Selekce aneb Jízda ještě nekončí

Happy endem končí jen pohádky

Byla jsem tu necelé dva dny. První den jsem trávila hodně s holkami ale i s Filipem a Lukasem. Se Zacem jsme se moc neviděli. Astra mi povyprávěla co se tady dělo zatím co já byla přes týden "uvězněná". Po dlouhé době jsem se viděla i s Harrym. Strašně jsem si to sním užila. Byli jsme spolu sotva dvě hodiny, ale byli jedny z nejlepších. Také jsem potkala Thomase, přítele Miri. Ti dva to dali nakonec nějakým způsobem di hromady. Samozřejmě je to tajný, takže pššššt .

Momentálně jsem seděla v zahradě a v ruce svírala knihu. Tu knihu, kterou před několika lety začali psát princové a Erik. Četla jsem si jí celou od začátku. Dopolední vyučování jsem ještě zvládla ale každý pohled na Lin, čím dýl jsem mluvila s holkama nebo Vee, pokaždé když jsem viděla Filipa a Lukase. Projela mnou bolest ale největší nastala, když jsem se ráno srazila se Zacem. Oba jsme dostali stejný nápad a šli jsme si po snídani udělat kakao. Nemohla jsem se na něj ani podívat. Bolest, kterou jsem cítila mě ochromovala. Lhala jsem jim. Všem.

,,Tak tady jsi." polekaně jsem se otočila. Šel ke mě Zac, omyl on běžel. V černých hlahotech, s košilí a měl vyhrnuté rukávy až nad lokty. Jeho vlasy nebyli vůbec upravené naopak.
,,Zacu?" zeptám se potichu ale nepodivám se něj. ,,Nebyla si na obědě a pak si nepřišla ani na hodinu s mojí matkou. Vyděsila si mě..." Nic jsem na to neřekla. Samozřejmě že mi to bylo víc než líto.
,,Děje se něco?" zeptal se opatrně ale zároveň polekaně.
Pokrčila jsem rameny.
,,O co jde?"
,,Jen mám pocit že do selekce nezapadám." řeknu částečnou pravdu. Už jsem do ní nepatřila.  Zac se nenechal vyvést z míry a s klidem  přistoupil blíž. ,,Chceš si promluvit?" navrhl polohlasně. Vzdychla jsem  a pokusila jsem se o úsměv alespoň že slušnosti. ,,Ne, jen potřebuju přemýšlet." zvedla jsem se a chtěla jsem odejít.

,,Belatris!" zavolal za mnou.

Zastavila jsem se. ,,Udělal jsem vám něco?" zaslechnu. Ach, Zacu. Kdybych jen mohla ti všechno říct. Kdybych ti mohla říct o blížícím nebezpečí, kdybych ti mohla říct že já sama jsem nyní rebel. Kvůli tvé rodině, kvůli přátelům, kvůli tobě. Jenže jsem nemohla. Slíbila jsem to. A navíc, bych tak ohrozila celý plán rebelů.
,,Ne, nic jsi neudělal." zašeptám. ,,A mohu něco udělat, cokoliv? "
,,Cokoliv?" Zac se lehce zamračila ale přikývl. ,,Zantančiš si semnou?" naposledy, dodám v duchu. ,,Chceš tančit?" přikývnu. ,,Nu dobrá, smít tedy poprosit o tanec svou princess." podlo mě u srdce ale nic jsem na sobě nedala znát. Příjmula jsem jeho roku. Stoupli jsme si  naproti sobě, on mi dal ruce na bok a já si je zapletal za jeho krkem, hlavu jsem si položila na jeho hrudník. Začali jsme se pomalu houpat  do  hudby, kterou jsme slyšeli jen my dva. Do hudby našich srdcí. Do hudby nás dvou.

Nevím jak dlouho jsme se jen tak pohupovali ale já cítila že jsem se uklidnila. Radši ho stratím a budu vědět že žije, než že ho stratím a on žít nebude. Odtáhla jsem se od něj. Stoupla jsem si na špičky a políbila ho na tvář. ,,Tedy?" zeptal se ochraptěle.
,,Děkuju, neprojdem se?" i mě se lehce chvěl hlas. Popadnu knížku a čekám že mi nabídne rámě, to se však nestane. Chytne mojí ruku a stiskne jí.  Když jsme vykročili, bylo mo jasné že skončíme tam, kde to začalo.

Stáli jsme vedle sebe, ruku v ruce, pozorovali klidnou hladinu rybníka, tady přesně na tomhle místě to všechno začalo. Zac mi pustil ruku a přivinul si mě k sobě. ,,Zítra to bude 13 let co se známe." zašeptal mi do vlasů. Páni. ,,Za tu dobu se toho stalo hodně." konstatuji. ,,To mi povídej." zamumlal a dal mi pusu do vlasů.
,,Skončila jsem od bláta." řeknu i hned naváže on.
,,Strčila si mě do jezírka."
,,Dělal si že se topíš."
,,Skočila si pro mě."
,,Požár."
,,Odloučení."
,,Selekce."
,,Rbelové."
,,Únos."
,,Elita."
,,Únos."
,,A co bude teď? Jak dopíšem naší pohádku?" zvedla jsem knihu a zamávám sní před Zacem. ,,Dopišem jí  sem." až na to že tohle nebyla žádná  pohádka, žili šťastně až do smrti, tohle byla realita. ,,Říkal jsem si jestli to ještě uvidím. Dopsala si jí?" ,,Ne, ještě není konec." ,,Brzo bude, slibuji." slíbil. Já vím, chtěla jsem říct. Chtěla jsem na něj zakřičet, moc mě to mrzí a říct mu pravdu, pochopil by to. Jenže já jsem nesměla. Jedno z mnoha pravidel, které se kolem mě točilili jako kolotoč.

Obloha se zatáhla a na mou tvář dopadla první kapka. ,,Nepůjdeme radši k tobě?" navrhl. ,,Jo."

Seděla jsem na posteli a ležela v jeho obětí. Potichu jsem pronesla. ,,Nikdy nezapomenu na naše první obětí, v tu chvíli jsem měla všechna na světě. "
,,Jo, já taky." propletl si semnou prsty.  Ležela jsem u něj, pomalu oddychovala a měla pocit že mi do srdce někdo vrazil nůž.  Přemáhala jsem abych mu nic neřekla.

,,Jsi dokonalá , víš to?" polkla jsem. ,,Vím, člověk nemůže za to že se
narodil dokonalí." řekla jsem s ironíí.
,,Ne za to opravdu nemůžeš." odpověděl zcela vážně. Zaklonila jsem hlavu, abych na něj lépe viděla. Četla jsem mu to z očí. Měl mě víc než rád a já jeho a teď mu budu muset zlomit srdce, stejně jako sobě, ale pro jeho záchranu, bych udělala cokoliv. Prohlédla jsem si jeho tvář. Snažila jsem se vrýt do mysli, každý rys, každý odstín jeho očí. Rozechvěle jsem se nadechla. Položil mi ruku na tvář. A je mě mě palcem pohladil, jako by se bál že mu zmizí............ zase.
,,Belo, já... Jsem tak šťastný že tě mám, nikdy jsem to nezažil víš, ten pocit. Hřejiví pocit prolnutý s mravenčením, když jsem s tebou, hrozný strach když jsi v ohrožení, první na koho myslím si ty. Děsí mě to, děsí mě co k tobě cítím, překračuje to veškeré meze. Ty ani nevíš jak je to silný,  jak jsem šťastný že si moje." do očí se mi nahrnuli slzy. Ach Zacu, proč mi to děláš těžší? Vypadá to že chtěl něco říct ale to už jsem ho nenechala. Přitiskla jsem  své rty ma ty jeho a rukou jsem mu zajela do černých, jemných vlasů. Okamžitě začal spolupracovat.

Ano, Armane Zacu, Steele, jsem do vás zamilovaná.

Proč tohle není konec?

Proč musí přijít: Je mi to líto Ale musím nám zlomit srdce.

Proč šťastně až do smrti je jen v pohádkách? Proč tohle není naše pohádka? A proč happy endem končí jen pohádky.

Ahoj, jak je? Pište komentáře a užúvejte vánočního volna.