Na viděnou, dívko v ručníku

1. - CASSIE

 „Neházej sebou," okřiknu svou spolubydlící, když už se potřetí za sebou ošije v hlubokém křesle.

„Ale no tak, Cassie," zabručí otráveně. „Už tu sedím dvě hodiny. Všechno mě svědí a jestli brzo nepohnu rukou, už s ní nebudu moct pohnout nikdy."

Odvrátím pohled od bílého plátna a pohlédnu do jejího naštvaného obličeje. „Vždyť to ty jsi přece chtěla portrét," připomenu jí.

„Ale to jsem netušila, že tu budu sedět v jedný poloze už dvě hodiny."

„Já jsem ti říkala, že to je práce na několik hodin," namítnu. Přejedu tužkou po plátně, abych zdůraznila její oči. Byla to už poslední část jejího portrétu, se kterou jsem nebyla hotová.

„Dej mi ještě pět minut," požádám ji a ona sice zabručí, ale zaujme zpátky správnou pozici.

Nakonec mi zabere patnáct minut nakreslit její oči tak, aby vypadaly realisticky. Odsunu se na pojízdné židli o metr dozadu, abych si portrét prohlédla, a neubráním se úsměvu.

„Tak co?" zeptá se mě Tessa nedočkavě.

„Hotovo," šeptnu. Ona v ten moment vyskočí z křesla a dvěma kroky se přesune ke mně.

„Páni," vydechne uchváceně.

Vzhlédnu od obrazu k ní. „Líbí se ti to?"

„Je to dokonalý... fakt naprosto úchvatný, Cass."

Z jejího hlasu poznám, že to myslí upřímně. Pevně mě obejme, čímž mě zvedne ze židle. Na mě v ten moment padne vyčerpání z toho, jak jsem dvě a půl hodiny vkuse seděla v předklonu nad plátnem s tužkou v ruce. Rozhodně to ale stálo za to.

„Hned ho pověsím," řekne nadšeně a sundá plátno ze stojanu. Několika kroky dojde ke zdi nad pohovkou, kde už jsme před pár dny vyvrtaly díru na hřebík, na který obraz přijde. Krásně se vyjímá vedle těch, co už na zdi visí.

„Jsi fakt talentovaná, Cassie."

„Děkuju," uculím se. Rozpustím si svoje tmavé vlasy z drdolu, gumičku si navléknu na zápěstí a zamířím do koupelny, abych si umyla ruce. Poté stojan uklidím do svého pokoje a svalím se zpátky na pohovku vedle Tessy, která zasněně hledí na zeď.

„Neměla už by ses jít chystat?"

Shlédne pohledem k hodinkám a zavrtí hlavou. „Scott mě vyzvedne až za hodinu, mám dost času."

Scott je Tessin nejlepší kamarád. Je to moc fajn kluk, i když na můj vkus až moc zažranej do hokeje, který hraje za náš univerzitní tým.

„Fakt nechceš jít s náma?" zeptá se mě dneska už snad posté a já posté zavrtím hlavou.

„Víš, že na tyhle akce nejsem."

„To sice vím, ale neuškodilo by ti sem tam vyjít z komfortní zóny."

Odfrknu si, ale v hloubi duše vím, že má pravdu. Už druhým rokem chodím na vysokou tady v Torontu, ale ještě ani jednou jsem se neodhodlala vyjít ze svojí ulity. Jsem radši zalezlá doma, abych si v klidu četla nebo kreslila. Mám úzký okruh přátel, který nemám potřebu rozšiřovat. A už vůbec ne o nadutý hokejisty, kterým záleží jen na hokeji a svým penisu, který strkají do každý druhý holky.

„Třeba příště," řeknu nakonec a Tessa protočí očima, jelikož ví, že příště nenastane. A tak radši vstane a zmizí v koupelně, aby si dala sprchu a nachystala se na večírek.

Já se přesunu do kuchyně. Z ledničky vyndám kuřecí maso, které jsem si odpoledne už naložila, abych ho teď mohla jen hodit na pánev, což přesně taky udělám.

Během toho si nakrájím zeleninu a vložím ji do tortilly. To už z koupelny vyjde Tessa s navlněnými vlasy, vonící po mangovém sprchovém gelu. Rádoby nenápadně mi ukradne kousek masa z pánve a rychle s ním odběhne do svého pokoje. Já se jen uchechtnu a odstavím pánev z plotny. Přidám si do tortilly i maso a pečlivě ji zabalím, aby z ní nic nevypadlo.

Bytem se rozezní zvonek. „Skoč tam prosím!" houkne na mě Tessa zrovna ve chvíli, kdy se s večeří posadím na pohovku. Dá mi hodně práce se zvednout a dojít tam, ale co bych pro ni neudělala, že.

„Ahoj, Scotte," pozdravím ho a ustoupím, aby mohl vejít dovnitř.

„Páni, Cassie, já vím, že na párty není daný žádný dresscode, ale v teplákách bys úplně chodit nemusela," prohodí.

„Tvůj smysl pro humor mě nikdy nepřestane udivovat, Scotte," uchechtnu se a vrátím se do obýváku zpátky ke svojí večeři. Nový přírůstek na zdi zaregistruje Scott ihned.

„Panečku, to je krásný," žasne. „Od té poslední krajiny, cos nakreslila, jsem si říkal, že nemůžeš vytvořit nic krásnější, ale zase jsi mě překvapila. Tohle je fakt úžasný, Cass."

Tváře mi zčervenají, což se děje vždycky, když mou práci někdo takhle ocení. „Děkuju. Jsi hodnej."

„Jen upřímnej," usměje se.

„Můžeme?" ozve se náhle Tessa, která se jako duch objeví přímo za Scottem. Oba se k ní otočíme a jako cítila, jak Scottovi vyschlo v krku. Tessa se oblékla do krvavě rudých krátkých šatů s výstřihem, který nepůsobí lacině, nýbrž elegantně. Rty má ve stejné barvě a oči zvýrazněné řasenkou a očními stíny.

„To jsem kočka, co?" zazubí se.

„Sekne ti to," přitaká Scott.

Tessa se na něj vděčně usměje, pak přistoupí ke mně, aby mě objala a popřála mi hezkej a nudnej večer, ještě jednou mi vynadá, že nejdu s nima, a pak už společně se Scottem zmizí z bytu.

Já se s úsměvem usadím k tortille, zapnu si v televizi díl Přátel a těším se, že si zase jednou užiju večer jen ve svojí společnosti.

Po večeři a dvou zhlédnutých epizodách Přátel umyju nádobí a skočím do sprchy. Pustím na sebe horkou vodu a pár minut jen tak stojím pod sprchou. Tělo se mi příjemně barví dočervena, bolavé svaly se uvolňují a... zazvoní zvonek.

Rychle vypnu vodu a chvíli se zamýšlím, kdo by to tak mohl být. Jsem si jistá, že Tessa to není, jelikož jsem ji viděla uklízet si klíče. No a nikdo jiný, koho bych chtěla pustit dál, to být nemůže. Takže se prostě rozhodnu to ignorovat.

Jenže zrovna ve chvíli, kdy vodu opět pustím, se zvonek rozezní třikrát za sebou. To už se mi zdá divné, a tak se rychle zabalím do osušky, bosky vyběhnu z koupelny, přeběhnu chodbu a s mokrýma vlasama otevřu dveře, ve kterých stojí jediná osoba, kterou bych tu za žádných okolností nečekala.

A je tu po dlouhé době nový příběh!Jelikož už patřím mezi pracující, nemám na psaní tolik času, proto jsem se prozatím rozhodla zveřejňovat kapitoly pouze každou neděli. Postupně, až jich budu mít napsaných víc, to navýším. Doufám, že se vám bude příběh líbit a že ho oceníte hlasem, komentářem nebo sledováním.Děkuju a přeju příjemné čtení! <3Romča