Ztracený v životě

10.kapitola

Místo dopadu cítím jak mě někdo chytne za boky a odtáhne od kraje dál. Cukám sebou ale nepomáhá to. Vyvléknu se mu a chci jít zase k okraji ale chytí mě jeho ruka.
"Jamesi nech mě! Pusť mě! Chci to skoncovat! Pusť mě„ rozbrečím se ještě víc. Políbí mě a přimáčkne k sobě.
"Prý polibek pomáhá na zrychlené dýchání„ zašeptá mi do ucha "zjevně to pomohlo„ dokončí větu.
"Proč mě prostě nenecháš jít?„ zvýším trochu hlas.
"Nemůžu„
"Proč!?„
"Protože by mi v srdci zůstala jenom díra po někom na kom mi tak moc záleží„ políbí mě znova. Odtáhnu se od něj.

"Nevím jestli to chci„
"Co jestli chceš?„
"Se k tobě vrátit„ chvíli se mi koukal do očí.
"I když se mi to říká těžko...nemusíš se ke mně vrátit„

"Tak proč si mě chytl?„
"Chci jenom aby jsi zůstala mezi námi. Nemusíš se ke mně vracet jenom se nezabíjej...prosím„
"Není to tak lehké„
"Já vím že je lehčí se zabít ale já to nezvládnu jestli se zabiješ„

"Ale co když to nebudu zvládat? Co když to bude jediné co mi uleví od problémů?„
"Máš furt mě„
"Ale co když nebudeš tady v AT?„
"Já tady budu vždycky„
"Neslibuj něco co nemůžeš splnit„ zvednu se. Seskočím na balkón a on za mnou. Naštvaně jdu do pokoje a James si mě otočí a přitáhne k sobě. Odtáhnu se od něj.

"Nech mě být„
"Co se ti zase stalo?„
"Nechci s tebou chodit„
"Dobře!„ sklopí hlavu a odejde "Zmizím ti ze života abych tě neotravoval„ zavře dveře a odejde neznámo kam. Já se ptám sama sebe jestli s ním chci být nebo ne. Jsem prostě na okraji zhroucení. Nemyslím ale na nic jinýho než na něj. Nedokážu ho dostat z hlavy.
Nechci s ním chodit ale cítím k němu furt něco. Chci si vyčistit hlavu tak se půjdu projít. Vezmu si kabát a vyjdu ven z budovy. Jsem už asi půl kilometru od budovy a někoho potkám. Vysoký blonďatý kluk.
"Ahoj, jmenuju se Pietro„
"Ahoj, Elizabeth„ podám mu ruku.
"Hezké jméno„
"Děkuji, a proč si vůbec tady poblíž?„
"No jdu za Wandou jsem její bráška„
"Aha...nikdy se mi nezmínila že má bráchu„
"No tak už to víš„ pousměje se "Hele nechceš jít se mnou?„
"Ani ne já se půjdu projít„
"Dobře tak ahoj„ řekne a vydá se k AT. Já se procházím dál a dál okolo AT. Vrátím se někdy k večeru. Vejdu do pokoje a svalím se na postel. Po chvilce civění do nicoty uvidím nějaký papírek na stole.

Ahoj Liz chtěl bych se ti omluvit za všechnu bolest co jsem ti kdy způsobil a možná i způsobím ale už to nezvládám dál nemůžu už žít někde kde mě nechtějí. Chci ti jenom říct že tě miluju a vždy budu.

Od Jamese

"Bože musím zjistit kde je!„ jeho oblíbený místo? Ne tam nebude. Most! Tam bude určitě.

Vyběhnu z pokoje a nasednu na motorku kterou mi před časem koupil Tony jako narozeninový dárek. Pěšky by to trvalo moc dlouho. Přijedu k mostu a vidím stát ho tam u zábradlí.
"Jamesi! Nedělej to! Prosím!„ doběhnu k němu.

"Nech mě být! Prosím! Už to nezvládnu„ pustí se jednou rukou a tou druhou se furt drží.
"Nenechám tě jít! Tebe už ne!„ chytnu ho za zápěstí aby se nemohl pustit a vytáhnu ho.

"Co blázníš? Slíbil si mi že tu pro mě budeš vždycky„ svalil se k zemi v breku.
"Dobrý jsem tady s tebou„ obejmu ho.
"P-promiň já-já jsem nechtěl...ti otravovat život„

"Neotravuješ mi život. Několikrát si mi ten život zachránil„ utřu mu slzy z očí. Políbím ho do vlasů a přitáhnu si ho blíž.
"Bucky! Co se tady proboha stalo!?„ přiběhne tam Steve se Samem.
"Chtěl skočit a ukončit to„ podám mu papírek se vzkazem.
"Proboha Bucky! My tě tady chceme!„
"Nekřič na něj. Prosím není na tom nejlíp„
"Jo promiň„ omluví se Steve.
"Neudělal si něco?„ zeptá se Sam.
"Ne stihla jsem ho zastavit„

"Liz promiň„ promluví Jamese.
"Dobrý. To nic. Nemusíš se omlouvat„
"Bucky je tady hrozná zima. Pojedeme do AT. Nebo ještě zmrzneš„ přeruší nás Steve. Kývnu na souhlas a pomůžu Jamesovi vstát. Posadí se na motorku za mě a já ho odvezu do AT. Zabalím ho do peřiny a obejmu.

"Můžu spát dneska u tebe?„ zeptá se mě James.
"Že se ptáš. Jasně že tady můžeš spát„
"Děkuju„ usměje se.
"Asi se k tobě vrátím„
"Asi?„
"Nevím jsem si nejistá. Moje minulost ve vztazích není úplně...„
"Dobrá. Není úplně dobrá, já vím co se ti stalo říkala si mi to. Pochopím když to nebudeš chtít vrátit„
"Nevím jestli to chci vrátit„
"No každopádně já ti namlouvat takový ty řeči že jsem dokonalej,že tě nepodvedu a že jsem pro tebe to nejlepší nebudu. Protože vím že to není pravda„

"Když si mě chytl na té střeše uvědomil sis že jsem tě mohla zabít?„
"Ani ne bylo mi to v tu chvíli jedno„
"Proč?„
"Nemohl bych tě nechat spadnout. Stejně jako ty mě„
"Promiň že jsem tě tak vyhodila z pokoje. Celý tohle jsem způsobila já„
"Nezpůsobila. Byla to moje volba„
"Ale já jsem tě vyhodila z pokoje se slovy nechci s tebou chodit. Prostě za to-„ políbí mě.
"Byl to jedinej způsob jak tě utišit„ usměje se. Někdo zaklepe.
"Čau Eliz- kdo to je?„ stojí ve dveřích Pietro a ukáže na Jamese.
"Můj kluk. Co si chtěl?„
"Už nic„ zamračí se a praskne dveřmi.

"Kdo to byl?„ zeptá se Jamese.
"Pietro bratr Wandy„
"Wanda má bratra?„
"Taky jsem to nevěděla potkala jsem ho když jsme se šla projít po tom co si odešel„
"Aha. Já jsem tvůj kluk?„
"No potřebovala jsem se ho nějak zbavit„
"To zabolelo„ usměje se. Políbím ho.
"Tohle taky?„ zeptám se pobaveně.
"Ne tohle už ne„