Selekce aneb Jízda ještě nekončí

Zimní radovánky

Komorné měli dost práce se zakrývaním  kruhů pod očima. Od mé první noční můry uběhli dva dny a pokaždé se mi zdála tatéž noční můra, aspoň s rozdílem že jsem se nebudila s výkřikem a tím nebudila ostatní. Holky kolem mě kmitali a ani na chvíli se nezastavili. Linda mi zapínala šaty, Sára upravovala vlasy do drdolu a Mira mě s nadávkami líčila.

,,Jestli chceš seženu ti prášky na spaní. Občas je taky používám." navrhla mi Sára a zkušeným okem si prohlídla svůj vítvor na mé hlavě. ,,To by si byla moc hodná. Jsem strašně unavená a představa spánku je úžasná." ,,Hotovo." oznámila nám Mira a taky odstoupila. Linda už kolem nás poskakovala. Prohlédnu si svůj odraz v zrcadle. Musím říct že holky odvedli perfektní práci. Krásné krémové šaty, honosný drdol a po kruzích pod očima ani památky. ,,Jste skvělé." prohlásím. ,,My víme." chichotala se Linda, která už mě strkala z komnaty. Za dveřmi už čekal Filip. Od té doby co mě a Zoe, což už je oko čtrnácti dnů, unesli dal král nařízení že se nesmíme po zámku pohnout bez strážců a tak mě Filip doprovází na každém kroku.

Ná chodbě jsem se srazila s Astrou. Šla v doprovodu  s vojákem na snídani.
,,Já se tak těším na dnešní oslavu." usmívala se jako sluníčko. Aby jste rozuměli dnes je Silvestr, oslava nového roku. Večer nás čeká oslava, večírek nebo taky ples. Ale do večera je ještě dlouhá doba. ,,To věřím, já celkem taky." vešli jsme do jídelny, kde už byla Phoebe, Edlin, Lara a Zoe. Posadím se vedle Lary naproti prázdnému místu, které patřilo April. Chvíli jsme společně mluvili než se otevřeli dveře a dovnitř vešla April a chvíli na to i oba princové s jejich rodiči a sestrou.

,,Omlouváme se za zpoždění. Dnes se půjde ven, takže se teple  obleče a za hoďku se sejdeme na zahradě a teď přeji dobrou chuť." ujal se slova Lukas. ,,Dobrou chuť." odpovíme všichni zborově a pak se vrhnu na lívance polité čokoládu.

Nebudu vám lhát, byla strašná zima. Bořila jsem se do sněhu, který mi sahal po kotníky. Filip stál vedle mě a nevipadal zrovna nadšeně že tu mrzne semnou. ,,No na mě se tak nedívej. Já ven jít mrznout nechtěla." zamrmlám. ,,Však já nic neřekl." ,,Ani si nemusel. Už si řešil to že tě pustí na tvou svadbu?" ,,Ne, ještě na to nebyl čas." ,,To by ale chtělo za jak dlouho se vlastně berete?" za dva měsíce. Kousnu se do rtu.

,,Tak to blahopřeji." překvapeně sebou trhnu. Za námi stál Arman v celé své kráse. Založím si ruce na hrudi. ,,Kterého z vás dvou chytráku napadlo jít ven?" ,,Bratra, copak ziminka?" při těch slovech si nás oba změřil. ,,Strašná." vyhrknem oba a pak se rozesmějem. ,,Bratr má ulítlí nápady ale stojí to za to. Většinou." zavrtí hlavou. ,,Co se týče vaší svadbi, dohodnu to u kapitána. Přesný datum?" ,,28.3. až 8.4." ,,A jméno?" v šoku jsem je pozorovala. ,,Filip de Meter." ,,Dobře, ještě jednou gratuluji." věnoval mi úsměv a šel si stoupnout vedle bratra.

,,Takže nyní jsme tu již všichni. Asi si říkáte, proč jsme vás vyhnali v takové zimě ven. No, napadl sníh a tak nás napadlo proč ho nevyužít, samozřejmě se to neobejde bez našich kameramanů, ale těch si vůbec nevšímejte. A teď mám otázku. Znáte Zimní radovánky?" nečekal na odpověď. Lukas vzal sníh uhnětl z něho sněhovou  kouly  a než jsem se z toho vzpamatovala, seděla jsem ve sněhu se sněhovou koulí v obličeji.

,,No teda!" vykřikla jsem sebral sníh. Vytvořila koukali a okamžitě jí po něm hodila. Samozřejmě jsem se trefila. Vítězně se usměju a začnu se zvedat na nohy. To ho už se chytl Zac a hodil koulí  po Edlin. Tak se k mému překvapení perfektně vyhla a koulí mu to vrátila. Na tváři se mi objevil úsmév. ,,Tak vstávej ty vozembouchu." natahoval ke mě ruku Filip. ,,Hele! Já za to nemohla." směju se. Když se zvednu na nohy oba nás zaujme tentýž člověk. Lukas stál zády k obrovské kupě sněhu. ,,Schválně kdo se trefí líp." pobaveně se na mě úsměje  a v očích mu zajiskří jako malému dítě. Oba si vytvoříme koule a obě taky hodíme.

Lukas to samosebou neustál a rozplácl se do sněhu za sebou. Všichni na nás pohlédli. Někdo šokovaně, někdo pobaveně. My dva jsme se na sebe vítězoslavně podívali a pak se rozesmáli na celé kolo. Filip se ohnul v pasu a já měla co dělat abych se udržela na nohou.

,,No myslím že jsem se skoulovali dost. Teď vám vaše komorné předají brusel." otočím se na Sáru, která držela modré brusle a usmívala se. ,,Já neumím bruslit." špitnu. ,,Neboj je to zábava." uklidní mě Phoebe. Obje si sednem na stejnou lavičku a zavážem si brusle. ,,Pomůžu ti." řekla když už jsme obě stáli na ledu.

Byla to obrovská zábava. I když můj zadek z toho tak nadšený nebil. Furt jsem padala až ke konci jsem dokázala bruslit vedle Phobe. Musím říct že je to talent. Já, Astra a Krystyn jsem postavili sněhuláky a pojmenovali je Max a Máša. Ostatní bruslili nebo jak to bylo v případě Zaca se spolu bavili. Párkrat jsem ho zahlédla jak se baví s April Ale jinak jsem se věnovala Maxovi a Máše.

Seděla jsem u stolu s Lindou a Sárou. 
Mira šla s ostatními hlavními komrnými objednat látky, stuhy  a další nezbytnosti. ,,Takže máš nějakou představu o tvým šatech na dnešní oslavu?" začala klást otázky Linda.
,,Ani ne." ,,Dobrá tak chtěla by si je mít honosné a nebo obyčejné." přispěchá na pomoc Sára ,,Co nejvíc obyčejné." ,,No zas tak obyčejné ne. Vždyť bude silvestr." A pak se na sebe ty dvě podívali a obou se v očích objevili jiskřičky. Pak se na mě obě podívali.

,,Jaká barva sukně?" nadzvedla obočí Linda ,,Fialová, a nebo třeba modrá."
,,Vlasy bych ti svým svolením nechala rozpuštěný. Jen dva prameny vlasů bych ze zadu sepla malím skřipcem. " nestihla jsem nic zříct a už zase mluvila Lin a přitom nezvedla oči z bloku. ,,Dala bych jí lehký make up. Jen na zamaskování kruhů a řesenku s lehkými třpitkami u koutku." ,,To bude vypadat překrásně. Žádný šperky jen náušnice." ,,Přesně." skákala jsem pohledem mezi nimi a snažila se pochytit aspoň něco v jejich toku myšlenek. Naštěstí se otevřeli dveře a dovnitř vešla Mira s tácem, na kterém byli čtyri šálky, že kterých se kouřilo, a talířek sušenek. Zaradovala jsem se v duchu, konečně něco teplého!

,,Stýskalo s vám?" ,,Málem jsme to nepřežili." odpovím a vezmu si od ní šálek. ,,Co tropíte?" ,,Její návrh šatů na večerní oslavu." ,,To bude za čtyři hodiny!" ,,Správně, počítání ti jde." šklebila se Sára. Nechápavě na mě pohlédla a já jen byla schopna pokrčit rameny. ,,Ukaž." Mira natáhla ruku k Lin a ta jí trochu neochotně podala blok. Chvíli si nákres prohlížela a pak na mě mrkla. ,,Ty budeš nejhezčí, úplně zazáříš."

V tu chvíli jsem nevěděla jestli se mi ulevilo nebo jestli se mám bát.