Selekce aneb Jízda ještě nekončí

Síla, rychlost a boj

Březen se přklenul do dubna. Za pět měsíců v selekci budem rok. Neskutečný dlouhý rok. Palác se naplnil novou energií, když nám April prozradila že má třetího dubna narozeniny. Trefné jméno nemyslíte? Byla jediná, které ještě nebylo sedmnáct, když nastoupila do selekce. Astře bylo nyní jako jediné osmnáct a Phoebe dokonce devatenáct.
S holkami jsme se složili na dárek, na kreslící blok a kreslící potřeby. Tak nějak jsme si na sebe v selekci zvykli. Upřímně to bude šok až někdo z nás odejde. Elita a lidi v paláci se stali mou rodinou, mím domovem.

Opřela jsem si hlavu o ruku a prohlédla jsem si mapu, vysící na zdi.
,,Království Morganu před 1 válku." říkala zrovna madam Zazu. ,,Dříve naše země byla o severské území menší ale zároveň se rozplakala přes západní pláně, které nyní nikomu nepatří. " zeměpravě mě nikdy extra nebavili a teď tomu nebylo jinak. Ani holky kromě Krystyn se nudili. Edlin zkoumala svůj lak na nehty, Phoebe a Astra si tiše šeptalim, April si malovala, Zoe madam Zazu znuděně pozorovala jako já a Lara si dokonce četla. ,,Nyní vám dám papíry na vyplnění jako domácí úkol. Jsem hodně zvědavá jak ho vyplníte, když nedáváte pozor." všem nám rozdala čtyři papíry. Unaveně si je prohlédnou. Zoe vedle mě i zívla!
,,Slečno Bellová, Slečno Taylorová! Co jste celou noc dělali, že mi spíte v hodině!" obě se na sebe podíváme. Nadzvednu obočí a ona udělá to též. V tu chvíli nám obou bylo jasno jak jsme strávili předešlou noc. S princi. Jen jsem si nebyla jistá jestli tu noc strávila stejně jako já....

,,Spíš vaše hodiny jsou únavné." ozve se nám všem známí hlas prince Eliase. Všechny se otočíme na dvě postavy. Oba měli zlatou korunu a černé kalhoty. Jen s rozdílem že Elias měl košili bílou zato Arman jí měl černou. Bílou košili by jste v jeho šatníku jen těžko našli. Zvednem se a ukloníme při tom si všimnu nahněvaného pohledu madam Zazu.
,,Co je tak akutního že mi rušíte hodinu vaše veličenstva?" nebyla jediná koho to zajímalo. ,,Madam stejně jim za pět minut vyučování končí a domácí úkol jste jim už dala." Arman se na madam Zazu zašklebil.
,,Dobrá, jsou vaše. Úkoly mi odevzdáte ve středu vyplněné. Budem mít hodinu etikety." řekla jen a pak zmizela zadními dveřmi.

,,Asi by jste chtěli vědět proč váš vytahujem z hodiny." dal se do vysvětlování Lukas. ,,Jedna dívka mi vnukla skvělí nápad. A to že se naučíte alespoň ovládat sebeobranu." při těch slovech jsem se podívala na Zoe, která se stydlivě usmála. Pohled vrátím na prince a tentokrát vyhledám prince, kterého výdám ve svých snech pořád. Zac se ležárně opíral o zeď a sledoval naše reakce. Některé byli přelvapené, jiné odhodlané mezi které patřila Krystyn a Phoebe a pak tu byla i Astra, která v očích měla strach.

Když si Zac všiml že se na něho dívám jen se výmluvně usmál. Věděl to včera a nic mi neřekl! Zkrabatí obočí. Jeho oči mluvili za vše. Měl jsem jiné důležitější věci na práci.
Znovu vrátím svou pozornost jeho bratrovi. ,,Já i můj bratr s vojáky vás budem cvičit. Vaše komorné vám už připravili sportovní věci. Můžete jít." nevím proč ale v tu chvíli mě napadla jedna jediná věc. Kdyby on byl král, byl by stejně dobrý jako jeho bratr. Jenže, který z nich na trůn usedne skoro nikdo nevěděl.

Bylo příjemné na sobě mít po tak dlouhé době legíny. Komorné mi připravili černé legíny s modrým sportovním tílkem, a modročernou mikinu. Vlasy jsem si sama zavázala do rádoby culíku a vzala si připravenou vlašku od Sáry. Napětí mezi mými komrnými stále travalo a já se moc nechtěla zdržovat v jejich blízkosti a proto za doprovodu Thomase, který mi nyní na místo Filipa hlídal pokoj, jsem se vydala do nějaké místnosti kam mě můj strážce zavedl. V šoku jsem zůstala stát.

,,Snad jste si nemyslela že tu není tělocvična." smál se mi Thomas. Rozhlédla jsem se. Jedná straně byla jen zrdcadala, byli tu zebřiny a už vytáhlé žíněnky. S Thomas jsem se došla k hloučku holek. Thomas se po chvíli vydal za pěti dalšími vojáky.

Jako poslední přišla Vee.

,,Nyní si vytvoříme dvojice." vybídl nás Zac. K mému milému překvapení se do dvojice zpárovala Vee a Thomas. Slušelo jim to spolu ale Vee by nikdy nedovolili, aby byla s někým jako je Thomas. ,,Budem spolu má princezno." mou přezdívku téměř zašeptal. ,,Jak si bude přát princ." oba se usmějem a dojdem k žíněnkám. Nikdo neprotestoval a tak mohla začít výuka. Já jsem základy prošla a proto nebylo těžké vzdorovat Armanovím ranám, které však byli jemné aby mi něco neudělal, což bylo totálně na houby, protože se takhle nic nenaučíme a tak jsme se rozhodla zariskovat. Udělala jsme rychlejší pohyb, který nečekal a pak ho uhodila do nosu. Sice jsem neměla zrovna extra sílu ale u tak se lehce zakymácel.

,,Když se k nám budete chovat jako k princezničkám tak se nic nenaučím." zamrmál, přičemž mi přišlo souhlasné mručení od Zoe a ostatních.
Zac se chytl za nos, aby se ujistil že mu neteče krev. Zas takovou sílu jsem neměla. ,,No ránu máš." promnul si ho. A pak se na mě podíval se zablísknutím v očí. Nevěděla jsem jestli se mám bát nebo cokoliv jiného. On se však rozeběhl a než jsem se vzpamatovala ležela jsem pod ním. Ruce mi držel nad hlavou.

,,Tahle poloha se mi líbí." zavrněl jak kočka, teda spíše jako kocour. ,,Ale mě ne vaše vísosti." ,,Nečerti se hnedka Sue." dám hlavu na stranu a tím se mi naskytl pohled na bojující Zoe s Lukasem. Na zemi válející April a smějící se Vee. Vrátím se ke svému vězniteli. ,,Nechcete ně pustit?" ,,A když řeknu že ne?" ,,Jste princ." ,,No a?" ,,Jsme v selekci." povzdychl si a pustil mé ruce. ,,Já vím, ještě musíš chvíli vydržet." postavil se a nabídl mi ruku.

Naše série ran se opakovala třikrát a pokaždé jsem skončila na zemi. A to mi techniku ukazoval několikrát. Ten základ jsem zvádala celkem skvěle, i když jsem to hodně dlouho nevyužila.
Mezi holkami se našla ještě jedna, která obranu zvládli. K mému překvapení to byla Edlin, která byla dostatečně rychlá, aby vojákovi uštědřila ránu do boku.

,,Edlin je celkem dobrá." prohodí vedele mě Arman. Jen přikývnu a svou pozornost vrátím k princi. ,,Boj není jen o síle ale i o rychlosti. Jsi menší hbytěši, využí to ke zvíšení tvé rychlosti." nadzvedla jsem obočí ale jeho slova jsem si vzala k srdci.
,,Techniku umíš skvěle. Je vidět že si to už někdy dělal ale musíš zrychlit." byla pravda že nás otec učil sebeobranu a možná i něco více.

Zaujala jsem pozici. Možná nemám takovou sílu jako on ale jsem menší, lehčí, hbytější a pak si vybavím stracenou vzpomínku.

,,Pokrč více kolena, nedívej se na zem ale protivníkovi do očí." otec stál a opíral se o svou hůl. Křičel na mě i na bratra. ,,Jak si můžeš být jistá že ho porazíš!?" jistá jsem si nebyla, ani náhodou, přesto jsem stála před svým bratrem, který byl víc jak o šest let starší a modlila se ať výjdu z tohoto tréninku jen z modřinami. Viděla jsem na bratrovi že ho to vždycky mrzí a nikdy jsem mu to neměla za zlé. Ani otce jsem za to neproklínala, chtěl abychom se uměli bránit a tak jsme se prali. Poštval nás proti sobě a hledal chyby, které by mohl vylepšit. Bratr ho za to obdivoval já z něho měla občas strach. ,,Má větší sílu ale ty seš menší, rychlejší. Využí to." a já to využila. Než se můj bratr vzpamatoval válel se v blátě na zemi. ,,Dobře, když chceš vyhrát musíš občas podvádět. " zaslechla jsem jako by ozvěnu otcova hlasu.

Zamrkala jsem, aby zmizela clona, která mi zahalila mysl vzpomínkou. Narovnala jsem se. Vydechla jsem zadržovaný vzduch a vrhla se na Armana. Vyměnili jsme si pár ran jenže pak jsem zrychlila. Skričila se podrazila mu nohy. Se zaduněním dopadl na zem. Zvedla jsem se hrdě zvedla hlavu. ,,Asi takhle?" zeptám se a při tom mi přeskočí hlas. ,,Jo to je ono." hekl a zvedl se na předloktí. Věděl o tom jak nás, nás otec učil boji. A proto když se zvedl prohlásil. ,,Dneska konec, budem se tu scházet každý pátek." chtěla jsem odejít ale zarazil mě, když mě chytil za ruku.

,,V pořádku? " v očích měl obavy.
,,Ano." zaskřehotala jsem neschopna svůj hlas ovládnout. ,,Půjdu si dát koupel." ,,To je dobrý nápad..." zamumlal a pustil mou ruku.

Ahoj, delší kapitola. Uvidíme jak mi to sedne. Doufám že se líbí. Dávejte hvězdičky;) Jak by měl podle vás ubíhat dál směr tohoto příběhu.