Naděje na lásku ☑

Kapitola dvanáctá

Před týdnem jsem se naposledy viděl s Gracie a dnes se znovu sejdeme. I když vím, jak je to pro Grace a to maličké nebezpečné, musel jsem ji vidět a říci, co mám v plánu. Věděl jsem, že se to ani jednomu nebude líbit, ale pokud tak bude moje milovaná Gracie v bezpeční...

Jsem ochotný na to přistoupit. Když mi to ale Tobias poprvé navrhl, odmítal jsem souhlasit. Po mé delší úvaze jsem přišel na to, že bezpečí Grace a dítěte je přednější.

Teď čekám na smluveném místě. Doufám, že se nevyskytly problémy a Tobias Gracie přiveze. Tolik jsem ji toužil mít zase u sebe. Chybí mi a moc. Byl jsem nervózní. Každou chvílí se mohlo něco podělat a všechny nás to mohlo něco stát. Byl jsem tolik zabraný do svých myšlenek, že jsem si nevšiml přijíždějícího auta.

Jakmile zastavilo, otevřely se dveře a z auta vystoupí Gracie a Tobias. Konečně jsem ji zase mohl vidět. Doběhla ke mně a okamžitě mi padla do náruče. Pevně jsem ji objal a nehodlal ji pustit, aspoň v tuto chvíli. Podíval jsem se na Tobiase a neslyšně jsem mu naznačil slovo děkuji. Kývl a vzdálil se od nás.

,,Tak moc ráda tě vidím." Řekla Grace a zvedla ke mně pohled. Podíval jsem se do těch jejích krásných očí a políbil ji. Gracie se po chvíli ode mě odtáhla. Podívala se na mě a poznala, že se chystám něco říct a nebude to příjemné. ,,Co se děje?" Čekala na mou odpověď.

,,Gracie... Musím ti něco říct.. Ale nebude se ti to vůbec líbit." Mlčela a čekala, co bude ještě dál následovat. ,,Grace... To, co teď budeš muset udělat... Chci, aby jsi věděla, že mi záleží na tvém bezpečí. Ty a to malé jste pro mě moc důležité." Bál jsem se jí to říct, bál jsem se její reakce. ,,Lásko?" Díval jsem se Gracie do očí a viděl v nich starost.

,,Jorge.. Nemusíš se bát říct mi cokoliv." Hned na to mi položila ruku na tvář. Nádech, výdech. Musím jí to říct. Teď nebo nikdy. ,,Pro vaše bezpečí se budeš muset vyspat s Davidem." Cítil jsem, jak Grace ztuhla.

Koukala na mě s vykulenýma očima a pohled mela plný zděšení. ,,Cože?!" Začala na mě hned ječet, ale chápal jsem ji.

,,Grace, vyslech-" Snažil jsem se jí to nějak v klidu vysvětlit. ,,Ty jsi se zbláznil! To nepřipadá v úvahu! Běž pryč, nech mě na pokoji." Byla neskutečně naštvaná, takovou jsem ji ještě nezažil. Otočila se a šla pryč.

**********************************
Za tohle mě někteří z vás možná budou chtít asi zabít, ale ještě než to uděláte, už jsem říkala že knížka skončí HAPPYENDEM. Tak se prosím vás uklidněte, jestli jste naštvaný. Plně vás chápu!!

Chtěla jsem aby knížka měla menší drama, tak se vymyslelo tohle. 🤔 Ale nebojte se. Skončí to dobře. ❤️ Jen ještě říkám, tohle ještě není tak úplně všechno. Ale fakt to skončí dobře, to mi prosím věřte. Když to píšu, tak to musím taky vědět, ne? 🤣

Krásný den zlatíčka. ❤️