26. - CASSIE

8.1K 277 11
                                    

Už když vjedeme na školní parkoviště, všimneme si Scotta s Garrettem, jak se baví u jeho motorky. Od toho Halloweenu uběhlo už pár dní a ještě jsme spolu nemluvili. Ne že bychom se sobě vyhýbali, jen jsme se prostě nepotkali. Dneska je to poprvé a já jsem nervóznější, než jsem čekala. Netuším, jestli se bude chovat stejně jako když jsme se políbili a odstrčí mě, nebo jestli to tentokrát bude jinak.

Vystoupíme z auta a já si všimnu, že Tessa je úplně stejně nervózní jako já. Se Scottem se od jejich společné noci neviděla, několikrát si sice volali a psali, ale až dnešek ukáže, jestli můžu začít vymýšlet jména pro jejich děti.

„Připravená?"

Zavrtí hlavou.

„A teď?"

Opět zavrtí hlavou.

„A co teď?"

Pohlédne na mě a nervózně přikývne. Nejistým krokem vykročíme jejich směrem. Trvá chvíli, než si nás všimnou. Scott nasadí sebejistý úsměv a jakmile k nim dojdeme, vezme Tessu kolem pasu a vášnivě ji políbí. Ona ho vezme kolem krku a několik vteřin tam jen stojí a líbají se.

„Taky je ti z nich na nic?" prohodí Garrett naoko znechuceně a já samozřejmě přikývnu. Tessa celá zrudne, když se od něj odtáhne. Scott ji vezme za ruku, jako by přesně na tohle čekal celé měsíce. Což on vlastně čekal.

„Uvidíme se na přednášce?" zeptá se ho Garrett. Když nic neodpoví, svou otázku zopakuje hlasitěji.

„Ach, promiň. Zapomněl jsem, že je tu ještě někdo jinej. Měl jsem oči jen pro svoji dámu."

Tessa zrudne ještě víc, když si ji Scott přitáhne k dalšímu polibku. Garrett mi naznačí, že bude dobrý je nechat o samotě.

„Jak se máš?" zeptá se nenuceně, když společně vykročíme ke škole. Ucítím na sobě několik nenávistných pohledů ze strany holek, které by prodaly ledvinu, jen aby si se mnou mohly vyměnit místo.

„Fajn," odvětím s úsměvem. „Včera jsem strávila odpoledne s Markem. Prozradil mi, že se už znáte."

Garrett přitaká. „Jo jo, potkali jsme se tenkrát v Luně. Víš, ten večer, jak jsi tančila s Jeremym a pak ses vypařila jak pára nad hrncem."

„Vím, o jakej večer jde."

„Jo?"

Přikývnu, což mu ale jako odpověď nestačí. „Pohádali jste se?"

„Nechci teď řešit Jeremyho, Garrette."

„Tak dobře, promiň. Nechtěl jsem se v tom šťourat, nic mi do toho není."

Vzhlédnu k němu a pousměju se. On mi úsměv oplatí. „Řeknu ti jenom, že jsi v něm měl pravdu. Asi to už není ten Jeremy, kterýho jsem znala jako malá holka."

Garrett se celý napne, zaujme bojovný postoj. „Mám ho praštit? Řekni slovo a teď hned ho půjdu praštit."

Úsměv se mi rozšíří. „To bys pro mě udělal?"

Zastaví se, propíchne mě těma svýma modrýma očima, jeho pohled zvážní. „Udělal bych pro tebe cokoli, Cassie."

Uculím se a pak ho zčistajasna obejmu. Zaskočí ho to stejně jako mně, ale neodstrčí mě. Nejdřív mi váhavě položí dlaně na záda, po pár vteřinách mě ale obejme pevně.

„Nazdárek," ozve se holčičí hlas přímo za mnou, když se od Garretta odtáhnu. Oba se na ni podíváme naprosto zmateně.

„Ahoj?"

„Rachel," představí se Garrettovi, jako by snad měl vědět, o koho jde. Pohlédnu na něj a poznám, že už mu to došlo.

„Aha, Rachel." Zní lehce šokovaně a zároveň nervózně.

Rachel se spokojeně usměje. „Napadlo mě, jestli náhodou nemáš dneska večer volno? Mohli bychom si zopakovat tu naši schůzku před pár dny."

To, jak na něj mrkne, mi prozradí všechno, co jsem potřebovala vědět. Je mi úplně jasný, o jakou schůzku jde.

Odtáhnu se od něj. „No tak já půjdu."

„Ne, počkej," pokusí se mě zastavit, ale já jen zavrtím hlavou.

„Za chvíli mi začíná přednáška," řeknu stroze. Otočím se na podpatku a zmizím do budovy.

Zaslechnu za sebou jeho hlas, jak se snaží nějak vyvlíknout, ale její vytrvalost je nepřekonatelná. Není to tak, že bych snad čekala, že po tý naší puse se dal na celibát, ale vidět to osobně mě zabolelo. Víc než bych čekala.

Přednášky mi dneska utečou celkem rychle. Na fotografickém semináři jsme probírali fotky ostatních studentů, kteří se věnovali focení zbylých hráčů našeho hokejového týmu. Profesor Connelly měl několik připomínek, ale shrnuto podtrženo byl spokojený.

Prozradil mi taky, že lidi z univerzitních novin byli z mých fotek naprosto unesení. Prý strávili tři hodiny jen dohadováním se, které z nich použijí. Udělalo mi to velkou radost, jelikož jsem si s tím fakt vyhrála.

Po škole jsem si zajdu zaběhat, udělám si výjimečně delší okruh, jelikož mám nějaký výjimečný přebytek energie. Garrett se mi pokoušel dovolat, ale neměla jsem nějak náladu s ním mluvit. Vypnula jsem si telefon a rozhodla se, že si ho poslechnu až zítra.

Když se vrátím domů, praští mě do nosu vůně pečeného masa a brambor. Bytem se tiše rozeznívá romantická hudba. Zamračeně si sundám sluchátka, zastrčím si je do kapsy od tepláků a jakmile vejdu do obýváku, zatají se mi dech.

„Proboha, Cassie!" vyjekne Tessa naprosto šokovaně. „Co tady děláš?"

„Spíš co tady děláte vy?" zeptám se s pohledem na romanticky prostřený stůl, svíčky systematicky zapálené po celém obýváku i kuchyni a Scotta v bílé košili s rozepnutým knoflíčkem u krku, což připouští ležérnější vzhled. Tessa oproti tomu strávila minimálně hodinu vlněním svých dlouhých blond vlasů a vybíráním bílých šatům, které oproti jejím obvyklým obtáhlým modelům působí velmi romanticky. Mají jen náznak výstřihu, v pase jsou zúžené a sukně je relativně široká a sahá jí až nad kolena. Vypadá naprosto krásně.

Chytne mě nasupeně za předloktí a odtáhne mě ke mně do pokoje. „Co tady děláš ksakru? Přece jsem ti psala, že tu mám Scotta!"

„Cože? Počkat, ale mně... jo a jo vlastně, já jsem si vypnula telefon."

Tessa vytřeští oči. „To fakt? Zrovna když potřebuju, abys byla na příjmu, si ho vypneš? No to je fuk, musíš zmizet."

„Ale kam?!"

„Psala jsem ti, že jsem ti domluvila nocleh u Scotta v bytě. Můžeš spát v jeho pokoji, klukům to nebude vadit."

„Počkej, Tess, to nepůjde. Nejsme na tom s Garrettem zas tak dobře, navíc jsme se dneska..."

„To je mi fuk!" okřikne mě. „Máme dneska se Scottem úředně první rande a rozhodně ho nehodlám prožít ještě se svojí zpocenou spolubydlící!"

Pobaveně vyprsknu smíchy. „Klid, dej mi pět minut a vypadnu."

„Dobře," odvětí ještě pořád se zvýšeným hlasem. Zamíří ke dveřím, ve kterých se ještě otočí. Nasadí připitoměle šťastný úsměv.

„Děkuju. Máš to u mě."

Na viděnou, dívko v ručníkuKde žijí příběhy. Začni objevovat