Isidora McGonagallová || FB FF ❌

17. Svatba Jacoba a Queenie

,,To se tak stresuješ, zlatíčko? Už několik minut tu lítáš po celém domě." sledovala Minerva svou dceru, jak stojí před zrcadlem a rozhoduje se, jestli ty šaty, které má na sobě, jsou ty pravé. Zanedlouho totiž měla jet do New Yorku na svatbu Jacoba Kowalskiho a Quennie Goldsteinové.

,,Když já vůbec nevím, co na sebe, mami. Co myslíš?" otočila se k matce s červenými šaty. Byli obyčejné se sukní pod kolena a obyčejným výstřihem. Nic zvláštního.

,,Řeknu ti to takhle. Ty nemáš vypadat líp, než nevěsta, takže můžeš jít úplně v čemkoliv."

,,To sice ano, ale jako popelnice teda taky nechci vypadat. Takže když dovolíš, půjdu si zase balit, ať opravdu jako ta popelnice nevypadám."

,,Ale prosím tě, ty bys nevypadala špatně ani kdyby jsi na sobě měla obyčejný pytel. Jsi krásná dospělá žena." usmála se její matka.

,,Přesně tak. Jsem dospělá žena, která se chystá na svatbu své kamarádky." odbyla ji Isidora, tak ji radši její matka vyklidila pole a ztratila se.

To dalo hnědovlásce čas, aby si konečně našla ty šaty, které si vezme. Byly světle zelené s kulatým výstřihem a dlouhými volnými rukávy, které končily u zápěstí, kde se na předloktí zůžily tak, že pevně zápěstí obepínaly.  Kolem pasu byl tenký pásek, který šatům přidával na eleganci. Sukně volně splývala až pod kolena. Celé šaty působily hezky, decentně, stejně jako její líčení, ale i vkusně vzhledem k tomu, kam se chystala.

Plánovala si kouzlem upravit vlasy a nechat si je jinak volné, kromě dvou spon, které by bránily tomu, aby jí prameny padaly do obličeje. Na sebe si už rovnou vzala dlouhý béžový, téměř bílý kabát, protože byla zima. A byla hotová.

Vzala do ruky kufr se všemi jejími potřebnými věcmi, protože tam plánovala pár dní zůstat. I přestože to bylo město, ve kterém v Americe bydlela, si to tam znova plánovala projít. New York byl vždycky moc hezký a v zimě ještě hezčí. Když se tam stěhovala, původně doufala, že se přestěhuje do nějakého menšího městečka, ale New York nakonec nebyl až tak špatný.

,,Mami! Tak já teda jdu! Ahoj!" zavolala u dveří do domu. Odněkud se ozval Minervin hlas s pozdravem, a pak Isidora odešla.

Prošla Prasinkami až došla na nádraží, kde počkala na vlak a pak se vydala do Londýna. Odtamtud se dala na cestu do Ameriky. Přenášedlo na tak dlouhou vzdálenost bylo příliš nebezpečné.

,,Lally!" zavolala na svou kamarádku, když šla zasněženou ulicí směrem k Jacobově pekařství, kde se svatba měla konat. Lally právě viděla na druhé straně ulice. Až později si všimla, kdo jde vedle ní. To už ale přeběhla silnici.
,,Ahoj." usmála se na oba.
,,Ahoj."

,,Vypadáš pěkně, Lally."
,,Díky, ty taky. Co myslíš, Theseusi?" podívala se na kouzelníka vedle ní. Ten jakoby se probral ze svých myšlenek. Merlin ví, o čem vlastně byly.
,,Sluší ti to." vydal ze sebe nakonec, až možná trochu nervózně. Že by pro něj bylo tak těžké složit ženě poklonu?
,,Děkuji," zářivě se usmála jako sluníčko. ,,Ty taky nevypadáš špatně."

,,Půjdeme?" přerušila je Lally.
,,Jo." přikývli oba, Isidora i Theseus, a pokračovali v cestě k Jacobově obchodu. Tam se měl konat malý obřad jen mezi malou skupinou přátel a rodiny.

Isidora měla radost, že ji pozvali. S Queenie se sice znala dlouho, ale nečekala, že i ona už patří do jejich úzké skupiny přátel. Těšilo ji to, protože i ona je oba měla ráda a nejen je.

Došli k obchodu, kde venku přímo před budovou stáli Mlok s Tinou. Jakmile si jich všimli, otočili se k nim a začali jim věnovat svou pozornost. Hnědovláska hned objala Mloka. Optala se ho, jestli není moc nervózní před tím proslovem jako ženichův svědek. Počkala až Lally pustí Tinu a až pak se k ní hnala i ona, aby ji objala. Takovou dobu ji neviděla a tolik jí chyběla, ale chápala, že s tím povýšením, nemá moc času. To jí nezazlívala. Byla na ni moc pyšná.

Stejně jako profesorka Higgsová se těšila až jim Tina o tom všem poví, takže černovlásku odtáhly dovnitř a bratry nechaly venku. Jen koutkem oka Isidora zaznamenala, že si o něčem povídají, ale nevěnovala už tomu pozornost. Ani si nevšimla, že na druhé straně silnice sedí na lavičce ještě někdo další, který svatbu pozoroval z dálky. Víc jí ale zajímalo, co jim Tina poví.

Isidoře došlo, že když by ještě chvíli bydlela v Americe a zůstala by bystrozorkou, její kamarádka by byla její šéfovou, což jí přišlo docela vtipné. Isidora totiž chvíli na Odboru bystrozorů dělala, ale jen velmi chvíli. Tato práce jí až tolik nenaplňovala, jak by si přála. A nemyslela si, že by to bylo jiné, když by tehdy přece jen zůstala a pracovala v Británii.

Na jednu stranu sice už nechtěla být bystrozor, na té druhé ji nebavilo pracovat jen v kanceláři. To zase měla jako bystrozorka mnohem lepší a zajímavější, ale ona na to nebyla. Sice byla dostatečně schopná čarodějka, aby to zvládala, ale zjistila, že tohle není práce pro ni.

A kromě toho, co jim řekne Tina, ji samozřejmě taky zajímal samotný obřad. Nedivila se Jacobovi, že ze své budoucí manželky nemůže odtrhnout oči. Queenie byla opravdu tak krásná. Vypadala jako anděl.

,,Moc vám gratuluji a přeji hodně štěstí." usmála se na novomanžele Isidora.

,,My si toho moc vážíme, viď, zlato?" chytila blondýnka zcela šťastně manžela za ruku. Konečně mohli být spolu, aniž by se museli schovávat. Byli svobodní. Jacob na blondýnčinu otázku jen přikývl. 

,,Jsme rádi, že jsi přišla." řekl místo toho. I oni dva si za poslední měsíce sedli a Isidora by i řekla, že se stali přáteli.

,,Já taky, Jacobe. Jsem ráda, že jsem tu mohla s vámi oběma být. Po tom všem, čím jste si prošli, si zasloužíte štěstí." naposled se na ně usmála a nechala je o samotě s Tinou zatímco ona si šla popovídat s Bunty.

|Poznámky autora|
Odteď už tahle fanfikce bude opravdu fanfikce, teda pokud do dopsání náhodou nevyjde další film😅

Upřímně bych další film potřebovala, ne proto že bych potřebovala podle něčeho psát, to bylo jen občas, ale spíš kvůli tomu, jak to s Grindelwaldem skončí.

Jasně, všichni víme, že budou mít s Brumbálem souboj, který by pravděpodobně měl být teda až v naplánovaným posledním pátým díle, jestli se nakonec všech 5 filmů natočí, protože teď po té trojce už to moc nevypadá.

To já upřímně teda nechápu, protože jsem už tu jednou psala, že mě to nepřišlo jako propadák, naopak. Ale to teď není podstatné.

Co ale teď podstatné je to, že tenhle příběh už překročil 500 přečtení/zhlédnutí a já mám strašnou radost. Moc si toho vážím a tak tuhle kapitolu můžete brát jako speciální kapitolu věnovanou vám všem jako poděkování :)