Selekce aneb Jízda ještě nekončí

Princova princezna

Opírala jsem se o Armana, který se zády opíral o zeď. Poloseděli jsem na posteli a užívali si přítomnost toho druhého. Tohle mi doopravdy chybělo. Od silvestra jsme spolu takhle nebyli. Bylo to už zatraceně dlouho. Vždyť je třetí  týden v březnu.  Koukala jsem do zdi a přihlouple se usmívala. Jezdil mi rukou po pase a boku, svou hlva měl položenou na mé a já tu svou na jeho rameni.

,,Vážné si mě oslovil princezno?" zachraptím. ,,A nejsi snad moje princezna?" vrátí mi to otázkou. Pokrčím rameny. ,,Dneska zruším všechny povinnosti a schůzky. Dneska budem jen a pouze spolu."překvapeně jsem se na něj podívala. ,,Seš si jistý?"
ne že by mi to vadilo, byla jsem nadšená ale i tak jsem se musela zeptat. ,,Víc už být ani nemohu. Práce mi nikam neuteče." ,,To ale ani já."
,,Tím bych si nebyl tak jistý." ,,Pfff."
,,Nech toho, nebo si to rozmyslím."
,,Vyhrožujete mi výsosti?" zvednu k němu hlavu s hravím úsměvem. I on se usmíval. ,,Ano." zamumlal a to už se naše rty znovu spojili.

Měla jsem pocit jako by ve mě vybuchl ohňostroj. Za celý svůj život jsem si připustila k sobě jen dva může a Zaca. Nikdo mě nedokozála odzbrojit jen úsměvem. Nikdo mě nedokázal udělat tak šťastný jako Zac. A nikdy jsem se u nikoho nabála že zklamu tolik jako u Zaca. Naše rty do sebe perfetmktně zapadaly. Jako puzzle. Jazykem jsem ochutnávala jeho ústa stejně jako on mě.

Tahle úžasná chvilka by pokračovala věčně, kdyby mi nezakručelo v žaludku. Dost mě to mrzelo. Ale já vážně měla hlad. Zac se odtáhl. ,,Ty máš hlad?" zrudla jsem a zahanbeně sklonila hlavu. Zac se rozesmál. ,,Když mě má princezna pustí rád jí objednám oběd." odtáhla jsem se, při tom mrkla na hodiny, které ukazovali 3 hodiny odpoledne,  abych ho tedy pustila. Samozřejmě že jsem měla hlad vždyť před hodinou byl oběd. 

Naskytl se mi pohled na jeho holá, vypracovaná záda. Kousla jsem se do rtu. Ano, sundal  si košili aby jí náhodou nezmačkal. Došel ke dveřím. Já narozdíl od něj na sobě mělo míň věcí nechtěla jsme tady polehavt v šatech a tak jsem tu byla jen ve spodním prádle. ,,Schovej se pod deku." zavrčel. ,,Copak bojíš se aby si někdo nemyslel že jsme tu prováděli bůh ví co?" ,,Ne, nechci aby tě někdo okukoval. " pobaveně jsem zavtrtěla hlavou. ,,Princi vy jste majetnický."
,,Zales pod tu deku." už jsem  si z něj radši nedělala legraci a zalezla pod tu deku.  A on si brát košili nemusí? Pff.

Otevřel dveře a někomu za dveřmi něco řekl, při tom si dával dobrý pozor, aby neotevřel víc dveře než bylo nutné. Jen jsem to pobaveně pozorovala. Když zavřel dveře otočil se na mě o ty dveře se opřel. Prohlédl si mě. Teda jen to co nebylo schované pod dekou. ,,Kolik si měla přítelů?" zeptal se. ,,Dva." nadzvedl obočí. A podle jeho postavení a tváře jsem poznala že žárlí.  Vybídl mě  ať pokračuji. ,,První Hawien byl sice milí ale no nevím myslím že to byla taková ta dětská láska v jedenácti letech. Co se týče druhého byla jsme sním asi rok. Given patřil do čtvrtých. Byl jeden z oblíbenějších kluků. Ani ne po měsíci jsem si uvědomila že to co k němu cítím není láska. Jenže jedno dne..." odmlčím se. ,,Chtěl si tě přivlastnil." jeho hlas poteměl jako nejčernější noc. A helemese

,,Nemysli na to a radši mi pojď pomoc vybrat co si mám obléct. Přeci jenom tady nebudu chodit takhle." ukážu na sebe a tím se pokusím odvést Zacovu pozornost. Jeho pohled se rozjasnil.
,,Velmi rád." oba jsme došli ke skříni. Komorné mi do ní dávají šaty, které jsem už měla ale i nové, které jsem ještě neměla na sobě  ale už jsou hotové.  Oba nakounem dovnitř. 

,,Za mě tyto." řekl a vytáhl ze  skříně štay.

Líbilo se že nešáhl po červených šatech, i když je jeho oblíbená barva červená. Mě samotné se líbila žlutá ale jak jsem zjistila až tady v paláci nejvíc mi slušela modrá a růžová. S úsměvem si je převezmu. ,,I mě se líbí." souhlasím a za jeho asistence se do šatů obleču. Jen si zvykej hošánku. Jednou to budeš dělat skoro pořád. Teda podle toho koho si vybere....
Nehodlala jsem nad tím přemýšlet. Zac mi šaty zapl a neodpustil si poznámku. ,,Neměl bych tě spíš slíkat než oblíkat?" protočila jsem oči v sloup a zahleděla se na sebe do zrcadla. ,,Nech si vlasy rozpuštěné a buď bez na malování. Sluší ti to s make uppem ale teď vypadáš víc jako ty. Víc jako dívka z páte kasty. Víc jako ta dívka, která mě schodial do jezírka. A tím nechci říct ať se přestaneš fintit. To rozhodně ne."  zachránilo ho až klepání  na dveře. Zac ke dveřím přispěchal. Sebral sloužíčímu jídlo a zase zavřel dveře.

Po obědě jsme se rozhodli jít ven a vzít sebou i Lady. Okolo ramen jsem si přimnula plášť a zavěšena do Zaca, s
Lady v patách jsme se vydali do zahrady. Cestou jsme skoro nikoho nepotkali. Holkám za chvíli skončí výuka. Po schodech jsme sešli do zahrady. Lady se rozeběhla ale hned před první kaluží a blátem se zastavila. Opatrně jí obešla aby se nezašpinila a běžela dál. ,,To jméno je trefné." smál se Zac, který se mě z formálního držení přechytl  tak, že teď měl položenou ruku na mém pase. Spolu jsme se procházeli prázdnými zahradami. Chvíli jsem váhala ale na konec jsem se musela zeptat.

,,Armane..." ,,Ano?" ,,Kdy hodlaš ukončit Selekci?" zeptám se a pak rychle dodám. ,,Teda pokud máš už vybráno." zastavili jsem se pod třešní u růží. ,,Nevím, kdy ukončím selekci. Ma to více důvodů. A co se týče jestli jsem si vybral. Tak ano, samozřejmě nemůžu sázet jen na jednu kartu." bála jsem se dál ptát. Bála jsem se odpovědi. Arman utrhl modrou růži. ,,Kdo.." ,,Kdo je ta žena?"
přikývnu. ,,Si zvědavá má princezno."
,,To už ke mě neodmyslitelně patří." dál však vyčkváma jak my odpoví. Naklonil se ke mě a spojil naše rty. V tu chvíli nám bylo jedno že nás někdo vidí a nebo že nás tu natáčí skryté kamery.

,,Stačí ti to jako odpověď?" zašeptal potichu do mích rtů. Neznatelně jsem pokývla hlavou a znovu své rty přesunula na ty jeho, v žádosti o další polibek, kterou mi samozřejmě vyhověl. Když jsme se odtáhli stále mi vrtala hlavou ještě jedna věc. ,,Kdo je ta druhá?" ,,Ach, má princezno. Druhá dívka je Phoebe, mám ji rád a líbí se i rádcům, už jen díky tomu že je že třetí kasty." jen jsem přikývla. Už jsem se dál radši neptala. Arman mi podal růži a já ji s úsměvem přijala.

Přiběhla k nám Lady vrtěla  radostně ocáskem a skočila na Zaca, samozřejmě ho zašpinila. Ten se však rozesmál vzal klacík a hodil jí ho, sledovala jsem jak udělal elegantní oblouček a zmizel mi ve slunci.
.....

Tu noc se to stalo zase. A když jsem se ráno probudili nevěděla jsem jestli mám brečet nebo se k němu přitulit. Vždyť jsme pořád byli v selekci a já se sním vyspala už podruhé!!! Když jsem pak ale vyděla rozespalého Zaca věděla jsem že to co jsem udělala bylo provázeno láskou.