Selekce aneb Jízda ještě nekončí

Každá mince ma dvě strany

K mému překvapení to byla právě Daphne, která mě se smíchem vytáhla z postele. Na první pohled se jevila jako rebel bez slitovaní ale čím víc jí poznávám tím se mi víc líbí, navíc jí podezřívám že se jí líbí Tristan. 

Když se Daphne podařilo dostat mě z postele zanechala mě ve velkém pokoji samotnou. Došla jsem ke kádi s vodou a opláchla jsem si obličej a paže. Utřu se do připraveného ručníku a začnu se oblíkat do kalhot, černého tryčka a kožené bundy. Na nohy jsem si obula černé tenisky. Byl to nezvyk, za chvíli to bude půl roku co chodím jen ve střevíčkách a balerínkách. Byla to příjemná změna. Návrat ke starému.  Bundu si nechám rozepnutou a svoje neposedné vlasy spletu do  dvou rybých copů.  Když jsem hotová výjdu z pokoje. Nikdo nečekal před dveřmi aby mě zavedl do jídelny, kde jsem se měla potkat s klukama. Proto se rozejdu podle paměti a intuice. Díky bohu potkám nějakou rebelku. Která mě ne moc ochotně nasměrovala.

Jídelna byla menší než místnost, kde jsme se potkali s bratrem. Uprostřed byl kruhový kamenný stůl a okolo něho šest židlí. Místnost byla sama osobě do kruhového tvaru a po jeho jedné straně se táhla knihovna, naštvaná knihami. U stolu už seděla Daphne s Nicolasem. Usměju se. ,,Dobré ráno." ,,Dobře i tobě." zazubil se na mě Nic. ,,Omluv vě budou mít zpoždění." řekne Daphne, když si všimne jak se rozhlížím po místnosti a hledám Filipa, Tristana a Sama. Svalím se na židli vedle Daphne.

,,Takže ty si ze třech dětí? To rebelové mají nějake pravidlo že musí mít hodně děti?" ,,Já jsem že dvou." ozval se Nic. ,,Angelinu mi nepřipomínej." vykřikla Daphn.  ,,Angelina?" ,,Jo, přesněji Angelina Theresa. Moje mladší sestra."  aha.  ,,Jak jsem říkal že jsem že třech sourozenců. Mám dva mladší bratry. Nejmladšího Sama, devět let, ano jmenuje se jak tvůj bratr. A teď šestnáctiletého Johna,  byl úplný blázen fo Angelina, ještě že ho to přešlo. Je hrozně panovačná."  povzdychla si. ,,Okom mluvíte? O Angelině?" všichni jsme se otočili. Do místnosti vešel Sam s Filipem a Tristanem. ,,Přesně tak." přitakala Daphne. ,,To je  hrozná dámička."
,,Dámička?" nadzvednu při tom oslovení obočí. ,,Jop." 

Ke snídani jsme měli pečivo. Obyčejné pečivo! Žádné přeslazené pečivo, kroasany, jogurty s ovocem nebo palačinky ale obyčejný chleba s máslem. Nikdy by mě nenapadlo že mi to bude tak chybět. 
,,Same?"
,,Hmm?"
,,Proč si nás unesl. Jen aby si mi řekl že si v pohodě to nebylo nemám pravdu? A proč i je?" kývnu hlavou. Na ty dva co seděli předemnou. Bratr odložil příbor a napil se. ,,Doneslo se ke mě že Anja chystá útok na zámek. Ale tak silný že spoustu lidí zemře. Je jsem nechal přivest pro to aby ses tu cítila nezpečněji" zamrkám. ,,Cože!" vyjekli všichni u stolu. ,,A to stím nic neudělaš?" ,,Už tak bylo těžké přesvědčit ostatní vůdce aby neútočili na zámek když si v selekci ty." ,,Ostatní vůdce?" tentokrát se jal vysvětlení Nic. ,,Každá kasta případá k jedné skupině rebelů a ta má svého vůdce, který se zodpovídá Samovi." přikývnu, to dávalo jistý smysl. ,,Kvůli tomu odešla Anja..." zašeptal z ničeho nic můj bratr. ,,O tom jsem chtěla také mluvit co víš o Anje?" bratr střelil prosebným pohledem po Daphne a Nicovi. Oba se zvedli a něco zašeptala mým strážcům, ty se zvedli od nedojezeného jídla a odešli. Dveře se tlumeně zavřeli.

,,Same?"

,,Vědel jsem že se na to zeptáš, veděl jsem to a do teď jsem nevymsel nějaké spravé vysvětlení.... Kvůli tomu že jsem zakázal, aby se útočilo na zámek během selekce se Anja, a musím říct že velká část rebelů, od nás odpojili a začali jednat na vlastní pěst. Vím že si myslíš že Anja je špatný člověk ale není. Narodila se jako děvče i když její otec, který vedl skupinu rebelů, která měla na starosti druhý kraj, chtěl chlapce. Sice se mu narodil syn ale jeden mu nestačil. Welsta si potkala že?" přikývnu. Při vyslovení jeho jména se zachvěju a v uších mi zazní vístřel. ,,Anji matka při porodu zemřela. Její otec jí nenáviděl, myslel si že Anja může za smrt jeho ženy, ve svém záchvatu vzteku jí vždy zbil do bezvědomí a ona? Jediné po čem toužila bylo, aby se na ní ten hajzl podíval a byl naní pyšní. Nenáviděl krovství, už ze dvou důvodů, královská rodina dala rozkaz zabít jeho sestru a jeho prvorozený syn se stal královským vojákem. Nenáviděl království a Anja věděla že tím, když bude škodit království a svrhne vládce, získá otcovo uznáni.  To se však nikdy nestalo. Když si nastoupila do selekce, její otec umíral.  Slíbila mu že zničí království, aby na ní alespoň jednou  byl hrdý. Proto odešla a začala takto řádit." odmlčel se. ,,Částečně jsem s ní vyrůstal. Vždy byla plná energii, s ochotou pomoct i malé myši.
Chtěla lásku a uznání svého otce. Myslí si že zklamala." a pak nastalo dlouhé ticho.

Anja byla otcem nechtěná dcera, dítě, které bil, dítě které chtělo jen aby její vlastní otec byl pyšný na svého potomka. Ten však měl alespoň trochu rád jen  jejího staršího bratra. Obviňoval Anju že může za smrt jeho ženy, i když ona byla jen nevinné novorozeně. Stím jak o ní Sam mluvil s takovou něhou, jako by nemohla za smrt Welsta ani za to že dala rozkaz k napadení zámku, při kterém umřel Erik. Jako by stále byla tou malou holkou, která se snažila pomoct zraněné myšce.

,,Miloval si ji." vydechnu. Nebyla to otázka, přesto se mi dostalo odpovědi.
,,Než začala takto řadit? Ano, miloval." došla jsem k němu. Stál teď před velkým oken a díval se do lesa. ,,Z venku není vidět že jsou v hořed okna. Vždycky jsme lezli po stromech a hledali její okno, nikdy jsme ho nenašli, protože s zvenku není vidět." otočil se na mě a pohlédl mi hluboko do očí. ,,Každá mince ma dvě strany, stejně jako člověk. To co není vidět z venku, neznamená že není u  vnitř." z mého bratra se stal dospělí a moudrý muž. Vůdce rebelů. ,,Přesto tě žádám, pomos mi to celé skončit." ,,Chceš po mě aby bránil království? Abych se postavil vlastním lidem..." ,,Kteří tě opustili." skočím mu do řeči ale on jako by mě neslyšel.
,,....abych se postavil proti Anje?" věděla jsem o co žádám. Bylo to jako by po mě někdo chtěl ať zvednu zbraň a namířím jí Zacovi na hlavu.

Dřív jsem chtěla Anji smrt, chtěla jsem aby pykala za to co napáchala. Ale teď když jsem znala i druhou část mince... nemohla za to. Byla k tomu vždy vedena. Osud na ní byl krutý a ona aby přežila musela být ještě horší.
,,Vím o co tě žádám Same. Co když boj není řešení? Když jim pomůžete..." ,,Budou nám dlužní? To mi chceš naznačit Tris?" ,,Jestli chceš někdy odčinit to že si mě nechal samotnou utápět se ve lži tak zvedneš svůj zadek a půžeš mi." ,,Já stojím." protočím oči. ,,Same Xaviere Belle!  Tohle je vážná věc."

Bratr dlouho nepromluvil. Myslela jsem si že už nepromluví vůbec a tak jsem se sebrala a chtěla odejít, když mě zarazil jeho hlas. ,,Udělám to ale jen pod jednou podmínkou." ,,Pod jakou?" ,,Staneš se právoplatnou rebkou, staneš se sestrou vůdce rebela." ,,A to obnáší co?" ,,Budeš mí podobnou moc jako já, samozřejmě se budeš zodpovídat mě a když to všechno dobře výjde, budeš něco jako vyslanec mezi rebeli a královskou rodinou." ,,Budu velet rebelům?" ,,Když nebudu moct já.... budeš moc dávat rozkazi komukoliv, takže ano, více méně jim velet budeš."
,,Musela bych odejít ze selekce.."
,,Ano." ostře jsem se nadechla. Byla bych schopná vzdát se Zaca pro jeho bezpečí? Pro bezpečí celé jeho rodiny, holek, mích komorných? Byla bych schopná být bez Zaca? 

,,Platí." vydechnu.