Na viděnou, dívko v ručníku

21. - CASSIE

Stáhnu si vlasy do drdolu, posadím se na židli před klavír a začnu hrát skladbu, kterou jsem se v posledních dnech po večerech učila. Je to jedna z nejkrásnějších písniček od P!nk – Love Me Anyway. Naučila jsem se k tomu i slova, takže k hraní přidám i zpěv.

Všude kolem mě je tma, existuju jen já a moje hudba. Moje vášeň. Miluju hraní na klavír a to, co to ve mně probouzí. Cítím se při tom stejně uvolněně, jako když kreslím. Nebo fotím. Baví mě se nějak umělecky vyjadřovat. Něco předávat.

Slova písně mi doléhají až k srdci. Ještě pořád na sobě cítím Garrettův dotek, v očích mě tlačí slzy.

Proč si myslí, že si mě nezaslouží? Co se mu asi mohlo stát, že si něco takového myslí?

Zahraju si tu písničku asi šestkrát, pak už se odeberu do koupelny. Předtím jsem Tesse napsala, že jsem v pořádku doma, že mi jen nebylo dobře. Nabídla mi, že hned přijede, ale ujistila jsem ji, že jsem v pořádku.

Využiju volného bytu a napustím si vanu. Do uší si pustím písničky a slastně zavřu oči, když se ponořím do horké vody plné voňavých bublinek.

Snažím se myslet na školu, na fotky, které musím ještě doupravit, na další portrét Tessy, o který mě požádala, ale nic z toho se mi nedaří.

„Protože mi na tobě záleží. Protože ve mně probouzíš něco, co si nezasloužím. Nezasloužím si tohle cítit, Cassie."

Jeho slova se mi v hlavě přehrávají pořád dokola. Pořád před sebou vidím ten jeho zkroušený výraz, výraz plný bolesti. Strašně by mě zajímalo, co se mu přihodilo, že si tohle myslí.

Z myšlenek mě vyruší zvonek. Vím, že Tessa ani brácha to být nemůžou, takže se to rozhodnu ignorovat. Když se k tomu ale přidá i bušení na dveře, vyskočím z vany, rychle se osuším, obléknu si tepláky a tričko, co jsem si připravila na spaní, a doběhnu ke dveřím. Kouknu kukátkem, kdo za dveřmi stojí, a otevřu, když zjistím, že to je Jeremy.

Zaujmu bojovný postoj. „Co tady děláš?"

„Přišel jsem se ti omluvit. Choval jsem se strašně."

„Myslíš?"

Vypadá, že toho upřímně lituje. Skoro je mi ho až líto, když tu přede mnou stojí s tímhle utrápeným výrazem.

„Netancoval jsem s tebou jen kvůli Garrettovi, Cass. Fakt ne. Jen toho kluka prostě nesnáším a viděl jsem, jak moc byl nasranej, když jsem mu řekl, že jsem tady s tebou. Bylo mi jasný, že bude přímo šílenej, když mě uvidí s tebou tancovat."

Otráveně si odfrknu. Mám sto chutí mu prásknout dveřma před nosem a vrátit se zpátky do vody, která snad ještě nevystydla. „Netušila jsem, že je v tobě tolik nenávisti, Jeremy. A využít mě, abys ho naštval? To už je moc, promiň."

„Já vím, já vím. Totálně jsem to přehnal, ale fakt mě to strašně moc mrzí. Mám tě rád, Cassie. Nechci, abys na mě byla naštvaná."

Pokrčím rameny. „To sis měl rozmyslet dřív." A s tím mu ty dveře opravdu zavřu před nosem. Odeberu se zpátky do koupelny, kde už voda samozřejmě vystydla, takže ji rovnou vypustím. Uklidím po sobě a zalezu si do svého pokoje pod deku.

Mark: Asi se tu s Tessou ještě nějakou dobu zdržíme. Nevadí? Nepotřebuješ něco?

Markova zpráva mě potěší. Jsem ráda, že si s Tessou rozumí.

Cassie: Úplně v pohodě, stejně už se chystám do postele. Uvidíme se zítra, dobrou noc. A vyřiď Tesse, ať to nepřežene jako posledně. Ona už bude vědět, co myslím.

Odpověď mi přijde až za pár minut.

Mark: Mám ti vyřídit, že seš pěkná podrazačka, žes to vytáhla.

Pobaveně se uchechtnu.

Cassie: Vyřiď jí, že ji mám taky ráda.

Na to už nic nenapíše, takže telefon odložím na noční stolek a schoulím se do klubíčka. Překvapivě mi trvá jen pár vteřin, než usnu.

Příštích pár dní mám hodně nabitých. Dvě odpoledne strávím na tréninku hokejového mužstva, kde se pilně věnuju focení Garretta. Když si fotky pak prohlížím na obrazovce notebooku, pyšně se usmívám, jelikož se mi fakt povedly. Zvlášť jedna, kde si Garrett zrovna s někým povídá a směje se. Ta je moje nejoblíbenější.

Na většině přednášek moc nedávám pozor, abych stihla fotky upravit a dala je panu Connellymu, což se mi nakonec povede. Pan Connelly na ně pěje ódy.

„Jsi vážně úžasná fotografka, Cassie. Kdybys chtěla, mohla by ses tím i živit," prohlásí sebejistě. Spokojeně se usměju, poděkuju a odkráčím na kafe s Markem.

S Markem trávím teď každou volnou chvilku. Chodíme na kafe, běhat a taky mě naučil chodit plavat, což jsem nově zařadila mezi moje nejoblíbenější sportovní aktivity. Člověk se u toho příjemně unaví a úplně vypne.

Po večerech, když zrovna nedělám něco do školy, sedím u klavíru a učím se nové písničky. Naučila jsem se jich už pěknou řádku. Tessa si mě sem tam chodí poslechnout. Vždycky sedí u mě na posteli, opírá se o zeď a jen mě tiše poslouchá. Nejdřív jsem se trochu styděla, ale teď už jsem za její společnost vděčná.

Ona a Scott se v poslední době moc nevídají. Ona se mu vyhýbá, on jí jen sem tam napíše, ale je mezi nimi dusno. Ani jeden ale neudělá první krok, aby to napravili. Částečně tomu rozumím, ale mrzí mě to. Vidím na Tesse, že jí chybí.

Na druhou stranu ale tráví hodně času s Markem. Nejdřív jsem to vítala, ale teď se lehce strachuju, že si ho oblíbila až moc. A stejně tak on ji. Zírá na ni vždycky jako na svatej obrázek.

S Garrettem jsem se kromě těch dvou dnů, které jsem strávila u něj na tréninku, neviděla. Není to tak, že bych se mu vyhýbala. Spíš mám pocit, že se on vyhýbá mně. Už jsem si na to celkem zvykla, ale není večera, kdy bych si na něj nevzpomněla. Kdy by se mi po něm nezastesklo.

Jeremy se u nás častokrát stavil a pokoušel se omluvit. Já ho vždycky nepříjemně odbyla. Nestojím o přátelství s někým, kdo mě využívá k naštvání protihráče. Na to se mám příliš ráda. Jenže mám ráda i Jeremyho. Celé moje dětství to byl můj nejlepší přítel a štve mě, že se to teď tak pokazilo. Asi to chce jen čas, abych našla sílu na to zapomenout. Odpustit mu. Nechci na to ale nijak tlačit. Chci tomu dát volný průběh a uvidím, jak to budu cítit.