Naděje na lásku ☑

𝐄𝐩𝐢𝐥𝐨𝐠

𝐆𝐫𝐚𝐜𝐞

,,Vypadněte odtud. Já s vámi nechci mluvit. A zapomeňte na to, že bych vám někdy ukázala vaše vnoučata!" Zavrčela jsem na své rodiče, od dveří odstrčila Mattea a zabouchla dveře přímo před jejich ksichty. ,,Chtěli nás otravovat mojí pitomý rodiče, nerodiče." Zasmála jsem se a zas si sedla Jorgemu na klín, Matteo se vrátil zpět k Izy a usmál se na ní.

Jorge položil ruce na můj pas a usmál se. ,,Tak ti by zasloužili dát do držky. A nejenom to. Klidně bych jim prostřelil hlavami kulky." Nevinně se na mě uculil. ,,Ale ty můj vrahounku." Ušklíbla jsem se a políbila ho na rty. Kai se ozval jako první a to tím že udělal na nás dva znechucený zvuk, který znamenal že bude zvracet. Tak jsem mu ukázala prostředníček a ignorovala ho.

**********
O pár let později

,,Pochlub se mamince." Přišel za mnou Jorge i s naším synem, který se tvářil nevinně. Dost mi tím připomínal Jorgeho, který se takhle taky už dost často tvářil. ,,Něco provedl?" Vyděsila jsem se a podívala se na oba moje kluky.

Jorge se zasmál a zavrtěl hlavou, přesto se jen na mě ušklíbl. ,,Náš hoch se tady zamiloval do jedné jisté slečny." Leon do Jorgeho malinko strčil a nadmul naštvaně tváře. Jo tak tohle má kluk po mě. Zasmála jsem se. ,,Broučku to není nic špatného." Leon ke mě přišel a objal mě. To se jen tak nevidí.

,,Zamiloval se do Matteovi dcery Nancy." Leon se při zmínění jména oné dívky začal červenat. Jde vidět že se v našem synovi fakt umí vyznat a zajímá se o něj. ,,Radši bych o tomhle mluvil s mamkou než s tebou táto." Zazubil se Leon na svého tátu. Pak mě chytl za ruku a táhl rychle do svého pokoje.

Sedla jsem si na postel a čekala co mi můj syn řekne. ,,Když Nancy ona je... Ty její hnědé vlasy, světle hnědé oči, které mě úplně okouzlili." Při svých slovech se zasnil a vypadalo to, že si ji tady představuje. Tak je mu taky sedmnáct, už skoro osmnáct.

,,Broučku, teda.. Leone." Zasmála jsem se a než jsem mohla pokračovat, tak mě Leon přerušil s jeho milým úsměvem. ,,Mami pro tebe vždycky budu tvůj brouček." Hned po svých slovech mě objal. ,,Dobře broučku. Tak tohle je normální. Já se taky do tvého táty zamilovala hned. U nás stačil jeden pohled do očí a už to mezi námi v ten den jiskřilo. Taky jsem ho poznala díky tetě Bee a strejdovi Ryanovi. Hlavně strejda Ryan ho dovedl na diskotéku. Tam přeskočila jiskra a o pár let později jsi byl u mě v bříšku. A vždyť víš že za pár měsíců po svatbě se narodili Amy se Stephanie." Leon se usmál a znovu mě objal. Je fakt úžasné mít všechny tři děti hodné.

Do Leonova pokoje vtrhla Amy, která byla jen o dva roky mladší než její brácha. Byla úplně jiná než Stephanie. Chtěla být jako Jorge, ano jako její otec. Chce být mafiánkou. A rovnou i Boss. Když to jednoho večera řekla Jorgemu, myslela jsem že mě odveze sanitka, nebo že si zavolám do blázince.

,,Ukradla jsem Brianovi další kšeft!" Zazubila se na nás. Leon se podíval na mě. ,,Jsi si jistá že to není adoptované?" Zasmál se a Amy ho jenom probodla pohledem. ,,Brácho jsi si ty jistý že ty nejsi adoptovaný? Protože má fakt pitomý kecy mami." Zazubila se na mě. Amy byla celá po mě akorát Stephanie se podobala na mě a Jorgeho naráz. Leon byl zase celý Jorge. ,,Ticho vy dva. A jestli začne ještě Steph, tak vás praštím všechny tři!" Zasmála jsem se a obě moje děti objala.

Život nám píše spousty příběhů, spousty cest a nástrah. Cestu, život jak budeme žít si zvolíme my samy. Já si vybrala život s Jorgem, přestože byl a je, mafián. Jako malá jsem si přála lásku na celý život. Ne jako to měli moji rodiče.

Ale jako rodiče Jorgeho, ti se milují a prokazují si svou lásku i přesto je Jorgeho otec mafián. To se mi na tom všem líbí. Pokud někoho skutečně moc milujete, uděláte pro něj cokoliv na světě, co mu na očích vidíte. Neříkám že to bude bez jakýchkoliv překážek, jak vidíte s Jorgem jsme si taky museli projít nejenom dobrými, ale i těmi špatnými cestami.

Když jsme si tím vším prošli, došlo mi že tohle je láska na celý život, že Jorge bude schopný o mé srdce bojovat ať se děje cokoliv. Chci pro naše děti to nejlepší, vychováváme je stále s láskou a tu si dokazujeme i před nimi i před naší partou kamarádů, mají to stejně jako my.

My všichni si tady píšeme své vlastní příběhy. I přes to že ne všechno my ovlivníme. A tohle byl ten náš. Ne jen můj, nebo Jorgeho, ale náš.

Každý z nás tady, má právo na to aby našel tu svou spřízněnou duši. Je úplně jedno jakkoliv ten člověk vypadá, záleží na tom jaké srdce má.

Jestli je třeba tlustý, hubený, jaké má asi vlasy, nebo další nedostatky na svém těle.

Tady o tohle nejde. Tady jde o to, když se tomu člověku líbíte, tak na něm nechcete změnit nic. Milujete ho takového, jaký je.

**********************************
Někdo čekal víc než 30, někdo zase méně, ale je to tady. Knížka má 36. Kapitol (s prologem a i epilogem) a já se musím přiznat že jsem tohle chtěla dopsat už 21.8. jelikož 21.2. jsem knížku začala psát.

Ale bohužel se mi to nepodařilo a tak knížka je o jeden den a krásných šest měsíců dopsaná. A musím říct, že jsem nadšená, ale zároveň i taky smutná že knížka končí. Poslední slova jsem už psala skoro s pláčem, jelikož mi došlo že tohle je snad nejdelší doba co jsem kdy nějakou tu knížku psala. ❤️

Doufám že se mi zde zase rozepíšete a já si tak budu moct přečíst vaše názory na celou knihu a že se vám knížka líbila!!! ❤️

Tessie