Dva kvítky růže

5.

Uběhly asi dva týdny od doby, kdy jsme se s Dominikem viděli naposled. Nenapsala jsem mu, ani jsem nejela na mýtinu, on se neobjevil u mých dveří. Pořád jsem byla ubytovaná na tom samém hotelu a z pokoje vylezla jen když jsem se vydala projíždět nepovolenou rychlostí starou dálnici. Jak na tom byl on, to jsem nevěděla. Ale když jsem si ve středu chtěla udělat snídani, nebylo z čeho. 

Procházela jsem mezi regály a házela do košíku všechno možné, i když jsem věděla, že to nakonec skončí zkažené v koši. V uších jsem měla sluchátka a poslouchala Bude líp od Milion+. Zas tak jistá bych si tím textem nebyla, ale stejně jsem alespoň na těch pár minut měla pocit, že třeba jednou... Potom, co písnička přestala hrát a zároveň ještě Calin nezačal zpívat první slova Podvodu, jsem za sebou uslyšela hlas. ,,Rose?" Zasekla jsem se v pohybu a vyděšeně zírala před sebe. Pomalu jsem se otočila a vyndala si sluchátka z uší, což způsobilo, že větu teď je mi to líto díky maximální hlasitosti slyšelo dalších asi patnáct lidí v uličce. Mé oči plné čirého strachu se setkaly s těmi jeho, s očima, ze kterých jsem nedokázala nic vyčíst. ,,Proč jsi mi nenapsala?" zeptal se v klidu, v jeho tónu šla slyšet vlídnost. Ale já, stále stejně vyděšená, ne-li víc, jsem upustila nákupní košík z ruky na zem a rozběhla se co nejrychleji pryč z obchodu. Za sebou jsem slyšela křik přezdívky, kterou jsem kdysi milovala. Kdysi. Teď bych na to všechno nejradši zapomněla.
Rose. Růže. Přesně to ty jsi. Někdo na  první pohled vidí krásné křehké okvětní lístky, pak až si všimne ostrých trnů. Někdo si okamžitě všimne trnů a až když přijde blíž, vidí křehké okvětní lístky. Můžeš růst do jakýchkoli výšin, ale stejně jsi vždycky pevně přikovaná k zemi hlubokými kořeny. Když tě někdo utrhne a vezme k sobě, do zajetí, odepře ti svobodu, může se o tebe starat jak moc chce, může tě položit na to nejslunnější místo, může ti každé dvě minuty měnit ten litr vody, ale stejně mu zvadneš.
Ta slova mi hrála hlavou celou cestu zpět na hotel. Jela jsem s okny otevřenými na malou škvíru, protože jsem nutně potřebovala přísun čerstvého vzduchu. Ačkoliv venku by se dala nosit lyžařská bunda, mně bylo vedro v mikině a tričku. Pot mi stékal po obličeji a míchal se se slanými slzami nepřetržitě se řinoucích z mých očí v Niagarských vodopádech. Mastné, týden nemyté vlasy mi padaly do výhledu a lepily se na mokré tváře. Volant jsem svírala křečovitě, ruce mě z toho bolely, ale nebyla jsem schopná povolit. Na parkovišti jsem vyběhla z auta a za běhu si nasadila kapuci a sluneční brýle, které jsem stále vozila v autě asi patery. Vběhla jsem do pokoje, práskla dveřmi, v rychlosti je zamknula a opřela se o ně snažíc se uklidnit hlubokým dýcháním. Po chvíli mě zradily nohy a já se po dřevěné desce dělící mě od okolního světa svezla na zem. Složila jsem si obličej do dlaní, ty si opřela o pokrčená kolena. Mé hysterické vzlyky se nesly pokojem, když jsem za sebou uslyšela klepání a Dominikův hlas. Nechápal co se děje, chvíli vyhrožoval, že dveře vykopne, chvíli se mi snažil hrát na city. S vědomím, že to po chvíli vzdá, jsem se už trochu klidnější zvedla a bez výrazu se vydala do své ložnice. Tam jsem se převlékla do černých volných kraťasů po kolena a šedé mikiny, Matějovo oblíbené. Sedla jsem si do tureckého sedu a snažíc se ignorovat neustálé volání skrz dveře jsem nepřítomně zírala do zdi. Nemusela uběhnout ani minuta, když se z chodby ozvala rána. Trhla jsem sebou, prudce otočila hlavu a odskočila na kraj postele. Dveře pokoje se otevřely a v nich stál potetovaný obr s odbarvenými vlasy.  Jeho pohled okamžitě spadl k mé pravé noze, na kterou zůstal zírat.

***

Vzhlédla jsem k nebi, tak, jak jsem mu to tenkrát slíbila. Ale nejspíš bylo moc brzy. Povolila jsem totiž stisk rukou. A to bylo ono. Přední kolo se ve vzduchu stočilo na levou stranu a já spadla na písčitou trať, motorka se mi zřítila na hrudník a odepřela mi přísun vzduchu. Svět okolo se nejdřív začal mlžit a hned potom tmavnout. Poslední, co jsem před upadnutím do bezvědomí cítila, byla neskutečná bolest v pravé noze.