Ztracený v životě

8.kapitola

Když se otočil měl kamenný pohled. Přibližoval se ke mně ale ne aby mě políbil nebo objal ale zabil.
"Jamesi co to děláš!? Co ti je!?„
"Nevím kdo je James!„ řekl chladně ale ne jako on ale jako někdo jiný……Winter Soldier. Probudil se v něm.
"Ty jsi James. Jsi to ty. A já jsem Elizabeth Ketrinová. Vzpomeň si proboha. Prober se!„ chytnul mě pod krkem svou kovovou rukou. V tu chvíli se mi ucpali dýchací cesty. Nemohla jsem dýchat. Už v tu chvíli jsem věděla že volat jeho jméno aby si vzpomněl je zbytečné. Vzpomněla jsem si ale na to že umím jednu věc. Vzala jsem svoji ruku a přiložila ji k jeho hrudi.

Okamžitě povolil stisk a spadl na kolena. Já se sesunula k zemi a chytla se za krk. Koukal na mě vyděšeně.

"To jsem ti udělal já?!„
"Jamesi klid je to dobrý„ uklidňovala jsem ho. Ještě jsem ale furt tak trochu chrchlala.
"Já jsem zrůda. Co to se mnou je!? Jak jsem ti to mohl udělat!?„
"Jamesi!„ odvrátil pohled na mě " je to v pohodě. Jenom se v tobě něco zlomilo„
"Jenom!? Jenom!? Jenom jsem tě malém zabil! Říkal jsem že jsem pro tebe nebezpečný!„
"Kdyby jsi byl tak už tady ležím mrtvá. Pochop že se umím ubránit„ přiblížím se k němu a obejmu ho. Snaží se mě odtrhnout ale marně.

"Liz pusť mě…prosím„
"Proč?„
"Prosím„
"No dobře„

"Hele…promiň co jsem ti udělal. Ale jelikož se zabít nedokážu. A pravdě podobně by to ani s mým tělem nešlo. Tak tady budu muset zůstat s tebou dokud nedojedeme zpátky do AT„
"S tvým tělem?„ podzvihnu obočí. Vyhrne si triko a já uvidím jenom obrovskou jizvu. Je asi od nože.
"Jak se ti to stalo?„
"Chtěl jsem se probodnout ale kvůli tomu co mám v sobě za látku tak se ten nůž nedostal dostatečně daleko„ stáhnul si triko zpátky. Lítostivé jsem se na něj koukla.

"No ale chci aby jsi pro mě něco udělala. Když budeme tady tak chci aby jsi se mi co nejvíc vyhýbala jasný?„
"Proč vždyť jsi mě nezabil!?„
"Ale mohl bych! Prostě chci jenom aby ses mi vyhýbala…prosím„
"Ne„
"Co proč!?„
"Prostě ne nebudu se ti vyhýbat už fakt ne. Jela jsme sem s tím že si to tady užijeme a ne že mi řekneš že se ti mám vyhýbat!„
"Tak dobře„
"Fakt?„
"Jo když si to chceš užít tak klidně„ usměje se smutně.
"Nevypadáš z toho úplně nadšeně„
"Bojím se o tebe„
"To nemusíš vždyť jsem v pohodě„
"Ale ten krk není„
"To bude v pohodě jenom to zchladím,jo?„
"No dobře když to říkáš„ zvednu se a podám mu ruku. Zvednu ho ze země a odvedu dovnitř. Řeknu mu ať si lehne na postel a já skočím vedle něj. Pustím nějaký film a společně se na něj koukáme. Zbytek týdne jsme jen proleželi nebo prospali. Sice jsme párkrát šli do lesa nebo na louku, ale jelikož byla skoro zima a blížili se vánoce tak se toho moc nachodit nedalo. Když byl den kdy jsme měli odjíždět zpět do AT tak jsme vstali asi okolo 9ti ráno. Takhle brzo jsme vstávali kvůli tomu že jsme měli v plánu odjet před obědem. Zabalíme si věci, usteleme tam postel srovnáme polštáře a jdeme k autu. James dává tašky s oblečením do auta a jen tak letmo se na mě usměje. Já jakožto žena si toho všimnu. Když zavře kufr od auta tak se na něj dlouze podívám.

"Co je?„ koukne se na mě.
"Jen se koukám„ přiblížím se k němu.
"Hele co to děláš„ koukne se na mě pobaveně a zároveň vystrašeně.
"Neboj nebude to bolet„ odpovím mu a nakloním se k němu.
"Jak nebude to-„ přeruší ho můj polibek který on ještě prodlouží.
"Budeš se mnou chodit?„ zeptá se mě.
"Jasně že ano!„ usměju se a obejmu ho. Pousměje se a omotá okolo mě své paže.
"Nepojedeme už? Ať jsme tam před obědem„
"Jo máš pravdu už by jsme měli jet„ dám mu za pravdu a nasedneme do auta.