Na viděnou, dívko v ručníku

10. - CASSIE

Celou cestu se Garretta držím jako klíště. Cítím, jak se nadechuje a vydechuje, jak voní a jak se mu pod tričkem napínají svaly. Už jsem o jízdách na motorce četla, ale teď jsem to teprve zažila na vlastní kůži a musím říct, že je to vážně zážitek. Jako jo, možná bych si to užila víc, kdybych se tak nebála, ale i tak.

Garrett zaparkuje ke krajnici a mě konečně opustí strach se ho pustit. Slezu z motorky, rozepnu si helmu a podám mu ji nazpátek. Garrett mě galantně doprovodí až ke vchodu. „Děkuju za odvoz. Bylo to fajn."

„Možná by sis to užila víc, kdyby ses mi na vteřinu odlepila od zad," zazubí se. ,,To máš za to, žes mě před tím tak povzbudila. Jen díky tobě jsem se sebral, takže děkovat bych ti měl já."

Uculím se. „Tak teda nemáš zač."

„Dobrou noc," popřeje mi a zamíří k motorce. Já se otočím, abych si odemkla, ale něco ve mně mě nenechá prostě jen vejít dovnitř. A tak se obrátím zpátky ke Garrettovi, který se zrovna chystá nandat si helmu.

„Garrette?"

Vzhlédne ke mně.

„Nechceš se na chvíli stavit?"

Garrett se uchechtne. „Teda nečekal jsem, že mě pozveš k sobě už takhle brzo."

„Nezvu tě k sobě na sex, Garrette," zklamu ho a on se zatváří naoko dotčeně. „Spíš jsem myslela na pizzu. Mám už celkem hlad."

„Já taky," přitaká. Vrátí helmu zpátky na motorku a několika kroky překoná vzdálenost mezi námi. „Ale půjdu nahoru jedině, když slíbíš, že nám tu pizzu můžu udělat sám."

Překvapeně zamrkám. „Ty umíš vařit?"

„Pod tímhle skvělým tělem se skrývá víc, než si myslíš, Cassie Evansová," mrkne na mě.

O pár minut později už za námi zamykám. „Páni," vydechne Garrett, když si všimne, že stěny v krátké chodbě jsem celé zaplněné fotkami. „Tos fotila ty?"

Přikývnu. „I já skrývám mnohá tajemství."

Přesuneme se do obýváku, kde se pohledem zastaví u stěny nad pohovkou. Svlékne si bundu, odloží ji na barovou židli a pohled upíná na portrét Tessy, co jsem kreslila před pár dny.

„To je neuvěřitelný," hlesne.

„Já se skočím převlíknout, dobře?"

Garrett jen bezděky přikývne a prohlíží si portréty, kterých je na zdi požehnaně. Já se mezitím přemístím k sobě do pokoje, kde si svléknu bundu s mikinou, převléknu si tričko a džíny vyměním za obyčejné šedé tepláky.

Rozpustím si cop a vlasy nechám v přirozených vlnách splývat na ramena. Opláchnu si v koupelně ruce a když se vrátím, najdu Garretta ve stejné pozici, v jaké jsem ho nechala.

„To se ti to fakt tak líbí, jo?"

Přikývne. „V životě jsem nic tak krásnýho neviděl."

„Stálo mě to hodně času, abych se naučila kreslit tak, jak kreslím teď," prozradím mu. Rty se mi mimovolně roztáhnou do pyšného úsměvu. Jasně, ve škole mě za mojí práci chválí, Tessa mě chválí v jednom kuse a dá se říct, že už jsem na chválu zvyklá, ale ještě nikdo se na moje díla nedíval s tak upřímným zájmem jako Garrett. Zdá se, že ho to vážně uchvátilo.

„Jak dlouho už kreslíš?" chce vědět, když konečně odvrátí pohled od stěny.

„Odmalička," odvětím. „Rodiče mě k tomu vedli už od chvíle, kdy jsem si jen tak začala čmárat ve školce na papír. Vždycky mi to šlo líp než ostatním a děsně mě to bavilo. Takhle dobře ale kreslím tak od sedmnácti, bych řekla."

Garrett se na mě obdivně usměje. „Jsi fakt šíleně talentovaná, Cassie."

„Děkuju," uculím se. „A teď už se teda vrhni na to vaření, jelikož mám vážně hlad."

„Rozkaz, madam," zazubí se a přesunu se do kuchyně.

„Tak takhle balíš holky?" zeptám se, když připraví dvě těsta na pizzu.

„Jak takhle?"

„No že jim uvaříš."

Garrett se uchechtne. „Budeš mi věřit, když ti řeknu, že jsi první holka, kromě mojí mámy, který vařím?"

„A proč vaříš zrovna mně?"

„No přece abych ti oplatil to povzbuzení." Zručně těsta rozválí a potře je kečupem.

„To už jsi mi oplatil tím odvozem," připomenu mu, ale on jen pokrčí rameny.

„Tak asi protože jindy k tomu nebyla příležitost. Většinou s holkama netrávím tolik času, abych jim stihl ještě uvařit."

Obloží těsta šunkou, mozzarellou a posype je sýrem. Vloží je do trouby a přisedne si ke mně na pohovku. Jeho náhlá blízkost mě lehce znervózní.

„Lidi, co mě neznají, si myslí, že jsem děvkař," začne s vážným výrazem. „A já se jim upřímně ani nedivím, protože jo, spím s dost holkama."

Z té představy mě zamrazí. „Tebe nikdy nenapadlo si najít vážný vztah?"

„Jasně, že napadlo. Ale prostě o něj nemám zájem. Jen jsem chtěl říct, že já ty holky nezneužívám. To ony vlastně zneužívají mě."

„Cože?"

„Většinou je to tak, že mě sbalí někde na párty a rovnou řeknou, že si prostě jen chtějí užít. Většina z nich se tím pak chce chlubit před kámoškama nebo si tím zvýšit postavení na škole. A mně je to fuk, protože já taky nehledám nic vážnýho."

Zamračím se. „A to se tím ty holky fakt proslaví? Jen kvůli sexu s kapitánem hokejovýho týmu?"

„Už je to tak," přikývne.

„A proč tu teda teď sedíš se mnou a nejsi radši na tom večírku?"

„Protože se mi s tebou hezky povídá," odvětí bez váhání. „Je fajn se jednou bavit s holkou, která ve mně vidí víc než jen hokejistu."