Dva kvítky růže

4.

Dominik

,,Ehm... a-hoj," zasekla se zmateně uprostřed slova. ,,Ehm... co tady děláš?" ,,No jako jel jsem si tak kolem a najednou vidim tvý auto, tak jsem se na recepci zeptal, kde je jeho majitelka ubytovaná a tak jsem tady. Kouknem na něco?" Vytáhl jsem flašku ginu do výšky obličeje a praštěně se zazubil. ,,Jo, ehm... vydrž chvíli, převlíknu se," řekla a zabouchla mi dveře před nosem. Po asi pěti minutách zase otevřela a tentokrát víc, než aby jí byla vidět jen hlava. Ustoupila ode dveří a to jsem vzal jako pokyn ke vstupu. U jejích černých kanad jsem nechal svoje tenisky a vydal se za ní do kuchyně spojené s obývákem. Ze skříňky nad linkou vyndala dvě skleničky a z lednice dvoulitrovou flašku koly. Natáhla ke mně ruku, tak jsem jí podal skleněnou flašku plnou průhledné tekutiny. Do jedné skleničky nalila gin, do druhé kolu a obě mi podala, sama vzala flašky a položila je na konferenční stolek před gaučem. ,,Ty nebudeš pít?" zeptal jsem se nechápavě. ,,Nepiju. Na co kouknem?" řekla jednoduše. ,,Proč?" Zajímal jsem se. ,,Protože nechci. Na co chceš teda kouknout?" Povzdychla si a unaveně se na mě podívala. ,,Něco pusť. A když nebudeš pít ty, nebudu pít ani já." ,,Jseš jak malý dítě." Zavrtěla hlavou. Otevřela na televizi Netflix a hodila po mně ovladač. ,,Něco najdi, já jdu pro jídlo. A žádný horory." Poslední větu na mě volala už od linky. ,,Proč ne? Bojíš se?" Uchechtl jsem se. ,,Jo," řekla kamenným tónem. ,,Hej." Zvedl jsem se a vydal se k ní. ,,Co?" ,,Co se děje?" ,,Nic nenormálního." Vzala misku s brambůrkami a šla zpět na gauč. Tam si lehla a zapla Rychle a Zběsile 7. ,,Na to, že nekoukáš na horory, máš dobrej vkus." Nereagovala. Sedl jsem si vedle ní a chvíli jsme jen v tichu sledovali film. Pak jsem ale ucítil její hlavu na svém rameni a když jsem se na ni otočil, spala. Nechal jsem ji tak, jak byla a když skončil film, odnesl ji do postele. Když jsem se vracel do obýváku pro svoje věci, zakopl jsem o berle, které se válely na zemi. V tu chvíli mi došlo, že když mě nechala na chodbě, aby se převlékla, slyšel jsem přes dveře klapot něčeho plastového o plovoucí podlahu. Ale teď normálně chodila. Podíval jsem se na ni. Kdo jsi, Rose?

Alexandra

Probudila jsem se u sebe v posteli, v bytě bylo ticho. Celý jsem ho prošla, ale Dominik nikde. Sedla jsem si na gauč a prázdně se podívala do zdi. Periferně jsem na stole zahlédla papír.

U filmu jsi usnula, tak jsem tě odnesl do postele a nechal spát. Napiš mi na ig až se probudíš. Předpokládam, že to víš, ale tak pro jistotu - jsem goldcigo, kočko.

Dominik

Byl v pokoji. Viděl moje berle. Začala jsem panikařit. Co když si to uvědomil. Nebylo to zas tak těžké. Jezdila jsem motocross. Nejsem místní, ale mám zde příbuzného, za kterým jsem přijela, protože se před nějakou dobou něco pokazilo a teď nemůžu jezdit. Určitě mu do došlo. Muselo. Prudce jsem vstala a zajela si rukama do už trochu delších blond vlasů a zatahala za konečky, na kterých už byla jasně hnědá barva. Okamžitě jsem se šla převléknout do roztrhaných černých džínů a síťovaného trika s rukávy, přes které jsem přetáhla Nirvana triko. Popadla jsem mobil, peněženku a klíče a v malé hotelové chodbičce si obula svoje kanady. Vyběhla jsem z pokoje a následně z hotelu, na chvíli jsem se zase cítila jako ta stará Corss, jako ta stará Lexi, která i přes to všechno dokázala být upřímně šťastná. Ale to už nejsem já. Tahle holka je pryč, zemřela na mistrovství světa dva roky zpátky a já jsem jen její stín, který chodil celé ty roky za ní a uchovával v sobě všechnu tu bolest, kterou si prošla. Její minulost. 

Nasedla jsem do auta a vyjela směrem ke kadeřnictví, které se mi už několikrát osvědčilo. Moje kadeřnice už se ani neptala, rovnou mi začala vlasy stříhat do teď už obvyklého delšího mikáda, které mi sahalo asi tři centimetry nad ramena, a následně mi začala celou hlavu opět barvit na blond. U toho mi celou dobu povídala o jejích dětech a manželovi, přesně tak, jak to dělávala vždycky. A já jí jako vždycky pozorně poslouchala. Byla to moje jediná kamarádka, jestli se to tak dá nazvat. Po té nehodě jsem se od všech odstřihla a odjela z Anglie zpět do Čech a před přibližně týdnem, po tom, co mě vyhodili z podnájmu, jsem přijela sem, do Pardubic, za tím jedním člověkem, který mě ale nepoznal. A ona, i když o mně prakticky nic neví, je tady pro mě a chová se ke mně jako k dlouholeté kamarádce. Za dobře odvedenou práci jsem zaplatila a odjela z parkoviště, ale na hotel se mi nechtělo. Zvažovala bych své možnosti, ale vzhledem k tomu, že byly jen dvě, a to jet na hotel nebo na mýtinu, kde bych ale mohla potkat Dominika, vlastně nebylo co. 

Tak jsem skončila tam, na staré, dávno nepoužívané dálnici a za doprovodu řevu motoru jsem ji projížděla dvoustovkou sem a tam.