer„ ulevilo se mi.
"Dobře a na jakou misi to jeli?„
"Prý zničit nějakou opuštěnou základnu Hydry„ u slova Hydra jsem se trochu zarazila ale řekla jsme si že je opuštěná a že se tam nic stát nemůže.

"Hele mrzí mě co se ti stalo včera večer„ řekla Wanda a obejmula mě.
"Doufám že už se tady neobjeví!„
"Neboj už ne„ kývla jsem a nasnídala se. Přesuneme se na večer kdy měli přijet z mise. Je asi 18:30 a přijde mi zpráva na telefon.

Steve: mrzí mě to...Bucky ztratil paměť. Nepamatuje si ani Sama jenom mě. Něco se v něm zlomilo a on prostě na všechno zapomněl. Opravdu mě to mrzí.

Přijedou na základnu a já sedím v breku na posteli v mém pokoji.
"Eliz promiň nešlo to zachránit„ obejme mě a já mu spadnu do náručí. Objeví se za ním James a já se trochu zarazím. Sklesle sklopí hlavu a zakouká se do země. Steve se ode mě odtáhne a uvidí za sebou Buckyho.

"Jdeme Bucky. Potřebuje klid„
"A nemůžu jí jít obejmout?„
"Nemyslím si že by to chtěla„
"A nezeptáš se jí prosím?„
"Tak tady počkej ještě chvíli„ vejde ještě ke mě do pokoje.
"Eliz asi vím že řekneš ne, ale Bucky se ptá jestli nechceš od něj obejmout„
"Proč?„
"Ne že by si vzpomněl ale zeptal se jestli tě nemůže obejmout„
"Asi jo„ zajde za roh a přivede Jamese. Stoupnu si k němu a obejmu ho dost pevně.

"Máš sílu malinká„ zašeptá mi do ucha a obejme mě nazpátek. Potěší mě to ale potom si uvědomím že si mě vlastně nepamatuje. Odtáhnu se od něj a oni potom odejdou.

Uběhne asi týden od Jamesovo ztráty paměti, nevídám se s ním. Vlastně vůbec nevychazím z pokoje. Jídlo a pití mi donese buď Wanda nebo Nat. Ale on se za mnou několikrát snažil jít ale já ho vždycky vyhodila s tím že nechci s nikým mluvit. A dneska se o to pokusil znova.

"Můžu dovnitř?„
"Co chceš zase?„ otevřu dveře.
"Já jenom-„
"Co?!„
"Radši nic„ dojde mi že jsem na něj až moc hnusná.
"Co si chtěl?„
"Něco ti dát ale když mě tady nechceš tak to ani nepotřebuješ, když je to ode mě. Ale nevím co jsem ti kdy udělal„

"Dát? Co si mi chtěl dát?„
"Neřeš to, je to ode mě tak to chtít nebudeš„
"Budu. Co si mi chtěl dát?„
"Na„ podá mi růži a plyšového medvídka a trochu se pousměje. Kouknu se na něj zmateně.
"Děkuju, ale proč si mi to kupoval?„
"Promiň. Chtěl jsem ti udělat radost-„ obejmu ho a on se zarazí.
"Ještě před chvílí si mě vyháněla„
"Promiň, ale kdybys věděl co se stalo tak bys to pochopil„

"A proč mi nikdo nechcete říct co jsem udělal nebo co se mezi náma stalo?„
"To je jedno. Já ti to možná někdy řeknu„
"Tak já už zase půjdu„ otočí se a odejde. Zavřu dveře a položím si růži na stůl a s medvídkem si lehnu do postele. Uběhnou asi 3 dny.