Na viděnou, dívko v ručníku

33. - GARRETT

Dnešní trénink byl zabijáckej. Trenér si na nás vybíjel svou bezdůvodnou frustraci a když nás konečně nechal odejít, nebo se spíš odplazit do šatny, všichni jsme padli za vlas.

Kluci se po cestě na parkoviště předháněli v nadávkách, stěžovali si na bolavý stehna, namožený ruce a na to, jak v tomhle stavu nikoho nesbalí.

Já je ale poslouchal jen tak jedním uchem, jelikož v myšlenkách jsem byl u Cassie. Stejně jako každý den poslední týdny.

Vůbec mi nedochází, že mám holku. Že mám někoho, za kým můžu po náročným tréninku zajet a schoulit se mu v náručí. Děsí mě to, ne že ne, ale to vzrušení je intenzivnější.

„S Cass vám to teď klape, viď?" nadhodí Scott, když se rozloučíme s klukama. Zabočíme doleva, kde parkuje moje motorka a Scottovo auto.

S úsměvem přikývnu. Představím si jiskřičky v jejích očích, když jsme se včera večer dívali zase na Pretty woman. Tentokrát už mi ležela v náručí, já ji objímal kolem pasu a nasával vůni jejích vlasů.

„A řekl jsi jí o Grace?"

Ztuhnu. „Cože?"

„Myslím, že bys jí to měl říct."

„Nechtěj, abych litoval, že jsem ti to řekl, Scotte," řeknu rázně.

„Ale-"

„Je jenom na mně, kdy jí to řeknu, jasný?"

Scott se stáhne. „Fajn. Promiň."

Se zaťatou čelistí přikývnu. Nasadím si helmu a odfrčím z parkoviště nepovolenou rychlostí.

Cestou přemýšlím o tom, že měl Scott pravdu. Neměl bych jí tuhle část své minulosti tajit, ale zatím jsme spolu jen chvilku. Je to zatím jen pár týdnů. Mám ještě čas.

Místo k sobě domů zamířím ke Cassie. Vím od ní, že mají Scott s Tessou dneska večer rande, takže bude doma sama.

Zaparkuju před domem a u dveří zazvoním. Ona mi jako obvykle téměř ihned na dálku otevřu, já vyběhnu nahoru a vletím jí přímo do náruče.

Má na sobě obyčejné šedé tepláky, mokré vlasy se jí přirozeně zvlnily a tváře má červené. „Bylas běhat?"

Přikývne. Chytne mě za ruku, zavře za námi dveře a odvede mě až do obýváku, kde to úžasně voní. „Tys vařila?"

„Spíš jsem se o to jen pokusila," zasměje se. „Sedni si, hned to přinesu." S přikývnutím si přetáhnu mikinu přes hlavu a uvelebím se na pohovce, odkud mám úžasný výhled na Cassiin zadek, který na mě od trouby vystrkuje.

Vyndá na linku pekáč s kuřetem, které upekla společně s bramborama a mrkví. „Máma nám tohle jídlo vařila, když jsme byli s Markem menší. Mohli jsme se po tom utlouct."

Nandá kuře na talíře, přílohu naservíruje vedle a ladně jídlo donese až ke stolu. Usadí se vedle mě a věnuje mi nervózní úsměv, zatímco mi podává příbor.

„Voní to úžasně," pochválím ji upřímně.

„Jo?"

Tělem mi projede zvláštní pocit, když si do úst vložím první sousto. Celý se napnu, srdce se mi rozbuší rychleji.

„Je to hnusný?"

Když nic neodpovím, hrůza v jejích očích se znásobí. „Je to hnusný, promiň. Fakt nejsem moc dobrá kuchařka, ale-"

„Je to výborný, Cassie. Vážně," ujistím ji. Ten zvláštní pocit se mě ale drží jako klíště. Naposledy mi takovouhle večeři uvařila Grace. Bylo to pár dní před tou nehodou.

Pevně semknu víčka, nadechnu se a pokusím se ty myšlenky vypudit z hlavy. Pohlédnu jí do očí, ve kterých se zračí nervozita.

„Promiň, jsem dneska nějakej přetaženej," zalžu s nepřesvědčivým úsměvem.

„Nemusíš to jíst, jestli nechceš."

Chytnu ji za dlaně a políbím ji do nich. „Moc chci. Vážně se ti to moc povedlo." Tentokrát se usměju upřímně.

Obličej se jí opět rozzáří. „Tak děkuju."

Zbytek večera proběhne v příjemné atmosféře. Koukáme na Netflix, po večeři se podělíme o kelímek se zmrzkou a povídáme si o všem a zároveň o ničem.

Bože, je mi s ní tak dobře. Rozesmávat ji mě neskutečně baví a naplňuje teplem, které se mi rozlévá po celém těle. Držím si ji pevně u sebe, hladím ji po zádech a načerpávám energii, která mi v posledních měsících tolik chyběla.

„Tessa poslední dny mele pořád jenom o tom vánočním večírku," spustí. „Neustále mi ukazuje fotky šatů, které si chce vzít na sebe. Vybírá perfektní boty, nakupuje šperky a je jí jedno, že to je až za dva týdny."

„Už tak brzo? Úplně jsem na to zapomněl."

„Nedivím se, když jsi měl plnou hlavu mě," mrkne na mě a já se pobaveně zasměju.

„Neříkám, že to není pravda," pokrčím rameny. Cassie se ke mně přitiskne ještě blíž, až mám pocit, že by se do mě nejradši vtělila. „Ty se na ten ples netěšíš?"

„Těším," přitaká. „Hodně."

„Jo?"

„Vlastně si příští týden jedu k našim pro šaty," prozradí mi. „Mám v plánu si vzít jedny máminy šaty."
Usměju se. „To je moc hezký, Cass."

„To ty šaty jsou krásný. Máma v nich vypadala jako princezna a vždycky toužila, abych si je jednou taky někam vzala. A tohle je k tomu perfektní příležitost."

„Tak to už se nemůžu dočkat, až tě v nich na ten ples doprovodím."

Zvedne hlavu a zamrká. „Chceš mě tam doprovodit?"

„Ty to snad nechceš?"

„Chci," odvětí rychle.

„V tom případě pro mě bude čest jít tam s tebou, Cassie Evansová."