,,Dobrý den, pane Johnsone." pozdravila Isidora, když se ráno v hale Ministerstva kouzel potkala s kolegou z Odboru dohledu nad kouzelnými předměty.
,,Zdravím, slečno McGonagallová. Jaké jste měla volno?"
,,No znáte to, člověk si ani v den volna moc neodpočine. Ale ne, užila jsem si to. Byla jsem se ve Skotsku." usmála se hnědovláska a pokračovala v cestě.Panu Johnsonovi nelhala. Volby Bhútánu byly už před nějakou tou dobou a zatím Grindelwald o sobě nedával moc vědět, i když to bylo teprve asi tak dva nebo tři měsíce. Ale i tak se Isidora rozhodla, že klidně si může na pár dní vzít dovolenou. A nebylo lepšího načasování, než když její matka jela za svou rodinou právě do Skotska, a tak Isidora jela s ní. Už to byla nějaká doba, co je viděla. Byly tam jen pár dní a zase se vrátily do Londýna. Tím pádem i Isidora do práce.
A tak tu teď byla.
Prošla chodbou až k výtahům a počkala na nějaký. Hned, jakmile přijel, do něj nastoupila, pozdravila čarodějku vedle sebe a nechala se odvést na patro, které potřebovala.
,,Ahoj, Susan." pozdravila blondýnku, když šla ke svému stolu. Susan Bennetová byla drobná blondýnka s hnědýma očima. Pracovala na Odboru pro dohled nad kouzelnými předměty.
Měla ji ráda. Po tom roce, co tu byla, se se Susan spřátelila ze všech nejvíc. V Británii samozřejmě. S Tinou a tentokrát i s ostatními přáteli z Ameriky si psala hodně často i na tu dálku.,,Jak sis užila tu svou dovolenou?"
,,Jsi už druhý člověk, který se mne na to ptá," zasmála se Isidora. ,,Byla jsem s mámou ve Skotsku za rodinou."
,,To zní dobře."
,,To ano. Strýc má velkou farmu se zvířaty. Mě teda nejvíc asi zajímají koně. Vždycky jednoho vezmu ven na vyjížďku. Jako malá mě strýc naučil jezdit na koni a doteď to zbožňuju. " vyprávěla. Susan naštěstí nepatřila k těm, kteří odsuzovali a neměli rádi mudly. Takže se před ní mohla otevřít, aniž by se bála, jestli se na ni její kolegyně bude dívat skrz prsty.
Isidora totiž, stejně jako její matka, tyhle názory o čisté krvy nezastávala už jen proto, že velká část její rodiny byli mudlové. A Susan, i když byla se k takovým kouzelníkům jako Isidora nepočítala, také tyhle názory nesdílela. To byl také důvod, proč si tak rozuměly. Obě nesnášely lidi s těmito názory a štvalo je, když musely poslouchat takové pitomé řeči.
,,To vážně vypadá jako úžasná dovolená."
,,Jistě že ano. Cestování do jiných částí Británie nebo i celého světa je hezké. Zatím jsem se teda skoro nikam nepodívala, i když bych moc chtěla. I v rozsáhlé Americe jsem moc necestovala, přitom by si člověk řekl, kolik jsem měla možností, kam jet. Já ale místo toho skoro pořád pracovala."
,,Nebojte, to určitě napravíš. A kdybys neměla nikoho k sobě, můžeš vzít mě."
,,To ráda slyším, ale je mi přes třicet, takže si nemyslím, že to už vyjde."
,,Nikdy neříkej nikdy, Isi."
Pak už se vrhla na svou práci. Měla před sebou celý den papírování, což byla nuda. V tomhle to měli bystrozorvé o tolik zajímavější, ale na tom už stejně nezáleželo. Když se vrátila zpět do Anglie, musela si najít ptáci a bohužel vzala tu, která jí nakonec nevyhovovala, to je celé. Občas se to tak prostě stane.
Dnes se ale opravdu nudila, tak měla radost, když si mohla na chvíli odpočinout. Jít se najíst a na chvíli na práci nemyslet. To ovšem netušila na co nebo přesněji řečeno koho narazí.
Na koho jiného by u Odboru bystrozorů mohla narazit, než na Theseuse Scamandera. A ne jen jeho.
ČTEŠ
Isidora McGonagallová || FB FF ❌
FanfictionIsidora Olivia McGonagallová, dcera profesorky na Škole čar a kouzel v Bradavicích, Minervy McGonagallové, se právě vrátila z Ameriky a potkává známé tváře svých přátel, tedy jen některých. Ale bohužel se setkává i se svými nepřáteli. Vše totiž není...