Na viděnou, dívko v ručníku

4. - GARRETT

Občas jsou dny, kdy fakt nemám chuť cokoli dělat. A už vůbec někam chodit. Jenže když mi v šest večer napíše Scott, že se celej tým chystá do Luny, nezbude mi nic než se vyplazit z postele, převlíknout se a vyrazit.

Luna je mezi studenty asi vůbec nejvyhlášenější bar v okolí. Každý večer se tam schází jak hokejisti, tak fotbalisti z okolních škol. Vždycky je sranda, ale občas se to zvrhne. A na to dneska vůbec nemám chuť.

Přesto ale o dvacet minut později stojím před vchodem středně velkého podniku s obřím neonovým nápisem Luna na zdi. Zatáhnu za kliku a okamžitě mi pronikne do uší hlasitá hudba a smích lidí, kteří tu popíjejí nebo tancují.

Sejdu tři schody, protáhnu se mezi zpocenými těly holek, jejichž outfity vypadají spíš jako spodní prádlo, a zapluju k našemu stolu. „Nazdárek," pozdravím bandu svých spoluhráčů, kteří už se všichni vesele baví.

„Už jsem si říkal, jestli vůbec dorazíš," prohodí Scott, který jako jeden z mála zrovna nestrká jazyk do krku nějaké holce.

„Nechtělo se mi," přiznám. „Nejsem dneska zrovna v náladě na nějaký kalby."

Scott si odfrkne. „To mi povídej. Měl jsem jít ven s Tessou, ale zrušila to, jelikož si jde poslechnout Cassie do jedný kavárny kousek. Chtěl jsem jít taky, ale prý je to jen holčičí akce. Spíš si myslím, že ode mě chce mít chvíli pokoj."

„To je blbost, brácho. Má tě ráda."

Umím si představit, co přesně se mu teď honí hlavou. Ale ne tak jako já ji, Garrette.

Mrzí mě to za něj. Být blázen do holky, která o tom zaprvý neví a zadruhý to pravděpodobně neopětuje, je na hovno. Holky si občas prostě neuvědomují, jak moc nám vlastně dokážou ublížit.

„Měl bys tam zajít," řeknu najednou, čímž překvapím i sám sebe. Vzhlédne od sklenice piva a zaskočeně zamrká. „Proč bych to měl dělat?"

„Třeba jí to udělá radost. Holky mají rády překvapení."

„Nebo se spíš vyděsí, že jsem jí tak posedlej, že ji sleduju na akci, na kterou mi prakticky zakázala chodit."

Loknu si z jeho sklenice a vyskočím na nohy. „Přestaň nad tím tak přemýšlet a prostě pojď. Bude ráda, uvidíš."

A tak o dvacet minut chůze později už stojíme před kavárnou Půlnoční svit. Jak poetické, řekl bych. Kavárna je malá a je laděná do modrých barev. Stoly jsou dřevěné, servírky mají modré zástěry a široké úsměvy na tváři. Na malinkém pódiu zrovna za klavírem sedí nějaká holčina a hraje nějakou skladbu od Yirumy. Nejsem si ale zrovna schopnej vzpomenout na název.

„Tamhle je," šeptne Scott a hodí hlavou nenápadně k přednímu stolku s dvěma židlemi, z nichž jedna je prázdná. Chytnu ho za předloktí a dotáhnu ho až k Tesse, která si zrovna čte něco na telefonu.

„Scotte?" hlesne překvapivě, když nás zaregistruje. „Garrette? Co tady děláte?"

Scott se tváří, jako by právě přišel o možnost mluvit, tak se toho ujmu já. „Napadlo nás, že bychom dneska mohli Lunu vyměnit za tuhle kavárnu. Tvá přítomnost je jen třešnička na dortu," zazubím se. Přitáhnu si volnou židli od vedlejšího stolu a dřepnu si vedle Tessy, zatímco Scott zaujme místo po jejím levém boku.

Holka za klavírem zrovna dohraje, takže všichni začnou tleskat. Servírky roznesou novou várku pití, my se Scottem si objednáme dvě kafe a já si hned všimnu, kdo tu holku nahradil.

Cassie si nervózně tře ruce, když se posadí za klavír. Celá kavárna opět utichne a zaměří zrak na Cassie v krátkých černých šatech a silonkách ve stejné barvě. Vlasy má spletené v copu, na rtech jí pohrává nervozní úsměv.

Když se ale poprvé dotkne kláves, nervozita z ní evidentně opadne. Začne hrát skladbu z filmu Pretty Woman s názvem He sleeps. Je to ta skladba hrající při scéně, kdy dá Vivien Edwardovi poprvé pusu na rty.

Jo, mám ten film celkem rád.

Cassie vypadá naprosto ve svém živlu. Hraje s jistou a s láskou a vyzařuje z ní něco, díky čemuž z ní nedokážu odtrhnout zrak. Už jsem párkrát viděl někoho hrát na klavír, ale nikdy při tom nikdo nevypadal tak zamyšleně jako ona. Jako by do té skladby vnořila celou svou duši.

Když dohraje, rozhostí se v kavárně na několik málo vteřin ticho. A pak se strhne potlesk hlasitější než na kdejakém koncertě. Tessa se Scottem vedle mě tleskají jako smyslů zbavení, ale mně jako by dlaně zkameněly.

Upřeně pozoruju Cassie, která se se širokým úsměvem zvedne ze židle a pozoruje každou tvář v publiku. Oči ji štěstím jiskří, tváře má narůžovělé a já si poprvé všimnu, jak hezká vlastně je. Nebo takhle, jasně, že jsem si všiml, že není úplně hnusná, ale teď v těch krátkých šatech a se šťastným úsměvem, mi dojde, že je fakt jako nádherná.

Když ale zaregistruje mě, úsměv na tváři jí ztuhne.