Selekce aneb Jízda ještě nekončí

Děti

,,Vítejte, mé jméno je Frengerová Beata a jsme hlavní doktorka tohoto odělení." přivítala nás žena okolo čtyřicítky. Stáli jsme v největší nemocnici, která byla v Morganu. Minulý týden jsme dostali velkou částku peněz a měli jsme rozhodnout co s penězi udělat. Upřímně, trvalo nám to přes čtyři dny a nakonec jsme se dohodli že peníze věnujeme dětem v nemocnici, které musí být pod lékařským dohledem.  Byl to Krystyn nápad a všichni jsme s ní souhlasili.

,,I mi děkujeme." usmála se na  ní madam Zazu, která tu byla s náma s princi, ochrankou a celým televizním studiem. Než však stihl kdokoliv, cokoliv říci ozval se klapot podpadků. Všichni jsme se otočili. Směřovala k nám žena v černé sukni, bílé halnece a v černém sáčku. Vlasy měla rozpuštěné a spadli jí na ramena. Upřímně nevypadala starší než na dvacet pět let. Stoupla si vedle paní Frengerové. ,,Odpuste mé zpoždění." z ničeho nic se k mě otočila Edlin a zašeptala. ,,Schválně přišla pozdě aby udělala takový dojem." kouknu se na ní. Toto tvrzení jsem nemohla vyvrátit, bylo by trefné. ,,Jsem Rouse Milean Helwenová a jsem nová  ředitelka této nemocnice." při tèch slovech se koukla na Zaca a sladce se usmála. Ona a ředitelka? Tak mladá? A to chce udělat dojem na Zaca?
,,Chtěla bych vám jménem celé naší nemocnice poděkovat za peníze pro děti. Prosím pojďte zamnou zavedu vás k nim." otočila se a za klapotu podpadků se vydala ke dveřím. Vydali jsme se za ní.

,,Je celkem hezká." ozve se vedle mě Zac. ,,Co prosím?" zarazím se. ,,Že je hezká, není ošklivá." kouknu se na Rousiny  záda. ,,Jistě, no ohromně"
,,Tobě to nepřijde?" ,,Mě spíše příjde výsosti že teď litujete že není v selekci." odpovím naprosto klidně. Nadzvedl obočí. ,,A kdyby jo?" zastavím se pohlédnu mu do očí. ,,Tak vás lituju." zašeptám. Nechápavě na mě hleděl ale já se znovu rozešla.  Došla jsem k Zoe. Usměje se na mě a já jí úsměv vrátím.

Zastavíme se před skleněnými dveřmi. ,,Nějaké děti normálně chodí a budou v herně na vás čekat ale jsou tu i tací, kteří nemohou a jestli vás mohu poprosit jestli by jste nemohli přijít vy k nim." požádal nás Frengerová. ,,To je přece samozřejmost." ozval se Zacův hlas.  Samotný princ teď stál vedle Rouse Milean Helwenové, ředitelky této nemocnice.  Frengerová otevřela dveře a v pustila nás dovnitř. ,,Děti koukněte kdo přišel." zavolá. Několik dětí vykouklo ven. Celá naše skupina se vydala do herny.

Bylo jich okolo dvaceti. Tolik jsem nečekala. Zoe vedle mě si musela setřít slzu. ,,Seš v pořádku?" ,,Jejich tolik." zašeptá jen a dřepne si  k nějakému klukovi. Rozhlédnu se. Každý teď seděl u nějakého dítěte a povídl si  sním. Neubráním se úsměvu. Výjdu z herny. Na chodbě byl klit. Chvíli jdu podel stěny než se mi naskytne pohled na dítě s kapičkou připnutou  na ruce. Vešla jsme do pokoje a přišla k posteli.

,,Ahoj." podíva se na mě.
,,Ahoj, ty jsi princezna?"
,,Ne ale můžeš mi říkat Belatris."
,,Vypadáš tak ale. Já jsem Nathálie."
,,To jseš na pokoji sama?" ,,Ne na té posteli vedle spí Oliver a vedle něj Tereza." ,,Takže tu máš kamarády?" jen přikývla. Vypadala jako normální dítě, kdyby neměl hadičky přidělené k místu kde má srdce a nějaký čípek na spánku. Nathy si zřejmě všimla jak koukám na všechny možný hadičky. ,,Bea ríkala že moje srdíčko funguje díky této hadičce." všimla jsme si že jí dělalo problém říct ř. ,,To je mi líto Nathálko. Kolik ti vůbec je?"
,,Devět." byla tak malá. ,,Mám ségru Routu ale ta je s tátou." ,,A co maminka?" ,,Ta je hvězdička." cítila jsem jak se mi do očí hrnou slzy. ,,Auto do nás narazilo a pak..." víc už mi nemusela říkat. Z ničeho nic se prohla. Začala zprudka dýchat, po tvářích jí tekli slzy. ,,Nathy!" vyjekla jsem. Začala jsem jí hladit po vlasech. Nevěděla jsem proč ale věděla jsem že jí musím uklidnit. ,,Nathy no tak všechno bude v pořádku." zasténala a ještě více se prohle.  Vzpomněla jsem jsem si jak mi mamka zpívala když mi nebylo dobře.

,,Hadej dadej maličký můj
větře, větře mocně duj.
Hadej dadej maličký můj
ničeho se nestrachůj
V zemích kde jsou sny skutečné
modlitba za tebe se nese.
Spi  můj hrdino statečný 
Zítra bude úkol veliký

Hadej dadej maličký můj
ničeho se nestrachůj
Hadej dadej maličký můj
větře větře mocně duj"  zpívala jsem a hladila jí po vláskách až se úplně uklidnila a zhluboka dýchala. Měla zavřené oči a podle jejího pravidelného dechu jsme usoudila že usnula. Dále jsem však zpívala a hladila jí. Když jsem skončila zvedla jsem od ní hlavu.

Ve dveřích nejen že stála Beata ale i madam Zazu, všechny dívky, Lukas Zac, Rouse a celý televizní štáb který to natáčel. Cítila jsem na tváři slzu, kterou jsem rychle setřela. Pohlédla jsme na Nathálku, která už v tichosti spala. Opatrně jsem se vyprostila z jejího sevření. Ani jsme nevěděla že mě držela. Naposledy jsem jí pohladila po vláskách. A vydala se kde skupině, která mě pozorovala.
,,To bylo úžasné.  Nikdy se tak rychle neuklidnila ze svého záchvatu většinou to trvá i půl dne. Tohle vám já ani ona nezapomeneme." s láskou na Nathy koukla. A pak zašeptala.
,,Umírá, byl zázrak že se dožila devíti let." ,,Má naději?" ,,S těmi penězi..." pokrči rameny. ,,Snad ano." konečně jsme se dostali ven z místnosti. Zoe se na mě se slzami v očích usmála a vydala se s ostatními zpátky k dětem. ,,Pojďte princi chci vám něco ukázat." naklonila se Helwenová k Zacovi. Ten se však díval na mě. K Rousině štěstí se rychle probral a i sní odešel. ,,Probere se za několik hodin." ,,Vyřiďte jí že jí mám ráda." ,,Udělám to a vy by jste pro mě mohla taky něco udělat." ,,A co?" ,,Je tu jeden chlapec, Bruno se jmenuje oblíbil si vás už v televizi ale no nemůže..." ,,Chápu ráda se s ním potkám."

Nakonec jsme v nemocnici u dětí jako je Bruno a Nathálka strávila dvě hodiny.
 
                            ●●●●●

Stála jsem u okna v chodbě. Už to je týden co jsme byli v nemocnici. Nathálka i Bruno mi poslali dopis a obrázky. Plánovala jsem že je příjdu navštívit ať jako žena prince nebo jako třetí. Protože díky selekci so dostanu do třetí kasty. To co natočila televize se vysílalo čtyři dny po návštěvě. Tolik zpráv  a textů v časopisech o mě jsem snad v životě neviděla. Prý že jsem byla skvělá  jak jsem pomohla Nathálce ale při tom já to dělala  pro to,  aby se jí ulevilo.

,,Tudy pojďte." otočím se a zůstanu stát na místě. Do chodby vešla slečna Helwenová s madam Zazu.