Dva kvítky růže

10.

Od rána jsem byla v garáži a hrabala se v motorce, protože už nějakou dobu omítala spolupracovat. Dominik tam byl celou dobu se mnou, že mě prý chce vidět dělat to, co umím nejlíp. Zrovna sice upíral svůj pohled na obrazovku telefonu, ale jinak se skoro celý den zajímal a když jsem mu něco vysvětlovala, pozorně poslouchal a ani jednou si nestěžoval. 

,,Rose?" Zvedl pohled od mobilu a oslovil mě přezdívkou, o které ani nevěděl, že to není mé jméno. Lhala jsem mu, protože jsem se bála reakce na pravdu, ostatně stejně jako vždycky všem. ,,Hm?" Zamručela jsem od motorky a pořád se hrabala v motoru snažící se zjistit, co je špatně. ,,Víš jak jsem ti říkal o Jakubovi, jak je skoro můj brácha?" Promluvil zase, načež jsem zamrzla v pohybu. I když jsem se hned zase probrala z menšího transu, srdce mi bilo jako o závod. ,,Ehm, jo, proč?" zeptala jsem se a jen doufala, že nás nebude chtít seznámit. Marně. ,,Co bys řekla na to, že bys jela večer do studia se mnou? Bude tam jen on, nikdo jinej," pronesl tak nadšeně, že jsem ho nedokázala odmítnout. Jen tak někdo mi tak rychle k srdci nepřirostl, což mě děsí ještě o něco víc. Tohle nemůže dopadnout dobře. Chvíli jsem byla zticha a nechala svojí hlavu volně pracovat. Spolkla jsem knedlík v krku a odhodlala se mu odpovědět. ,,Ok." Původně jsem sice chtěla odpovědět jinak a možná i rozsáhleji, ale dokázala jsem ze sebe dostat jen tohle. Okolo mě se obtočily dvě velké potetované paže, které mě stáhly do obětí. ,,Děkuju," zamumlal mi šťastně do staré mikiny a políbil mě na rameno. Už mi zbývalo jen doufat.

***

Už jsme stáli před budovou, ve které se nacházelo jak studio Milion+, tak i člověk, u kterého poprvé v posledních dvou měsících nejsem jistá, jakou reakci bych si přála vidět. Pomalu jsem vystoupila z auta a ještě pomaleji se vydala po boku Domikina ke vchodu. Ten když si všiml, že se k seznámením s jeho parťákem moc nemám, otočil se ke mně a přinutil mě podívat se mu do očí. ,,Jestli tam nechceš, odvezu tě na hotel. Můžeme to udělat jindy." ,,Nějak to zvládnu." Usmála jsem se na něj, abych mu dokázala, že jsem připravená ho poznat. Nebyla jsem, ale co na tom záleželo? Dominik odemknul hlavní dveře a nechal mě vejít první. Nastoupili jsme do výtahu a Dominik stiskl tlačítko s nejvyšším číslem, tedy devět. Vyjeli jsme to příslušného patra, vystoupili z výtahu a ocitli se přede dveřmi, za kterými se nacházel. Vešli jsme do tichého bytu. Marně jsem doufala, že tam nebude. Rozhlédla jsem se po prázdném prostoru, ale věděla jsem, že nejsme sami. Cítila jsem to. Dominik mi nabídl něco k pití, já odmítla. Nervozita mě svírala tak moc, že jsem cítila důvěrně známý tlak v hrudi. Zrovna jsem objímala Dominika okolo krku zatímco on se opíral zády o kuchyňskou linku, když jsem za sebou uslyšela otevření dveří. Odtáhla jsem se od kluka, kterého jsem ještě pořád nebyla schopná nazvat svým přítelem a otočila se k osobě za mými zády. Přede mnou stál potetovaný kluk s dredy, vysoký, ale ne vyšší než Dominik. Na pozdrav se obejmuli a pak se oba pohledy stačily ke mně. ,,Jakube, to je Rose, moje holka. Rose, to je Jakub, můj brácha." Ovinul paži okolo mého pasu a představil nás. Přistoupila jsem k Jakubovi a ze slušnosti mu podala ruku. Neusmívala jsem se, měla jsem úplně stejně kamenný pohled jako on. Ostřihla jsem se od emocí, abych mu na místě nepadla okolo krku a nerozbrečela se mu na rameni. Odstřihla jsem se od nich tak moc, že se mi natáhlá ruka netřásla, tlak v hrudi jakoby tam nikdy nebyl. Snažila jsem se s tím bojovat, snažila jsem se usmát a působit mile. Ale bylo to jakobych šla proti skupině Husitů, ale sama bych měla jen holé ruce. ,,Ahoj," vyslovila jsem mile. Usmívala jsem se u toho. Protože ve chvíli, kdy jsem se mu podívala do očí, všechno okolo zmizelo. Byli jsem to jen my dva. Tak jako vždy. Jakub, Cross a... a on. To mě přivedlo zpět do reality. ,,Čau." Přijal mou ruku a oplatil mi pozdrav se stejným úsměvem. S úsměvem, který na jeho tváři scházel dost dlouho na to, abych věděla, že ví. Ví, a hraje to se mnou. Do prdele.

***

Chci se omluvit za časovou mezeru (sama nevim jak dlouhou a radši to vědět ani nechci). V poslední době je toho moc, co mě vysiluje a málo toho, co mě dobíjí. Taky jsem začala o doat víc psát texty, takže to ze sebe vypouštim jinou cestou. Teď ale opět a velmi překvapivě nemůžu spát, takže tady něco máte.

Btw kdo jste ještě neslyšeli GOLDEN HILL, nabihejte si to kurva poslechnout. Každej track banger jak zmrd, miluju to tak, jak jsem dlouho žádný(celý) album nemilovala. Sice je venku jen něco přes 2 hodiny, ale dopici.
,,Já jsem západ ty píčo."
Good luck in this fucking shit called life, FuckingDeadRose.