Selekce aneb Jízda ještě nekončí

Pravda

,,Ahoj, Tris." 

,,Same." vydechnu. Můj starší brát stál právě předemnou. Šklebil se na mě jako kdysi. Jako když jsem  mě vyděsil a já spadlo dokládá. Jako když mě učil sebeobraně.... ,,Určitě máš hodně otázek." promluvil mím směrem. ,,Jen dvě. JAK  a PROČ." bratr pokýval hlavou. ,,Tak se posaďte."

                            ●●●●

Seděla jsme na jedné ze židlí a poslouchala svého straceného bratra. Mluvil klidně, pohled měl skalný jak se snažil na všechno vybavit. ,,Otec nám nikdy neřekl o svém bratrovi. Markusovi. Znali jsme ho jen z vyprávění...." nadechnu se. Co ten stím má společného? ,,Markus byl vůdce rebelů po krvy. Když vypukl požár otec mě poslal za Markusem, aby mě vychoval jako rebela. A on mě vychoval.  Po jeho smrti jsem však na jeho místo nastoupil já. Šestnáctiletý kluk, jak by takový puberťak, který si chtěl užít života, měl vést rebeli. Připletli se ke mě různě vlivní lidé a hráli si semnou jako s loutkou. Nutili mě dávat rozkazi k  útokům na zámek. Kolem dvaceti jsem si uvědomil že takle vést rebeli nechci. Jenže jak  změnit velkou skupinu lidí, který víc 3 generace útočí na královskou rodinu?" na chvíli se odmlčel než se vrátil k vypravování.
,,Otec  se měl původně dostat na místo vůdce rebelů. Byl nejstarší ze třech dětí. Jenže při jedné misi potkal na zámku naší matku a rozhodl se že se vzdá svého rádoby práva a zůstane s ní. Věděla si že mamka byla těhotná ještě když byla v selekci? Po tom co odešla jsem se narodil já a pár let, kdy ještě rebelům velel nás děda byl klid. Do toho ses narodila ty. Naši rodiče nebyli v tu dobu svoji. Jednou však  Paul, náš děda zemřel a otec skoro na rok zmizel. Matka na otce chtěla počkat. Všem tvrdili že se musel vrátit do armády jenže babička Hanna to odmítla poslouchat a ještě do třech měsíců co táta odešel jí provdala za muže jménem Viktor. S ním mamka otěhotněla po třetí."  ,,Em..." vydechla jsem. On jen přiký,,Co pak ti nikdy nebylo zvláštní že si vy dvě nejste podobné?" ,,Ale proč nám tvrdili že jsme dvojčata?" ,,Protože otec se vrátil ještě předtím než se Em narodila.  Povedlo se jim ututlat že to dítě je Viktora. Bylo by ale divné kdyby mamka byla těhotná rok..." pomalu jsem přikývla. Snažila jsem se to všechno spracovat.

,,Všem nalhali že jste dvojčata. Em je tedy o rok mladší než ty.  Takže jí není osmnáct ale sedmnáct." jen jsem zavrtěla hlavou. To není možné. Moje sestřička, moje dvojče... teda vlastně už není moje dvojče. ,,A abych to dokončil, pamatuješ si na to jak otec odešel do armády? Bojovat za krále? Jak jsme za něj pouštěli ty lampiony? Neodešel do armady, do bitvi, musel se vráti k rebelům, protože se začali bouřit."  nedokázala jsem tomu všemu uvěřit. Můj vlastní otec je rebel, matka o tom věděla, můj bratr velí  rebelům! Celou  dobu jsem žila ve lži. ,,Proč mi to nikdo neřek?"
,,Matka nechtěla aby její dcera byla zapletena k rebelům. " ,,Proč ses nikdy neukázal? Proč?! Měla jsme o tebe takoví strach, i Em se o tebe bála a to si sní netrávil tolik času jako semnou! Tak mi řekni jeden jediný důvod, proč? Proč si nepřišel?" nastalo ticho. Sledovala jsem jak se pomalu nadechl. ,,Protože jsem měl strach."  opřu se od židle. Tohle bylo jako  z dost špatného filmu. Tenhle scénář mohl napsat jen úplný idiot zabalený v katastrofě! Možná že bych i překousla to že jsem z rodiny rebelů ale to co nedokážu překousnout je že mi lhali. Má rodina mi lhala.

,,Já vím že je to těžké Tris, je mi líto že tím musíš projít." ,,Tak tobě to je líto... Jak dlouho si ti věděl?" ,,Dozvěděl jsem se to ani ne půl rok poté co jsem přišel. " zavrtím hlavou. Všichni to věděli, teda kromě Em, která s rebeli vlastně nemá nic společného. Zvednu hlavu a podívám se na svého bratra, který k mému  překvapení stál. Také jsem se zvedla. Nevím co mě to popadlo ale došla jsem k němu a jednu mu vrazila. Samova ruka vystřelili k jeho tváři. ,,Asi jsem si jí zasloužil, co?" přikývnu. ,,To máš za to že si měl strach." ,,To vás v selekci učí jak dát klukovi facku?" zeptal se, a přitom dal ruku pryč ze své tváře a mě se naskytl pohled na rudý otisk mé ruky. ,,Ne, to je přirozený talent, bratříčku." Sam se zazubil a  objal mě.

,,Nechci rušit vaše rodinné schledání ale taky mám otázku, na kterou jsme se měli zeptat už zřejmě na začátku." ozval se ze svého místa Filip. ,,Tak se ptej." vybídl ho Sam. ,,Kde to krucinál jsme!?"  všimla jsem si že se Sam začal dusit smíchem. ,,Omlouvám se, vítejte v hlavním táboře rebelů. Neboli vítejte v ledovích horách."

Nohy jsem měla skrčene pod sebou. Pravím ramenem jsem se opírala  o kamennou zeď a pozorovala jsem zapadajíci slunce. Po velkolepém oznaméní a  vyzrazené pravdě jsme se mlčky najedli a pak jsme dostali, každý svůj pokoj. Snažila jsme se nějak vyrovnat s tím že je můj bratr rebel. Mé dvojče je ve skutečnosti má nevlastní sestra. Rodiče mi lhali. Cítila jsem jak mě v očích pálí slzy. Ta bolest ze zrady, ze lži, která byla více méňr pro mé bezpečí, mě bolela. Jak se teď budu moct podívat na Em? Na matku? Na otce? Jsem dcera rebela, sestra vůdce rebelů a soutěžící v selekci. Dvě  věci, které k sobě nepatří.  Budu schopná se někdy zase podívat na Lukase,  krále, královnu, Vee nebo Zac? Uvidím ho ještě?

Nemají šanci nás najít. Jsme uprostřed hory! Jediná cesta ven nebo dovnitř je za vodopádem, kam se jistě nikdo nepůjde podívat.

Zítra se Sama zeptám, co ví o Anje, proč mě vlastně unesl a jestli je tu možnost aby se zastavili útoky na královskou rodinu. Přece jenom je jejich vůdce. Chtěla jsem se ho na všechno zeptat. Vychrlit to na něj ale po  zjištění pravdy jsme ze sebe nedokázala vypravit další otázku a kluci to nechali na mě. Ostře se nadechnu. Co teď asi dělají? Co mé komorné? Jsou v pořádku? A holky ze selekcece? Zaútočila Anja? Pokouší se nás najít? Přes nával slz jsem skoro nic neviděla a přesto jsem nedovolila, aby mi ani jedna slza nestekla  po tváři.

Nebe se zbarvilo do ruda a Slunce se uložilo ke spánku.

Ahoj všichni! Jak se vede? Doufám že se kniha i směr děje líbí. Trochu nečekané že? Ještě do listopadu jsem to němla promyšlené. Teď ale vím jakým směrem můj příběh půjde. Do nedávna jsem měla v hlavě několik možností jakým směrem se  bude moje kniha ubírat, ale abych řekla pravdu úplný konec. Takoví ten konec konců jsem měla vymyšlený jako první. No už se tady moc dlouho vykecávám. Pište mi své názory a dávejte hvězdičky, je to ta největší odměna a mě to aspoň nutí psát. 

              
S láskou vaše Elizabeth.