Isidora McGonagallová || FB FF ❌

20. Nečekaná překvapení

Isidora byla opravdu ráda, že se konečně dozvěděla pravdu. Měla pocit, že k sobě s matkou mají zase o kus blíž a to ji těšilo. Ani jejich jednání nikomu z rodičů nezazlívala. V dnešní době jakékoliv pletky čarodějů s mudly bylo těžké a páry se musely schovávat. Pokud tedy samozřejmě z nějakého důvodu nejednali spolu o něčem pracovním, což se kouzelníkům na vyšší pozici stávala častěji, než jiným.

Chápala, že její rodiče by být spolu ani nemohli a možná že její matka udělala svým způsobem dobře, i když to trhalo ji, otce a i Isidoru na milion kousíčků.

Jen jediné co ji stále bolelo a bolet už navždy bude, bylo to zjištění, že její otec už je mrtvý. Ne že by se s ním chtěla spojit hned, ale doufala, že snad někdy by to mohlo jít. A ne, nelhala o tom matce. Byla ráda, že ji ve svém životě má, ale ta touha poznat i druhého rodiče tam stále byla. Už ho ale nikdy nepozná. To už jak víme, nebylo možné.

,,Díky, Leilo." poděkovala své sově, která jí právě donesla dopis. Převzala si ho a podívala se, kdo jí píše. Na tváři se jí okamžitě objevil zářivý úsměv, když zjistila od koho je a co se v něm píše. Okamžitě to chtěla říct i Mlokovi, podělit se se svou radostí, že její nejlepší kamarádka přijede do Británie.

Po tom, co si onen dopis přečetla, se rozhodla poslat nějakou odpověď, že s návštěvou počítá, když jí Tina Goldsteinová napsala, že se zdrží několik dní a že by spolu mohly někam zajít, když budou obě chvíli pracovat na britském ministertvu.

,,Au!" podívala se naštvaně na maličkou sovičku pálenou, která jí klovla na znamení, že už ji nebaví čekat. ,,Už to bude." řekla následně, složila dopis, přivázala ho na Leilinu nožičku a pak ji pustila letět pryč.

Bylo ráno a ona měla ještě necelou půl hodinu, aby se připravila do práce, i když dnes měla odcházet dřív, neboť si zaopatřila na tento den kratší pracovní dobu. V koupelně se pokusila ze sebe udělat trochu člověka, převlékla se, nasnídala a odcházela z domu pryč. Přesněji řečeno se přemístila, aby se ještě před obědem vrátila do Prasinek a následně do Bradavic za matkou.

I přestože se do Bradavic nemohl dostat jen tak někdo, ona znala způsob, takže úplně v klidu mohla vejít do hradu a zaklepat přímo na matčin kabinet. Minerva jí otevřela, překvapená, že ji tu vidí. Konec konců její překvapení bylo pochopitelné. Isidora přece touto dobou povětšinou pracuje.

,,Ahoj, co tady děláš?" zeptala se jí matka.

,,V práci jsem si zařídila kratší pracovní dobu, tak mě napadlo, že tě navštívím a že třeba zajdeme na jídlo. Teda samozřejmě, jestli máš čas." řekla Isidora a až pak si všimla, že její matka není v kabinetu sama.

,,Ahoj, Albusi, promiňte, že jsem vás vyrušila. Nevěděla jsem, že řešíte něco pracovního, jinak bych počkala." omluvila se okamžitě.

,,To nevadí, já už stejně půjdu do Velké síně na oběd. Rád jsem tě viděl." usmál se čaroděj, protáhl se ve dveřích okolo ní a zmizel. Minerva své dveří pokynula, aby vešla a jakmile se zavřely dveře, spustila: ,,Isidoro, nechci být ta hrozně starostlivá matka, ale teď mi doopravdy řekni pravdu." 

,,Jakou pravdu máš na mysli, mami? Nevím o čem to mluvíš."

,,Já myslím, že víš, Issy. A teď, když už mám pocit, že si jsme mnohem blíž než před tím a vím, že si to taky myslíš, trápí mě, že pořád ještě přede mnou něco tajíš. A já mám proto o tebe starosti. Mám takový pocit už od toho, co ses vrátila z Ameriky, tak mi to řekni, prosím."

,,Nemůžu," řekla nakonec. ,,Ale netrap se tím, o nic nejde." dodala a na chvíli ztichla, než pokračovala. ,,Ono možná nebylo dobrý nápad sem chodit. Raději půjdu zpátky do Prasinek a naobědvám se tam." řekla Isidora rychle, protože se vyhýbala odpovědi. A taky zakrývala to, jak ji matčina otázka vyvádí z míry a nutí ji myslet na věci, které se kdysi staly. Na věci, na které by nejraději zapomněla.