Isidora McGonagallová || FB FF ❌

19. Stopy minulosti

Bylo to už několik měsíců, co Isidora McGonagallová žila úplně sama ve svém rodiném domě. Všechno zůstalo tak, jak bylo, když se vrátila. Nic se neměnilo, kromě toho, že už tu každý den nemohla potkat svou mámu.
I prázdný pokoj nechala tak. I když už by mohla brát dům za svůj, neměla ani v plánu nějaké velké přestavby. Proč taky? Byl to dům jejího dětství.

Navíc to bylo už několik měsíců, co se nemusela starat ani o situaci ve světě, neboť Grindelwald zatím stále nejevil známky nějakého plánu znova povstát.

A tak mohla v klidu chodit do práce, scházet se s přáteli a stále chodit za Minervou aspoň do práce. Právě teď byly v domě v Prasinkách. Isidora šla do kuchyně postavit na čaj, a když se vrátila, všimla si alba s fotkami, které měla její máma v klíně.

,,To je to album z té poličky v knihovně? Vůbec si nejsem jistá, jestli jsem se do toho někde dívala." ozvala se, když profesorka vypadala, že vůbec nemá tušení o tom, že v místnosti už opět není sama. Minerva k ní zvedla hlavu a posmutněle se usmála. Byl to nepatrný úsměv, kterého by si možná někdo ani nevšiml a Minerva si možná myslela, že ani její dcera ne. Opak byl ale pravdou. A to Isidoru překvapilo, její výraz. Dívala se snad na něco, co ji nutilo vzpomínat na něco o čem neměla ona sama jako její dcera zdání? 

Isidora moc dobře věděla o jedné věci, kterou jí její matka nikdy neřekla. Věc, o které nikdy nemluvila a čím byla Isidora starší, tím ji zajímalo, kdo je její otec. Ne že by s tím nedokázala žít. Už byla dospělá a nemuselo by jí už na tom vůbec záležet, ale když se teď dívaly na ty fotografie, chtěla to konečně po těch asi třiceti letech vědět, pokud by to bylo vůbec možné.

,,Jednou jsem ti ho ukazovala, ale to už si nemůžeš pamatovat," odpověděla Minerva. ,,I když tam toho není moc, jsou v tom fotky mě od asi mých devíti let až po mých sedmnáct, možná osmnáct, takže chápeš, proč jsem neměla potřebu ti ukazovat. Jsem si jistá, že to nechceš vidět."

,,Blázníš? Vždycky jsem chtěla vidět, jak jsi vypadala za mlada." usmála se Isidora a zeptala se jestli se může podívat.

,,To jsi ty?" zeptala se a ukázala na holčičku na fotce ještě mezi dvěma dívkami.

,,Ano. A tohle je Daisy Clacksonová a Emily Franklinová. Tenkrát jsme spolu trávily celé dny. Ale pak jsem se dostala do Bradavic a všechny přátelství, co jsem doma ve Skotsku měla, včetně těch s Emily a Daisy, se pomalu začaly rozpadat až jsme se rozešli úplně." řekla smutně Minerva.

Na chvíli se zamyslela nad těmi všemi věcmi, co mohla mít, kdyby tolik nemilovala být čarodějkou. Možná že by se s Emily a Daisy stále přátelila a věděla by, jak se teď mají. Tyhle myšlenky ji dováděly k přemýšlení i o ostatních lidech, které jako mladá poznala, ale se kterými se musela rozloučit. Mezi ty stále bohužel patřil i Dougal McGregor.

,,Jsem ráda, že tě nic podobného nepotkalo." dodala vzápětí.

,,Jakmile ses jednou rozhodla žít mezi kouzelníky, ani jsem neměla moc šanci, aby se mi stalo něco podobného, i když jsem u babičky s dědou taky trávila čas. Jsem ráda, že jsi mi dovolila vyrůstat takhle."

,,To moc ráda slyším, Doreen."

,,A kdo je tohle? Pamatuju si ho z několika fotek, ale nikdy jsi mi neřekla, kdo to je. Jenom tvůj dávný známý." ukázala Isidora na velice pohledného mladíka. Nepatrně se podívala na matku a znova viděla ten pohled plný bolesti, který viděla před několika minutami, když přišla do obývacího pokoje a její matka si zrovna prohlížela fotoalbum.

,,Už hodně dlouho se tě chci na něco zeptat," začala najednou hnědovláska, když Minerva přemýšlela, co by měla říct, protože tušila, kam tenhle rozhovor spěje. A to ještě nevěděla, že když Isidora řekla dlouho, myslela asi od jejích patnácti let.