Isidora McGonagallová || FB FF ❌

23. Tina Goldsteinová

Po tom, co Isidoru pozval Theseus k nim domů, raději o tom napsala Tině dřív, než měla čarodějka přijet. Nechtěla pro ni mít takové překvapení, zvlášť když moc dobře věděla, že Tina a Mlok k sobě něco navzájem cítí a ne jen v podobě přátelství, ať už si to sami uvědomují nebo ne. Ale vzhledem k tomu, že v Mlokově kufru zahlédla její fotku, počítala s tím, že aspoň jeden z nich si to uvědomuje.

Právě teď stála na nástupišti King's Cross a čekala až její kamarádka dorazí. Samozřejmě mohla na ni čekat až v Prasinkách, ale říkala si, že tohle nádraží bude lepší. Navíc Tina nikdy vlakem, který jede téměř k Bradavicím nikdy nejela, protože chodila do Stříbranova, takže asi ani nevěděla, kde nástupiště 9 ¾ vůbec je.

Ale těšila se. Moc se těšila. Bude to poprvé, co Tina uvidí její domov, kde se narodila. A taky konečně i ty legendární Bradavice, britskou školu čar a kouzel!

Po necelých dvaceti minutách se to všechno, na co se tak dlouho těšila, vyplnilo. Na nádraží dojela krásná velká černá lokomotiva, která táhla několik modrobílých vagónů. Kdyby nebylo barvy vagónů a typu samotné lokomotivy, vypadalo by to přesně jako Bradavický express. Se skřípěním se lokomotiva zastavila a upustila tolik páry, že Isidora na chvíli hůře viděla před sebe, neboť si stoupla tak špatně, že lokomotiva stála vedle ní.

Jakmile se pára rozpustila, hledala v lidech, kteří vystupovali z vagónů svoji kamarádku. A našla ji. Tina vycházela z nějakého asi třetího vagónu, tak jí Isidora šla naproti.

,,Ahoj!" radostně zavýskala Isidora, když svou kamarádka objímala.

,,Ráda tě vidím." usmála se Tina.

,,Já tebe taky. Chceš vzít kufr?" zeptala se, ale Tina zakroutila hlavou: ,,Ne, děkuji. Raději mě teď veď, kam dál, protože vůbec nemám tušení, kam jít." zasmála se černovláska a Isidora s ní.

,,Tak pojď, opravdu to není daleko." řekla a Tina brzy zjistila, že má naprostou pravdu. Přešly jen na jiné nástupiště, kde se Isidora zastavila před nějakým tlustým zděným sloupem.

,,Musíme tím projít, abychom se dostaly na nástupiště." zasmála se Isidora, když si všimla kamarádčina nechápavého pohledu. Měly to štěstí, že jim zpáteční vlak do Prasinek odjížděl za přesně deset minut, takže měly ještě spoustu času.

,,Neboj se," položila Tině ruku na rameno, když si všimla její nervozity.
,,není to tak těžké. Prostě se jen rozejdeš proti té zdi, ale jestli chceš, zavři oči nebo se rozběhni." poradila jí a na krátko se zamyslela jaké by to asi bylo mít cestu do Bradavic takovou, jakou měli ostatní. Ona narozdíl od ostatních se do hradu dostávala už z Prasinek. Zážitky z první cesty všech jejích přátel už začínaly právě u tohoto sloupu, ať už to samo o sobě znělo docela vtipně, když člověk nevěděl, jak nádraží funguje. Ale byla to pravda. Ona ale nic z toho nezažila, ani moc touhle zdí neprocházela, protože se většinou přemisťovala letaxem, co byl v domě. Jen párkrát tudy chodila a to už jako malá, ještě dřív, než chodila do bradavické školy.

,,Dobře. Jsem konec konců bystrozorka, neměl by to pro mě být problém." řekla, i když těžko říct jestli spíš nahlas sebe sama neutěšovala. Tina se zhluboka nadechla, a pak vyrazila proti zdi a za chvíli se objevila na druhé straně.

,,Tak, vítej na nádraží 9¾!" zvolala zvesela Isidora, když se objevila za ní a společně sledovaly velkou červenou lokomotivu, která už čekala, až bude moci jet. Isidora svou kamarádku pobídla a společně vyrazily k vlaku. V tuto hodinu kupé byly téměř prázdné, takže místo nehledaly těžko.

,,Kdy jsi říkala, že má být ten oběd s Mlokem a Theseusem?" zeptala se Tina při cestě.

,,Za dva dny." odpověděla Isidora. Byla ráda, že to vyšlo právě takhle, protože se Tina alespoň mohla trochu zabydlet, poznat to tu a taky... hned nevidět Mloka, i když Isidora pochybovala o tom, že se na to netěší. Černovláska jen na její odpověď kývla a dál pozorovala ubíhající krajinu z okna.