Selekce aneb Jízda ještě nekončí

Tristan

Ahoj všichni, tohle bude kapitola z pohledu Tristana, tak si to užíjte. :)

Vyhl jsem se ráně, mířící na můj bok. Přikrčil jsem se a pak odrazil další pokus mě zasáhnout. Nepřestává sledovat pohyby Daphne. Každý nádech, každý pohyb. Byla dobrá. Byla zatraceně dobrá. Po čele jí stéká pot stejně jako mě. Najednou se otevřou dveře do bojové arény a ona tím směrem otočí hlavu. Využiji příležitosti a než se vzpamatuje povede se mi ji dostat na zem do nehybné polohy. Hlasitě jsme oba oddechovali. ,,Tak co, prošel jsem?" zeptám se mezi nádechy a výdechy.
Daphne si mě prohlédla a pak se podívala na osobu, která přišla. Taky jsem se podíval. Byl jsem zvědaví kdo to je. Byl to Sam, Belatrisin bratr, vedle něho dva neznámí lidé a Nicolas, který nepatrně zvedl palec na horu.

Jeden  neznámí muž a jedna neznámá žena  přikývli a Sam se usmál. ,,Prošel si, tím že si na mě zaútočil i když jsem se dívala jinak. Tak jedná rebel. Využívá každé možnosti a nikdy se za to neomlouvá."
vydechla vedle mě udýchaně Daphne.
,,Plus že tě mám přitisknutou k podlaze a ne ty mě, jak mě všichni varovali." ,,To  taky samozřejmě. Jsi třetí člověk, kdo mě dokázal porazit" zamumlá. ,,A teď mě pusť." s úšklebek jí pustím a natáhnu k ní ruku. Příjme jí a  já ji pomohu vytáhnout na nohy. Oba dojdeme k našim divákům.

,,To bylo působivé." pochválil mě vůdce rebelů tvrdým hlasem. Nemluvil tak jen když jsme byli sami nebo ještě s Nicolasem a Daphne.
,,Jak jsou na tom Belatris s Filipem?" zeptám se a vezmu si nabízený ručník od nějakého chlapa. Otřu si  obličej.
,,Dobře, oba se už probrali na ošetřovně. Vypadá to že to zatím vychází." přikývnu. ,,Ale proto jsme jsem nepřišli." podívám se překvapeně na Daphne a čekám vysvětlení ale i ta vypadala trochu v šoku.  ,,Jeho?" vydechla překvapeně.
,,Doporučil jsem ho." řekl Sam, jako by to všechno dávalo smysl. Daphen  zavrtěla hlavou. ,,Tris na tebe bude naštvaná." už dřív jsem si všiml, že o Belatris mluvili  jako o Tris. ,,Já vím, ale jsem si jistý že jsem vybral dobře."
,,Když myslíš."

,,Můžete mi to laskavě někdo vysvětlit?" vložím se do toho. ,,Tristane tohle je Devin." ukáže na muže tmavé pleti. ,,A tohle je Jennifer." žena byla na první pohled přísná. Tvrdým pohledem si mě prohlížela. ,,A?" čekám na vysvětlení.
,,Jennifer zvěd přinesl zprávu že zaútočí už za dva dny." ,,Ano já  vím." popadnu skleničku a naliju si do ní vodu, než jí celou vipiju.  ,,Na schůzce jsme se dohodli že do Anjiních řad vyšleme dva naše lidi." zbystřit jsem.
,,Dva lidi, kteří je po celou dobu budou sledovat a až to začne, vmísí se do jejich řad." ,,Je velká pravděpodobnost že je porazí. A my potřebujem královskou rodinu živou..." skočil mu do řeči Devin.  ,,Dozvěděli jsme se že je bude chtít odvést z paláce a zmizet, dostanete se ke královské rodině. A budete je hlídat." ukončila to Jennifer.
,,A ti dva lidé mám být Daphne a já?"
,,Přesně tak." souhlasí Sam. Nicolas, který zatím nic neřekl se jen smutně pousmál.

Střelím pohledem po Daphne. Nevypadala překvapeně. Ona to věděla! Šla semnou dneska bojovat, ne abych prošel nějakou hloupou zkouškou, ale abych ukázal že na tento úkol mám.  ,,Příjmeš tento úkol vojáku." slovo voják vyslovila Jennifer jako jed. ,,Beru ten úkol." ,,Skvělé, tak se běž umýt za hodinu vás čekám u sebe." oznámil Sam a s Devinem, Nicolasem a Jennifer odešel. ,,Ty si to věděla!" obořím se na ní.
,,Samozřejmě že jsem to věděla, ale říct jsem ti to nesměla a navíc ten tvůj nechápaví  výraz stál za to." naštvaně jsem si jí prohlédl a radči jsem zamířil do umýváren.  

Stal jsem s Daphne v Samově pracovně. Sledoval jsem plány. Byli podrobnější, lépe zmapované než ty v paláci. Pokud se někdy vrátím do královské gardy, očemž jsem silně pochyboval, budu jim muset předělat mapy. Vzal jsem si jednu do ruky. Byl to podrobný popis terénu, tomu to místu říkali Podzimní hvozd. Ať bylo jakékoliv počasí pokud jste vešli do  Podzimního hvozdu mysleli by jste si že je podzim. Byl jen  dva kilometry dlouhý. ,,Zde se usadila Anja." ukázal Sam na další mapu. ,,Zmrzlé jezero?" zeptám se překvapeně. Další zvláštní kouzlo přírody.  Toto jezero bylo zmrzlé pořád. I když bylo léto. ,,Ano, dává to smysl, i když je jezero zamrzlé pořád se dá brát voda, navíc jsou schovaní pod útesem." vysvětlila mi to Daphne. To místo jsem dobře znal. ,,Takže se vydáme tam?" zeptám se. ,,Přesně tak." je to den jízdy na motorkách ale celou cestu jet na motorkách nemůžete, slyšeli by vás.  A proto půjdete čtvrtinu cesty pěšky. Takže by vám cesta mohla trvá jeden a půl dne." s Daphne se na sebe podíváme a oba příkývnem. ,,Skvélé." usmál se Sam. ,,Běžte se vyspat mládeži, v noci odýždíte." ,,Mládeži?" nakrčila Daphne nos. ,,Vždyť jsem jen o rok mladší než ty." Takže byla stejně stará jako já, prolítlo mi hlavou. Daphne si zastrčila  za ucho pramen vlasů. A našvaně si Sama prohlédla.
,,Má pravdu." ozval se Nicolas.  ,,To stačí, Běžte už." a my šli.

O jeden a půl dne později.

Leželi jsme na zemi a zkoumali terén pod námi.  Tábor byl zatraceně veliký, a kolik tam bylo rebelů.... Královská armáda nebude mít šanci. Navíc když většinu poslala na ochranu lidí a hranic. Pro jednou budou vděční za rebeli a jestli nepostaví Samovi a Daphne sochy, tak je vlastnoručně všechny  odkrouhnu. 

Tábor hlídalo deset rebelů, dost silná hlídka ale potřebná. Člověk by si myslel že se vojáci  učí jen bojovat a jsou jenom   vojáci plnící rozkazy. Houby, učí  nás druhý jazyk, učí nás bojové strategii ale taky poslušnosti a vytrvalosti a proto i nyní jsem chápal a věděl jejich taktické umístění hlídek.
Mou pozornost však připoutal přijíždějící auto, že kterého vyslovila další vlna rebelů a perfektních zbraní. 

,,To už je třetí várka, kruci." sykl jsem. Daphne se na mě podívala. ,,Jestli se nám něco stane chci aby si něco věděl." nadzvedl jsem tázavě obočí.
,,Já.... líbíš se mi...." cože! Naklonila se ke mě A chtěla mě políbit ale já před sebou spatřil Lindu. Stále jsem jí měl rád ale Daphne mě přitahovala. Kruci to je situace. Uhnul jsem. ,,Já nemohu." ,,Máš někoho jiného že? Ani bych se nedivila." ,,Ne to  ne.... ale prostě stebou být nemohu. Ne teď." Ne když, mám stále rád Lindu až bude definitivně rozhodnuto že ji už nikdy neuvidím. Jenže v tu dobu bych mohl přijít o ní... Teď to řešit nemohu, jsme na misi. Máme práci. ,,Dobře tak se soustřeďme na práci. " řekla jen A chtěla se přehoupnout přes kládu. Chytl jsem jí za ruku. Podívala se n mě. ,,Nic se ti nestane Daphne. To nedovolím." usmála se. ,,Kryju ti záda Tristane." a přehoupla se přes kládu.

Ještě jednou ahoj,
rozhodla jsem se že dneska zveřejním  ještě jednu kapitolu, jako dárek k dnešním vánocům. Užíte si je! Dostaňte všechno co si budete přát. Hlavně radost, lásku a pohodu.

               Šťastné a veslé Vánoce
                                      Přeje Elizabeth.