Dva kvítky růže

6.

Stál ve dveřích a tiše zíral na mou nohu. Až na malý problém. Žádná noha tam nebyla. ,,Co je to?" zašeptal dívaje se mi do očí. Nahlas jsem polkla a nepřerušovala oční kontakt, v očích jasný strach z blízké budoucnosti. ,,Ehm, pro...té...za?" Rozkouskovala jsem jednoslovnou odpověď a bolestně zavřela oči čekajíc, kdy plný znechucení odejde. Když jsem neslyšela žádné kroky, pomalu jsem otevřela oči. Stál tam s výrazem, který jsem nedokázala popsat. Stále udržujíc oční kontakt pomalu vykročil směrem ke mně. Obešel postel a sedl si na volné místo přímo u mých nohou. Zvedl ruku a konečky prstů se dotknul kovové tyče, která byla na jednom konci připevněná ke zbytku mé holeně, který činilo slabých deset centimetrů, a na druhém konci bylo umělé chodidlo v přirozené barvě. Bezbranně jsem sledovala pohyb jeho ruky, která se z kovové tyče přesunula na chodidlo a zase zpět až ke gumovému návleku a pásce, jež držely protézu na noze. Ve chvíli, kdy se dotkl mé kůže se jeho ruka zastavila, podíval se mi do očí a zvědavě naklonil hlavu. Čekala jsem a doufala, že promluví. Nechtěla jsem být ta, která prolomí ticho. Nevěděla jsem jak, nevěděla jsem čím. Uběhly asi tři minuty. Tři minuty, kdy jsem si přehrávala chvíle s ním. Rozuměli by si. Po stále ještě vlhké tváři mi stekla další slza. ,,Pocem," řekl a přivinul si mě k sobě. Zabořila jsem obličej do jeho krku a nechala ze sebe v podobě slz vytéct všechnu tu bolest za poslední roky. Když se proudy slané vody trochu zmírnily, vyčerpaně jsem zavřela oči. Konejšivé hlazení po zádech mě uspávalo. Po dvou letech, ne-li po dvanácti, jsem měla pocit, že je tu někdo pro mě, se mnou. Že kdykoliv budu potřebovat, je tu pro mě teplá náruč. S tím pocitem jsem po dlouhé době usínala zase s klidem. 

***

Vzbudila jsem se zabalená v peřině objímajíc polštář. Při vzpomínce na ráno jsem vykulila oči a prudce vstala z postele tak, že jsem to málem neustála. Jakmile jsem se ujistila, že stojím pevně na nohou, jsem se vydala do kuchyně spojené s obývákem. Když jsem otevřela dveře ložnice, Dominik ležící na gauči zvedl pohled od mobilu a usmál se na mě. Složila jsem si ruce na břiše a sklopila pohled. ,,Dobrý ráno," uchechtl se, ale nijak špatně. Protřela jsem si obličej, neurčitě u toho zamručela a dlaně raději nechala na tváři. ,,Byl jsi tu celou tu dobu?" zamumlala jsem a divila se, když mi odpověděl, což značilo, že mi rozuměl. ,,Jo, i jsem si půjčil ňákou tvojí knihu, ale nebavilo mě to." Ukázal na konferenční stolek před gaučem, na kterém ležela jedna z mých nejoblíbenějších knih. ,,A co čekáš, když přečteš sotva jednu stránku prologu?" položila jsem mu řečnickou otázku a vzala knihu do rukou s účelem ji vrátit do knihovny vedle stolu, nad kterém visela televize. Přejela jsem palcem po nápisu upálené. Byl to celkem paradox, že jsem byla spíš v pozici Jackie - vrátila jsem se do rodné země, kde jsem v mládí přišla o nejbližšího člověka, ale vlastně jsem se cítila spíš jako Jacob - po letech jsem přijela za někým, kdo při mně vždy stál, i když to kolikrát nedával najevo, aby mě vytáhl ze dna. ,,Je dobrá?" ,,Nejlepší," odpověděla jsem s jemným úsměvem v hlase. ,,Máš hlad? Objednával jsem si čínu a nevěděl, kdy se vzbudíš, tak jsem ti vzal taky. Akorát se to asi bude muset ohřát." ,,Nedam si, ale díky." Stála jsem pořád čelem ke knihovně, zády k němu. Bála jsem se mu podívat do očí. Odkrytá protéza mi přinášela ještě větší pocit odhalení, než kdybych před ním stála nahá.  Pomalu jsem se otočila a zvedla hlavu, ale sotva jsem se mu podívala do očí, pohled jsem opět odvrátila. ,,Jestli čekáš, až odejdu, tak to se nedočkáš. Ještě bys mi odjela někam do prdele a už bych tě nikdy neviděl," řekl s lehkým smíchem. Jeho pozitivní nálada mi také přiháněla úsměv na tvář. Možná že jsem i já měla nějakou šanci na aspoň trochu dobrý život. Ale všechno dobré pronásleduje temný stín.

***

Táááákže

doufam, že se vám to líbí, protože jsem do toho dala celkem dost úsilí a stejnak s tim nejsem spokojená...

Každopádně začíná se nám to tak nějak rozjasňovat, takže by to chtělo co nejdřív nějakej zvrat...

Každopádně č.2 - chystam opět novej příběh, takže se můžete těšit na další hovno...

Good luck in this fucking shit called life, FuckingDeadRose