Ztracený v životě

14.kapitola

Jdu si pro pití dolů.
"Řekneš mi už konečně že mě nenávidíš?„
"Ne„
"Proč!? To se mě bojíš!?„
"Ne ale nechci ti lhát!„ obešla jsem ho ale on mě chytl. Přitáhl si mě k sobě a omotal mi jednu ruku kolem pasu.
"Co jsi to říkala panenko? Asi jsem špatně slyšel„

"Nechci ti lhát„
"Proč by jsi mi lhala?„
"Protože tě mám ráda„
"Ale proč?„
"Protože jsi náplní mýho života„
"No tak proč se mnou nechceš chodit?„
"Prakticky se neznáme„
"Známe se moc dobře„
"Já znám tebe velice dobře. Ale ty mě neznáš skoro vůbec„ odtáhnu se od něj.
"Nevím o co se snažíš. Jestli dostat mě do postele nebo něco jiného. Ale nepovede se ti to.„

"Proč si furt myslíš že jsem nějakej úchylák?„
"Protože se tak chováš. Furt mě objímáš, tiskneš si mě na sebe nebo mě dáváš na svůj klín. Co si o tobě mám potom myslet?„
"To co sis o mě myslela než jsem ztratil paměť„ sklopí hlavu a odejde zase za kuchyňskou linku. Já už vím co půjde dělat takže ho nenechám ani vzít tu flašku a odtáhnu ho od té linky.

"Nech mě„ zvýší trochu hlas a škubne rukou za kterou ho držím.
"Ne nenechám. Já vím že ti to nic neudělá ale pít to nemusíš„ posadím ho na gauč.
"Vždyť jsem jen úchyl ne?„
"Nejsi prosimtě„
"Tak se posad vedle mě„ stojím tam jak přibitá.

"Vidíš? Jsem úchylák„ zvedne se a chce jít zpátky k mini baru. Zastavím ho a posadím zpátky.
"Sakra Liz! Můžeš mě nechat!?„
"Ne nemůžu! Ty si mě taky nenechal se zabít!„
"Ale to je něco úplně jinýho!„
"Prostě si mě to taky nenechal udělat tak já to nenechám udělat tebe. A navíc se nechci koukat jak tě to zevnitř užírá„

"Aspoň ne na venek„ odvrátí pohled ode mě k zemi.
"Jamesi promiň…nejsi úchyl jenom se snažíš se mnou navázat kontakt aby jsme si byli bližší„ udělám takzvaně krabí ruce. Obejme mě a já mu sednu do klína. Zaskočí ho to ale nesundá mě.
"Už podle tebe nejsem úchyl?„
"Nikdy si nebyl„ zamumlám mu do hruďi.
Usměje se a políbí mě do vlasů.

"Nechceš jít nahoru?„
"Ne„ zakroutím hlavou a obmotám mu nohy okolo pasu.
"Ty jsi jak koalí mládě„ usměje se.
"Už mi věříš že bych to neudělal?„
"Co?„
"To z čeho si mě tady poslední tři dny obviňovala„
"Tak znásilnění by to nebylo„ usměju se na něj. Podívá se na mě s otázkou v očích "co si právě řekla„

"Panenko ty si se mnou zahráváš„
"Miluju když mi říkáš panenko„
"Tak tohle budeš milovat ještě víc„ začne mě líbat. Já se přidám. V tu chvíli mu začne zvonit telefon v tašce.

"Jako vážně teď?„ řekne a zvedne se i se mnou a dojde k tašce. Vytáhne telefon a uvidím tam jméno Steve.
Zvedne to a dá to nahlas.
"Ahoj Steve„
"Čau Bucky. Jak to tam zvládáte?„
"Já si myslím že dobře„ usměje se a koukne na mě.
"Co Eliz? Nehádáte se?„
"No tak ze začátku jo. Ale teď je to v pohodě„
"Ze začátku?„
"To je na dlouhý vyprávění„

"A dáš mi k telefonu Eliz?„
"Mám to nahlas takže to slyší je tu se mnou„
"Aha. Tak co?„
"Dobrý. Vycházíme spolu„
"A co se stalo když jste tam přijeli?„
"No první asi dvě hodiny nic ale potom sem šla nahoru a James mě chytl za ruku. Já jsem začala vyšilovat protože…Pietro. Vzpomněla jsem si na něj a potom se rozbrečela. James mi pomohl a vzpomněl si na jednu věc co mi řekl než se mu stratila paměť„
"Vzpomněl? To je super! Když si vzpomněl na jednu věc tak si může vzpomenout na další„
"Já vím taky jsem šťastná„

"Hele já už půjdu spát tak ahoj„
"Ahoj„ řekli jsme najednou a James to típl.
"Nepošleme mu fotku?„ zeptám se.
"Tak jo„ kývl a poslal fotku jak mě drží v náručí.

Steve:ptát se jestli spolu chodíte by bylo zbytečný co?„
James:řekl bych že jo

"Půjdeme spinkat?„
"Hm„ kývnu na souhlas a James už je u schodů. Když je u postele položí mě tam a přikryje.
"Ty nebudeš spát se mnou v posteli?„
"Mám noční můry akorát by tě to budilo„ pohladí mě po vlasem a odejde dolů. Protože jsem docela dost unavená tak během chvilky usnu. Probudí mě výkřiky ze zdola. Seběhnu tam po schodech a zjistím že to je James. Přiběhnu k němu a zatřesu s ním.

"Jamesi. Haló Jamesi„ zatřesu s ním znova. Probudí se a sedne si rychle.
"Dobrý?„
"Jo jdi klidně spát jenom další noční můra„
"Budu spát tady s tebou„ sednu si k němu.
"To není dobrej nápad. Nevyspíš se. Jdi spát do postele„
"Ale ty půjdeš spát se mnou„ chytnu ho za ruku a vytáhnu na nohy.
"Vlastně nevím jestli po tomhle nějak usnu„

"Promiň nechtěl jsem tě probudit„ omluví se.
"Nevadí. Aspoň že jsi v pohodě„
"Co budeme dělat?„
"Nevím ale je mi zima„ kouknu se na Jamesovo tašku.
"Ani na to nemysli„ koukne se na mě výhružným pohledem. Usměju se a rozběhnu se za taškou. Vytáhnu z ní mikinu a obléknu si jí.
"Jako vážně? Nechtěla jsi náhodou moje triko?„
"To přijde zítra„ přehodím si kapuci přes hlavu a skočím na gauč.

"A nechceš rovnou celej můj šatník?„ sedne si vedle mě.
"Možná„ zakroutí hlavou a usměje se.
"Tak co pustíme za film?„ přitáhne si mě blíž.
"Něco vyber„ položím si hlavu na jeho břicho a on něco pustí.

Pohled Buckyho

Položí na mě hlavu a po chvilce usne. Ona je tak roztomilá. Proč si nemůžu vzpomenout? Nemůže to být tak těžké. Když si vzpomenu tak o ní budu vědět víc. Snaž se! Dělej vzpomeň si! Není to těžký! Musíš se snažit víc! Ne. Nejde to. Steče mi slza po tváři.

"Stalo se něco?„
"Ne dobrý všechno v pohodě„ utřu si oči.
"Jamesi řekni mi to„ položí mi ruku na tvář.
"Snažím si vzpomenout ale nejde to„ chytnu ji za ruku na mé tváři.
"Můžu ti pomoct„
"Vážně? A jak?„
"No mám schopnosti„

Z mého pohledu

Vidím na něm že se bojí. Bojí se že to bude bolet…
"Neboj nebude to bolet jenom trochu šimrat„ pousměju se na něj.
"No dobře„ řekne váhavě.